31.12.12

Zbývají už jen hodiny. Magické hodiny!

Zbývá posledních pár hodin tohoto roku. Posledních pár MAGICKÝCH HODIN, protože jsem pro vás připravil další ze svých magických triků, který je snad ještě neuvěřitelnější, než magická proměna mého psa.

Trik si můžete sami interaktivně vyzkoušet na adrese http://fuxoft.cz/vyplody/magiclock/.


V posledních dnech se vůbec trochu více věnuji programování. Jednak pracuji na své nové hře (ano, skutečně, ale víc vám nemohu říct), a také jsem vytvořil nové krásné FFFFriends grafy. Klikněte na některý ze sloupků v dolním grafu a budete u vytržení!

Ty grafy jsou krásné nejen svým technickým provedením, ale také svými hodnotami.

Tento prosinec jste mi totiž poslali zatím nejvíce peněz za celou existenci FFFILMu (s výjimkou úplně prvního měsíce)! Velkou zásluhu na této vánoční radosti má dobrodinec, který vytvořil nový rekord ve výši jednorázového příspěvku tím, že poslal hezky zaokrouhlených 2^12 Korun českých!

To mimo jiné znamená, že návrat k předchozí verzi anonymních diskusí se nechystá. Nicméně jsem stále otevřený nějakému fungujícímu nápadu, jak umožnit okamžité anonymní off-topic real-time tlachání u jednotlivých postů, protože aktuálně implementovaný webchat se neuchytil tak, jak jsem doufal. Mělo by to být něco, co bude nevtíravé, snadno použitelné, snadno implementovatelné, a bude se to někde archivovat.

Takže děkuji znovu za vaši přízeň, díky které jsem před pár dny mohl odmítnout nabídku zaměstnání (OK, ve skutečnosti to nebylo jen kvůli FFFILMu, ale také kvůli tomu, že bych si tam nemohl vodit psy).

Z doprovodných hlášek u vašich finančních příspěvků tentokrát vybírám:

  • diky za kazdy novy clanek, pridavam se k pravidelnym chlebodarcum. suma by vam mela stacit na cca 3 bochniky (ano, poslal nebezpečně symbolických 88 Kč)
  • Pěkné Vánoce manželům Fukovým přeje J-dro
  • KDYZ JSOU TY VANOCE, MUSIM TAKY PRISOLIT. DIKY ZA RECENZE I OT CONTENT.
  • FFFILMQR / Na alkohol
  • Na nakup Wish the Gay Away prani pro psy.
  • 2kila mesicne, diky za skvelej web
  • Tyto penize nejsou na psi zradlo.
  • ABY U FUKU LETOS NEMELI VYPRASKANEHO DEDU MRAZE
  • Na boj s Grudlem
Zbývá dadat, že oproti původnímu plánu sice Grudl nepřijde na silvestrovskou oslavu, ale o divokou zábavu až do rána nouze nebude:


Tak mnoho hezkého do roku 2013!
Tak mnoho hezkého do roku 2013!
Tak mnoho hezkého do roku 2013!
Tak mnoho hezkého do roku 2013!
Tak mnoho hezkého do roku 2013!

30.12.12

Adolf Born: Hobit, princezna a drak Slag

Pokud ruský Hobit byl WTF, co je potom dvanáctiminutový Hobit od Adolfa Borna z roku 1966, ve kterém je nějaká princezna, drak Slag a Thorin není trpaslík?



Tuto věc vyprodukoval Gene Deitch (poté co zprznil Toma a Jerryho), protože měl zakoupená práva na zfilmování Hobita, a podle smlouvy musel natočit film do určitého data, jinak by o práva přišel. Takže spíchnul tohleto...

28.12.12

Soutěž o tričko Frankenweenie

Máte šanci vyhrát toto stylové tričko, pokud do 2. ledna pořídíte a zašlete libovolným způsobem pořízený obrázek (foto, kresbu, montáž) nemrtvého pejska!


Tentokrát jsem zkusil soutěž udělat v rámci Události na Google Plus, aby všechny příspěvky automaticky viděli všichni, koho to zajímá. Pokud Google Plus nemáte a máte nemrtvého psa, pošlete ho e-mailem na fffilm.soutez@fuxoft.cz.

27.12.12

Recenze: Dredd - 80%

Mega City One. Téměř miliarda lidí v jednom městě, pozůstávajícím z dvousetpatrových mrakodrapů pro desítky tisíc obyvatel. Zločin, chudoba, drogy.

O pořádek se starají "Soudci", kteří na svých motorkách vyjíždějí k trestným činům (ale zvládnou jich jen okolo pěti procent) a fungují současně jako policie, soudní dvůr a kat.

Nejslavnějším z nich je Soudce Dredd (Karl Urban), který se vydává na zkušební akci s rekrutem Andersenovou (Olivia Thrilbyová), která má schopnost čtení a ovlivňování myšlenek.

Rutinní vyšetřování trojnásobné vraždy se změní v boj o přežití, když je celý jeden dvousetpatrový mrakodrap jeho de facto šéfkou "Ma-Ma" (Lena Headeyová) hermeticky uzavřen a většina jeho obyvatel je instruována, aby oba Soudce dostala - živé nebo mrtvé. (Námět hodně připomíná děj filmu The Raid, ale scénář Dredda vznikl dříve.)



"Judge Dredd" je úžasný comics, vycházející non-stop už od 70. let. Je to britský comics, což mimo jiné znamená, že je v něm hodně satiry a brutálně suchého humoru, a že je nádherně kreslený (v příštích desetiletích se jeho výtvarná podoba hodně měnila, ale mně se pořád nejvíc líbí ta nejstarší verze).

Vůbec první číslo comicsu "Judge Dredd".

Podle tohoto comicsu byl natočen v roce 1995 stejnojmenný film se Sylvesterem Stallonem v titulní roli (kompletní verze zde), který byl místy zábavný, ale dopustil se několika zásadních prohřešků:

  • Hlavní hrdina strávil většinu filmu bez helmy
  • Film byl málo krvavý
  • Vystupoval v něm v nezanedbatelné roli Rob Schneider a dělal humor

Letošní nová adaptace (nazvaná pouze Dredd) se těchto prohřešků vyvarovala. Režíroval ji Pete Travis (Úhel pohledu). Napsal ji Alex Garland (28 dní poté, Sunshine) a je vidět, že měl comicsy opravdu hodně načtené a dokázal správně zachytit ten humor, který fanoušek comicsu očekává. Například když Dredd a Andersonová (která čte myšlenky) jedou výtahem s čerstvě zatčeným podezřelým:

Andersonová: "Teď přemýšlí o tom, že vám sáhne po zbrani."

Dredd (bez emocí): "Jasně."

(chvíli pauza)

Andersonová: "Už o tom nepřemýšlí."

Dredd (bez emocí): "Jasně."

Nebo v jiné scéně:

Podezřelý: "Na co teď myslím?"

Andersonová: "Na brutální sexuální styk nás dvou s opicí. Zbytečně se mě snažíte šokovat." (Opice tam možná nebyla, viz diskuse dole pod článkem.)

Takhle na monitoru to pravděpodobně nezní extra cool, ale je to sehráno bezchybně, s přesně správnou směsí humoru a brutality.


Co se týče vizuální stránky, celý film se odehrává spíš v alternativní současnosti, než ve sci-fi budoucnosti, a většina scén (odehrávajících se převážně na chodbách paneláku) vypadá jako nějaký dokument z chudinské čtvrti, ne jako hollywoodský film.

A vzhledem k tomu, že padouši užívají drogu "Slo-Mo", která stokrát zpomaluje (resp. zrychluje) vaše smysly, mohou být akční scény natočeny takto:



Tohle je poněkud jiná "R" přístupnost, než ten starší Soudce Dredd...

Hezké je, že brutalita není samoúčelná. Zatímco Dredd je víceméně záhadný psychopat, ze kterého jde strach (jeho psychologické slabiny jsou pouze decentně naznačeny chytrou zkratkou), Andersonová je "normálnější", a než bezmocnému zblízka prostřelí hlavu, chvíli se rozmýšlí (za což od Dredda dostává mínusové body). Karl Urban (respektive jeho čelist, protože zbytek obličeje nikdy neuvidíme) hraje adekvátně, včetně toho, že jeho brutální grimasa vypadá občas skoro směšně (což platí i v comicsu).

Ve filmu je velká spousta drobností, které se mi hrozně líbily, ale uznávám, že to je do značné míry subjektivní, a někomu, kdo nezná comics, to bude připadat místy přitažené za vlasy a nefungující.

Dredd je úžasné pošušňání pro fanoušky comicsu. Je pro mě skoro záhadou, jak mohlo něco takhle ne-mainstream vzniknout, navíc za nezanedbatelných 50 milionů $! Přitom film nevypadá nijak zvlášť výpravně a peníze byly použity k tomu, aby všechno bylo nekřiklavé, špinavé, zapáchající, se zaschlou krví. Místy jsem si při sledování vzpomněl dokonce na Blade Runnera, a to je co říct.

Na druhou stranu mi není záhadou, že tento film není a nikdy nebude v našich kinech (můžete na tuto skutečnost nadávat jak chcete, ale je to velmi logické). Píšu o něm proto, že právě vyšel na různých digitálních nosičích a proto, že to je film, který vám může pomoci projasnit depresi mezi svátky.

26.12.12

Recenze: Bídníci [Les Misérables] - 60%

Následuje stručné shrnutí děje filmu, protože netuším, nakolik se liší od muzikálu a od Hugova románu (který jsem viděl v jiných filmových adaptacích, ale v mé paměti nepříjemně splývá s "Hrabětem Monte Cristo"). Celá recenze obsahuje nejrůznější spoilery!

Jean Valjean (Hugh Jackman) si odpykal mnohaletý trest (za krádež chleba, proto je reklamním partnerem filmu v ČR pekárna Paul) a je propuštěn, ovšem zůstává "pod dozorem", tzn, musí se pravidelně hlásit na policii. Bedlivým okem ho sleduje inspektor Javert (Russell Crowe), drsný ale víceméně férový chlap.

Valjean v kostele ukradne drahé nádobí, je dopaden, ale mnich ho nechá jít a dokonce mu nechá to nádobí - pod podmínkou, že jej použije ke konání dobra.

O mnoho let později:

Valjean pod falesným jménem dělá starostu v malém francouzském městě. Je dobrodinec, všichni ho mají rádi. S výjimkou inspektora Javerta, který do města čerstvě přijel a připadá mu, že je starosta nějak podezřele podobný tomu vagabundovi Valjeanovi, který se před lety přestal hlásit pravidelně na policii a od té doby je hledán.

Po pár peripetiích Valjean dobrovolně prozradí svou pravou identitu, a souhlasí s tím, že půjde bručet. Předtím se ale chce postarat o malou Cosette, dceru své čerstvě zesnulé bývalé zaměstnankyně Fantine (Anne Hathawayová). Javert mu to nechce dovolit, takže Valjean opět uteče, vyplatí Cosette od jejích pěstounů-podvodníků (Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carterová) a uteče s ní do Paříže.

O dalších mnoho let později:

Valjean žije s už dospívající Cosette (Amanda Seyfriedová) v Paříži. Právě začíná revoluce a Cosette se právě na první pohled zamiluje do mladého pohledného revolučního studenta Mariuse (Eddie Redmayne). Valjean chce Cosette ochránit před nebezpečím, nicméně mu jde stále po krku Javert i Baron Cohen s Bonham Carterovou (který vyhrožují, že ho prozradí). A všechno vyvrcholí na barikádě a v kanálech.



Mám rád muzikály. Filmové i divadelní. Ale ne všechny. K muzikálům, které nemám rád (přesněji řečeno, "jsou mi volné") patří (kromě všech českých) také vše od Andrewa Lloyda Webbera a také "Les Misérables". Slyšel jsem kdysi jejich audionahrávku a prostě mi nikdy nepřirostly k srdci a rozhodně bych na ně nechtěl jít do divadla (narozdíl od mnoha jiných muzikálů).

Pokud divadelní "Bídniky" znáte a milujete, tato recenze vám bude pravděpodobně k ničemu, a na film půjdete tak jako tak (stejně jako já jsem šel například na film Super Mario Bros., bez ohledu na to, jestli byl dobrý nebo ne).

Takže: Film má přes dvě a půl hodiny a obsahuje několik desítek písniček. Určitě nejméně třicet. Zpívá se téměř nonstop a mluveného textu je v celém filmu doslova jen pár vět.

Mezi filmovými muzikály jsou Bídníci výjimeční tím, že se nezpívalo na předem nahraný playback, jak je u filmových muzikálů běžné. Nikoliv. Všichni zpívali v reálném čase, přímo před kamerami, a do skrytých minisluchátek jim klavírista za kamerou hrál doprovod, aby nezpívali falešně. Až dodatečně byla nahrána symfonická doprovodná hudba, která se musela přizpůsobit tomu, jak herci zpívali.

Následkem toho je jasně slyšet, jak se herci při zpěvu zadýchávají, pláčou, posmrkávají, oddychují a tak dále. V někkterých případech to je působivé (sólo Anne Hathawayové o tom, jak je v hajzlu, natočené v jednom záběru). Ale ve většině písní to považuji (v případě tohoto konkrétního muzikálu) za nešťastnou volbu.

Tato verze Bídníků totiž není něco, co by mělo být zazpíváno a zahráno realisticky. Jde o naprosto destilované emoce, kdy je vše řečeno zkratkou, osudová láska vzniká jedním pohledem a pět let uplyne během jedné písničky. Není to skutečný život a má to pramálo společného se skutečnými duševními rozpoloženími skutečných lidí. Mělo to být načančané, dokonale nahrané, efektně nasnímané, stylizované. Místo toho je většina zpěvu volně expresivní, syrová, herci se snaží co nejvíce hrát, noty a rytmus jsou pro ně méně důležité a orchestr se musí dost namáhavě snažit, aby jakž takž seděl ke zpěvu. Většinou to vypadá a zní takto:



Vsadil bych se, že je výrazně stylizované i divadelní představení (koneckonců, celá Paříž se musí vejít na jedno jeviště), a proto v něm může fungovat tento stylizovaný, zkratkovitý příběh.

Režisér Tom Hooper (Králova řeč) se ale snažil zinscenovat celý příběh v realistických kulisách a kostýmech, jako "syrové lidské drama", což je místy vyloženě kontraproduktivní a ničí to kouzlo původního materiálu.

V naprosté většině filmových výstupů neexistuje nic, co by se podobalo choreografii. Prostě jeden nebo více lidí zpívají, stojí přitom na místě nebo dřepí v koutě (občas výjimečně rozrušeně jdou) a ruční kamera je zabírá v polodetailu až detailu. Tak proběhne celý song, načež je 30 sekund předěl a začne další song, snímaný stejně. Byl jsem vděčný za každičký krátký epický CGI záběr Paříže, za každičkou masovější scénu, prostě za cokoliv, co se vymykalo šabloně "jeden až tři lidé zpívají v místnosti".



Jak už jsem psal, snaha o realističnost je v tomto filmu kontraproduktivní, protože děj je pravým opakem realistična. V Hugově knize nebo na stylizovaném divadelním jevišti bych možná akceptoval, že Valjean na konci osudově umírá, prostě proto, že "jeho životní cesta se dovršila". Ale ve filmu mi přišlo divé, proč mladý a zdravý Hugh Jackman najednou sedí v křesle a zpívá o tom, že opouští tento svět.

Na divadelním jevišti pravděpodobně funguje zamilování během jednoho pohledu, bez pronesení jediného slova. V takto natočeném filmu ti mladí zamilovaní vypadají trochu jako idioti.

Musím v této souvislosti upozornit na filmového Sweeneyho Todda, který je podobným emocionálním destilátem, a na filmovém plátně skvěle funguje proto, že je natočen po všech stránkách stylizovaně! Od kulis, přes masky, až po herecké projevy a nápaditou práci kamery. Na rozdíl od Bídníků.


Když už jsme u Sweeneyho Todda, stojí za zmínku, že Bonham Carterová a Baron Cohen hrají své role v tomto filmu podobně střeleně jako ve Sweeneym Toddovi, tj. úplně jinak než všichni ostatní herci. Když se jejich komické figurky na chvíli objeví na plátně uprostřed nějaké tklivější písně, a dělají svoje humory, působí to strašlivě nepatřičně.

Těch 160 minut v kině jsem nelitoval, protože něco jako Bídníci jsem na plátně dlouho neviděl. Přes viditelné množství talentu na plátně vzniklo cosi, co bylo dle mého názoru od samého počátku projektu uchopeno za zcela špatný konec. Stačí mi k dojetí opravdu málo (nemám problém brečet u Disneyovek!), ale při Bídnících jsem si většinu času říkal jen "No to jsou mi teda věci, opravdu to zamýšleli takhle?"

Samozřejmě, muzikáloví "Bídníci" jsou ve většině civilizovaného světa obrovský fenomén a mají desítky milionů fanoušků, kteří si tenhle film jistě nenechají ujít. Film není divadelní jeviště a některé věci se adaptují hodně těžko. Ale jak ukázal Tim Burton, když jsou tvůrci odvážní, může vzniknout i filmová adaptace, která se příliš nevzpírá své muzikálové předloze a současně je dobrým samostatným filmem.

Bídníci jsou jen glorifikované divadelní představení.

P.S: České titulky jsou pravděpodobně přejaty z českého divadelního překladu. Je to velmi nápaditý překlad, ale když k němu slyšíme původní zpěv, ve kterém funguje rým a rytmus podstatně jinak, je to místy dost rušivé. Ovšem nevím, jak by se tento problém dal řešit jinak, než "nauč se anglicky, vole".

24.12.12

Naučte se skvělé vánoční kouzlo!

Štědrý den je tu a jako odměnu za vaši pokračující přízeň vám nabízím jeden unikátní kouzelnický trik, jehož tajemství jsem dosud nikomu neprozradil!

Video je v angličtině, protože chci s tímto trikem prorazit i mezinárodně. Proto omluvte drobné nedostatky v tomto jazyce, který není mým mateřským.



Pokud nemáte dva psy, nevadí to. Můžete podobný trik předvést například s fotbalovým míčem, který se změní na hlavu vaší matky.

U videa jsou k dispozici české titulky nebo anglická transkripce (automaticky generovaná, takže občas úplně nesedí).

23.12.12

The Hobbit: Special Edition zdarma online!

(Alias "The Xobbum".)

Za zmínku stojí především to, že tady máme zdarma celou knihu během 70 minut, zatímco v kinech máme za 200 Kč třetinu knihy během tří hodin.



(Toto dílo je online už delší dobu, ale dnes jsem poprvé objevil takto kvalitní verzi.)

Jeden z nejkoncentrovanějších vánočních filmů podle Lidovek

Lidovky.cz dnes píší o "nejkrásnějším vánočním filmu" z roku 1946 Život je krásný (It's a Wonderful Life). A dali k němu fotografii, na které je Roberto Benigni, jenž se narodil v roce 1952 a natočil v roce 1997 film Život je krásný (La Vita è bellaLife is Beautiful) .

Ten sice není vůbec o vánocích, zato je v něm hodně židů a pecí, čímž se to skoro vyrovná.

22.12.12

Jak prostrkávat mince a končetiny skrz stolní desku

Dnes se při odhalování magie podíváme až do daleké Číny (tedy doufám, že to je Čína), a naučíme se prostrkávat předměty skrz desku stolu.



Pečlivý rozbor první části (prohazování mincí skrz stolní desku) by zabral hodně času, takže jen pár nápověd, na jejichž základě většinu triků snadno odhalíte sami.

Přestože se zdá, že předvádí jen drobné variace stejného triku, ve skutečnosti jde o kombinaci několika metod. Kromě kouzelníkových hbitých prstů přijdou ke slovu:

1) Magnety (v kouzelníkových masivních prstenech), pomocí kterých dokáže udržet minci POD SKLEM i když magnetem pohybuje nad sklem. (Pokud náhodou čínské mince nejsou magnetické, pak má samozřejmě vyrobené jejich magnetické napodobeniny.) Viz například vysvětlení zde.

2) Speciálně vyrobená "dvoumince", ve které je pružina a po úderu se složí v jednu minci. Všimněte si ve 2:58, kdy položí na stůl tři mince, že prostřední a pravá z nich jsou ve skutečnosti jeden objekt, který se po úderu složí do jedné mince. Druhou minci drží celou dobu pod stolem.
Sólokapr nastává po 4:00, kdy hezky pomalu a zřetelně prostrčí ruku sklem. Je to působivý trik, který není až tak složitý na provedení (pokud máte poměrně drahé rekvizity, ehm). Nejdřív několik nápověd, pokud na něj chcete přijít sami:

1) Nejde o kamerový trik / střih / digitální efekty atd. (ve 4:50 na chvíli vypadne obraz, ale to je jen náhodná porucha, která není k ničemu potřeba)

2) Kouzelník si musel přinést vlastní stůl.

3) Živí diváci v sále sedí tak, aby neviděli deksu stolu zespodu, ale ani ne moc shora.

4) Kouzelník musel být domluvený s kameramanem a se všemi kolem stolu.

5) Proč tam sedí ti lidi vzadu, kteří celou dobu zvědavě koukají a přitom nemůžou nic vidět?

6) Bez čaje na stole by bylo kouzlo výrazně složitější.

VYSVĚTLENÍ

Ve skleněné desce stolu je díra o průměru kouzelníkovy ruky. Skleněná deska se může otáčet dokola.

Tuto skleněnou desku ovšem vidíme jen v devadesátistupňovém segmentu, který je nejblíž ke kameře. Ve zbytku stolu je ještě jedna vrstva skla nad tou původní. Takže když se sklem otáčí, všechno kromě nejbližšího segmentu zůstává na svém místě.

V celé první polovině vystoupení je díra ukryta pod čajovou konvičkou vpravo. Všimněte si, že tato konvička je přesně stejně daleko od kraje stolu, jako je pak kouzelníkova ruka, prostrčená stolem.

Ve 4:35 dá misku pryč z výseče, protože sklo ve výseči bude za chvíli jezdit, tudíž by jezdila i miska.

V 5:22 důchodce, sedící zcela vzadu, otočí celým sklem o přibližně 90 stupňů po směru hodinových ručiček, takže se díra od konvičky přesune před kouzelníka. Sklo jede mnohem rychleji, než po něm kouzelník posunuje ruku, to je jen zastírací manévr. Kameraman v tu chvíli zabírá stůl téměř přesně zepředu, aby pohyb skla nebyl vidět. Hosté u stolu ten pohyb samozřejmě vidí a dělají, že ho nevidí.

V 5:26 už je díra na svém místě a kouzelník jí prostrčí ruku.

V 5:58 kouzelník vezme misku, stojící na nehybné části stolu, zaklepe s ní zcela zbytečně na sklo, a postaví ji zpět na jiné místo - na okraj přední výseče, do místa, které se bude za chvíli pohybovat.

Klíčový okamžik nastane v 6:17 až 6:20, kdy se toho semele hodně najednou. Pokud bedlivě sledujete v záběru viditelnou ruku zadního důchodce, tak uvidíte, že tato opustí svou defaultní pozici na jeho koleně, aby rychle otočila skleněnou deskou zpět do původní polohy, takže se díra vrátí pod konvičku. V tutéž chvíli moderátorka v zelených šatech svou pravou rukou poněkud křečovitě maskuje výhled, aby nebylo vidět, že se miska trochu pohnula (protože pod ní ujíždělo sklo a miska se zasekla o dřevěný předěl). A současně si všimněte, že to kouzelník trochu nezvládl a jedoucí sklo mu nepřirozeně trhlo s jeho (z našeho pohledu) pravou rukou.

Pokud nás náhodou v tuto chvíli napadne "Aha, ta nejbližší výseč stolu se otáčela", máme si v duchu říct "Ale to je blbost, protože pak by se pohybovala ta miska".

UPDATE: Jak upozornil Onřej Franěk v diskusi, je docela dobře možné, že už ve 4:44 díra vyjede do přední výseče a od té chvíle ji musí kouzelník zakrývat rukou. Není mi ale moc jasné, proč to dělá tak složitě, protože těsně před prostrčením ruky stejně musí kamera opět najet dolů, aby nebyl vidět pohyb skla...

Pokud máte nějaké zajímavé kouzelné video, které chcete vysvětlit, tak mi o něm napište. Pokud jste si jisti, že to není kamerový trik, nebo domluvení "náhodní okolostojící" (což prakticky vylučuje skoro všechno od Dynama, Crisse Angela a většinu věcí od Davida Copperfielda).

P.S: Doprovodná hudba ve finále je soundtrack Jerryho Goldsmithe z filmu Powder.

20.12.12

Recenze: Země zapomnění [La terre outragée] - 60%

Olga Kurylenková si bere svého milého. Nejšťastnější den jejich života. Bohužel, žijí oba v Pripjati a píše se 26. duben 1986. Pár hodin po svatbě je manžel odvolán, aby šel "hasit" Černobylskou elektrárnu. 99 procent obyvatel města ale stále netuší, že se něco dramatického stalo. Jen zvířata se chovají divně, případně umírají, některé stromy mění barvu a začne pršet černý déšť.



Koprodukční film má velice působivou první polovinu, ve které sledujeme, co se děje v prvních hodinách po černobylské katastrofě, když nikdo neví nic o tom, že ke katastrofě došlo. Divák to ale samozřejmě ví, takže mu docházejí tragické souvislosti různých drobností, které se dějí. Manžel hlavní hrdinky pochopitelně záhy zmizí v nemocnici a stane se jaderným reaktorem. Profesor s dozimetrem odhalí pravdu a snaží se zachránit nejbližší. První polovina filmu končí evakuací celého města.

Následuje druhá polovina, která se odehrává o deset let později, kdy o něco prošedivělejší Kurylenková dělá průvodkyni zahraničních turistů v oblasti Černobylu.

Samozřejmě má pořád traumata z minulosti. Samozřejmě pro ni není snadné rozhodnout se, zda se nechá znovu sbalit. Samozřejmě jí vypadávají vlasy...


Druhá polovina filmu má totálně jinou atmosféru, než první. Je meditativní, pomalá, a objektivně se v ní nestane víc, než pár izolovaných scének, jako "běženci z Tádžikistánu obsadili dům, ve kterém jsme si před deseti lety plánovali budoucnost s manželem", nebo "ten mladík, co tu před 10 lety žil jako chlapec, chce vidět svou rozpadlou školu". Skoro to připomíná dokument. Obsahuje to mnoho záběrů, natáčených opravdu v Černobylu, a mnoho scé, které zřejmě věrně zachycují, jak bizarně tam dnes plyne život.

Ale po emocionálně vypjaté, napínavé a syrově působivé první polovině, na mě druhá polovina působila téměř uspávacím dojmem a opravdu netuším, co jí vlastně chtěli tvůrci říct a jaké pocity ve mně měla vzbudit.

P.S: Olga naznačí jakýsi full frontal, ale v jejích jiných filmech ho najdete více a je lépe nasvícený.

19.12.12

Recenze: Jack Reacher: Poslední výstřel [Jack Reacher] - 30%

Jack Reacher (Tom Cruise) je bývalý elitní armádní vyšetřovatel a badass killer expert, který po návratu z Iráku žije v ústraní, nepoužívá kreditky a roztrhal občanku, takže ho není možno nijak najít, pokud on nechce najít vás. Dojde k tomu, že šílený odstřelovač šesti výstřely zabije zdánlivě náhodných pět lidí. Je záhy dopaden a všechny důkazy jasně svědčí proti němu. On ale místo podpisu na papír s přiznáním napíše "Sežeňte Jacka Reachera". Jack Reacher se skutečně záhy objeví a po krátkém váhání se dá dohromady s obhájkyní (Rosamund Pikeová), aby odhalil, zda to s tím střílením náhodou nebylo trochu jinak.



Divák má oproti Reacherovi tu výhodu, že narozdíl od něj od začátku ví, že to opravdu BYLO jinak, neboť film začíná scénou, ve které celou sniperskou akci vidíme, včetně jejího pachatele (což není onen posléze obviněný)! Tudíž je pro nás značná část první poloviny filmu zcela prosta jakéhokoliv napětí. Toto je ale jen jedno z velmi bizarních tvůrčích rozhodnutí, kterých je tento film plný.

Na první pohled jde o stylizovaný thrillerový "fast food", který si přečtete o víkendu a pak na něj zapomenete (to soudím podle filmu, knihu jsem překvapivě nečetl). Autor si nedělá příliš hlavu s logikou děje a spíš mu jde o vykreslení postavy drsného podivína Jacka Reachera.

Kdyby mi někdo slovně popsal, co a jak Jack Reacher dělá, tak bych si v jeho roli představil Mickeyho Rourkea, Rona Perlmana nebo Sylvestera Stalloneho. Prostě někoho, kdo je zavalitý chladnokrevný hromotluk, zjizvený, s křivým ksichtem, suchými hláškami, a vystrašujícnější než slůně. Jack Reacher nepředvádí v celém filmu žádné akční scény, s výjimkou dvou krátkých rvaček a jedné automobilové honičky v noci (takže toho není moc vidět). Není to ninja, ale spíš parní válec. Kdyby mi někdo tvrdil, že ho bude hrát Tom Cruise, připadalo by mi to jako tak absurdní vtip, že bych se ani nesmál. Jeho obsazení do této role je nejbizarnější castingové rozhodnutí od... od všech castingových rozhodnutí ve filmu Super Mario Bros.

Možná to nějak vzdáleně souvisí s tím, že Tom Cruise je producentem Jacka Reachera...

Takže Tom Cruise říká suché hlášky a snaží se být cool motherfucker, přičemž se tváří úplně jako v Top Gunu. Ano, Cruise hrál kvalitního nemilosrdného zabijáka v Collateralu, takže je schopen dobrého hereckého zabijáckého výkonu, ale v tomto filmu ho rozhodně nepředvádí.

Přesněji řečeno, "wants to be"...

Vlastně je dost zajímavé, jak strašné jsou herecké výkony všech zúčastněných v Jacku Reacherovi, včetně lidí jako Robert Duvall. I v této kolonce nás ale čeká neuvěřitelné překvapení, totiž Werner Herzog v roli hlavního padoucha (o kterém se mimochodem do konce filmu nedozvíme, kdo to vlastně je a proč to všechno dělal)! Werner Herzog, slavný režisér šílených artfilmů, dokumentů a filmů s Nicolasem Cagem, se ve všech scénách tváří zavile, má falešné slepé oko a mluví svým typickým hlasem, takže je hrozně legrační.

Kdybych věděl, že tento film režíroval Werner Herzog, asi bych byl náchylný teorii, že jde o sofistikovanou poloparodii (podobně jako jeho Špatnej polda). Vzhledem k tomu, že ho režíroval jakýsi neznámý polodebutant (který má režírovat také příští Mission: Impossible!), kloním se k teorii, že prostě jenom vůbec neumí režírovat a psát scénáře (měl na starosti obojí), Cruiseovi to nedošlo, nebo je příliš velký Thetan na to, aby mu to došlo, a nikdo jiný se ho na to neodvážil upozornit.

Takže ve filmu zůstalo několik naprosto WTF scén, jako je například ta, kdy Jacka přepadnou dva zabijáci, uvedou ho téměř do bezvědomí ránou do hlavy, ale když ho následně chtějí dorazit, jsou tak horliví, že přitom omylem pomlátí jeden druhého, Jack se stačí vzpamatovat a dorazí je. To velmi připomínalo podobný konspirační thriller Šimon a Matouš jedou na Riviéru (ve kterém, mimochodem, NEHRAJÍ Bud Spencer ani Terence Hill). Pár takových naprosto mimózních scén ve filmu, je, ale rozhodně jich není tolik, aby byl film při svých 130 minutách zábavný svou blbostí.

Je to především strašlivá nuda, ve které si většinu času špatně hrající herci povídají o nesmyslných věcech.

Asi nejlépe to asi vystihla Alena Prokopová, která si při projekci uvědomila, že Jack Reacher je podobně blbý jako české thrillery!

P.S: Film vznikl podle knihy "Jack Reacher: One Shot". "One shot" může znamenat "Jeden výstřel" nebo "Jediná šance", ale český název Poslední výstřel je nesmyslný, protože řeč je o "druhém výstřelu z šesti", ne o posledním...

17.12.12

Konečně plný trailer na nový Star Trek

Konečně plný dvouminutový oficiální trailer, tj. nikoliv upoutávka na trailer nebo trailer na upoutávku na trailer...



A kromě toho... "Khaaaaaaaan!"

UPDATE: Paramount to pořád nechává mazat, i když jsem žil v domnění, že to je oficiální zveřejnění. Sledujte nové linky na funkční verze zde v G+ Komunitě.

Retro Recenze: Indiana Jones a poslední křížová výprava [Indiana Jones and the Last Crusade] - 90%

Blíží se vánoční svátky, venku je zima, tak jsem si chtěl udělat hezký večer...

Indy hledá svatý grál! V historicky posledním Spielbergově filmu s komickými nacisty. V historicky nejlepším filmu s Indianou Jonesem.



Mimochodem, tento trailer vznikl tak, že jakýsi fanoušek sestříhal z BluRay disku s kompletním filmem trailer, který obsahuje přesně stejné záběry jako původní trailer z roku 1989 (a stejný zvuk). Udělal to jen proto, aby měl původní trailer v lepší obrazové kvalitě a širokoúhlý. To jen tak na ilustraci, jak důležitý je tento film pro některé lidi...

Koukl jsem se před pár dny na třetího Indyho znovu, po několika letech, a opět mě udivilo, jak se můj přístup k těmhle "starým klasikám" mění.

Když se k nám film dostal do kin poprvé, tak jsem ho měl "sjetý" mnohokrát na málo kvalitním videu a musel jsem v kině přetrpět málo kvalitní český dabing. V tom byl například dialog "It belongs to a museum! - So do you!" přeložen nezapomenutelně jako "Patří to do muzea! - Tak to udělejte!" a Indy v něm vykal Marcusu Brodyovi, kterému o tři roky předtím v českém dabingu tykal.

Tehdy ale byla představa "Nového Indyho" něco téměř pohádkového. Vzpomínám si, že jsem se o existenci třetího filmu poprvé dozvěděl až díky tomu, že se o hře, která vznikla na jeho motivy, psalo v časopise Your Sinclair, který mi strýček (emigrant) laskavě předplatil. Je to asi těžko představitelné, ale tehdy nebyl Internet, nebyla satelitní televize, takže jsem se o existenci nových filmů dozvídal až následkem toho, že se o nich psalo ve "100+1 zahraničních zajímavostí" nebo mluvilo v Československé televizi. Díky lstivosti Ronalda Reagana se tehdy dostalo do naší televize neuvěřitelné množství ukázek ze Star Wars, protože jimi bylo často dokumentováno, jak si imperialisté představují třetí světovou válku.

Z prvního Indiany Jonese (tedy z Dobyvatel ztracené archy) jsem byl v tehdejší době tak nadšen, že jsem naprogramoval "Chrám zkázy", aniž bych viděl sekundu z tohoto filmu (což je při jejím hraní dost patrné). Do kina jsem pak šel na každý z filmů nejméně desetkrát, protože to prostě bylo pro tehdejšího komunistického teenagera něco totálně "z jiného vesmíru" a v jakémkoliv filmovém aspektu se tomu nic nevyrovnalo.

(Mimochodem, analogicky můj "Indiana Jones 3" není podle Poslední křížové výpravy, ale jsou v něm jisté podobné elementy, například otec a vzducholoď).

(Mimochodem 2: Podle Indyho 3 vznikly dvě různé oficiální hry. Jedna akční a jedna adventura.)

No a když se na třetího Indyho dívám dnes, tak jasně vidím, jak byli filmaři při natáčení omezeni tím, že digitální triky byly ještě v plenkách (je jich v celém filmu jen pár sekund), a jak museli stavět modýlky a kulisy a vynalézavě stříhat, aby akční scény nevypadaly trapně. Tehdy, na přelomu 80. a 90. let končilo období "poctivé filmařiny" a začínala éra digitálu, kdy natočíte cokoliv a nemůže se vám při tom ani pořádně přizabít kaskadér...


Zatímco tehdy před lety mi všechno v Indym přišlo neuvěřitelně cool a bylo mi vpodstatě jedno, o čem si povídají, dnes je to roztomilé retro, které má překvapivě břitké a vtipné dialogy, které není úplně jednoduché přeložit, aby zůstaly zachovány všechny dvojsmysly. Musím přiznat, že při dřívějším sledování jsem si ani nevšiml, kolikrát oba Jonesové udělají nějakou narážku na to, že spali oba se stejnou Dr. Schneiderovou.

A samozřejmě, motiv sbližování otce a syna je zpracován lépe, než v lecjakém filmu, který je jen o sbližování otce a syna (bez Svatého grálu a komických nacistů). A nemohlo by to tak dobře fungovat, kdyby ve filmu nebyli tak dobří herci a kdyby nehráli podle kvalitního scénáře! Což je bohužel věc, na kterou se dnes při natáčení drahých blockbusterů často zapomíná.

Třetího Indyho pokládám za nejlepšího ze všech čtyř (i když nejpůsobivější samozřejmě byla jednička, už kvůli tomu šoku, že se něco takového někdo odvážil natočit s áčkovým rozpočtem). Lepší by mohla být snad jen filmová verze "Fate of the Atlantis". Ostatní za ním ale příliš nezaostávají, a to - zdůrazňuji - včetně Křišťálové lebky! Vím, že posledního (čtvrtého) Indyho spousta lidí nenávidí, ale on se opravdu tolik neliší od předchozích dílů. I v nich se postavy chovají jako idioti, akční scény nedodržují základní fyzikální zákony, padouchové jsou stereotypní a náhoda funguje nějak nepravděpodobně. (Rozsáhlé katakomby v Benátkách? Letadlo projíždějící tunelem? "Vaše královská výsost" jako vládce republiky?) To všechno je skoro stejné. Problém je v tom, že když jsme byli malé děti, tak nám to všechno přišlo mnohem víc cool a mnohem méně blbost, než nám to přijde dnes jako dospělým!

Ano, Indiana Jones je a vždycky byl blbost. A je na to patřičně hrdý!

P.S: Zlotřilý Julian Glover ("Walter Donovan") se už o pár let dříve marně pokoušel sejmout Harrisona Forda na planetě Hoth. Kupodivu si z toho nevzal ponaučení.


P.P.S: Steven Spielberg má zítra 66. narozeniny. Takže i proto.

14.12.12

Recenze: Hra o kámen - 40%

Na hřbitově v Novém Boru byl před několika lety postaven pomník osmi německým civilistům, kteří byli na zdejším náměstí mučeni a popraveni těsně po skončení války. Proti pomníku v posledních letech brojí někteří novoborští občané, kteří tvrdí, že si nacisti a esesáci nezasluhují památník. Tento dokument se snaží dokumentovat činnost "protipomníkářů" i některých ostatních občanů, včetně starosty.

Události, které se před téměř 70 lety v Novém boru udály, byly jistě zajímavé, dramatické a komplikované. Tento český dokument se ale VŮBEC nevěnuje zjišťování toho, co se tehdy doopravdy stalo (odbyde to víceméně stejnými třemi větami, jako jsem napsal v perexu), takže ve filmu zachycená argumentace obou stran je víceméně irelevantní, protože netušíme, která se aspoň trochu blíží pravdě.

Nedozvíme se žádné objektivní informace o tom, zda někdo z popravených opravdu byl v SS a co dělali ošklivého Čechům. Nedozvíme se, kdo z politiků je opravdu pro a proti. Nedozvíme se, jak se na celou situaci dívá historik nebo kdokoliv jiný kvalifikovaný. Nedozvíme se, zda ta věc na hřbitově je hrob, pomník nebo památník (docela bych souhlasil s názorem, že i esesák může mít na českém hřbitově hrob, ale neměl by tam mít památník), a dokonce se celý film ani nedozvíme, co přesně je na té věci na hřbitově vlastně napsáno a proti čemu tudíž "protipomníkáři" protestují.

Která ze stran má jakou část pravdy, to tvůrce naprosto nezajímá. Naprostá většina filmu je věnována tomu, aby z "protipomníkářů" dělala nevéprávné kretény a z "propomníkářů" hodné lidi, obětavé sousedy atd.

Aby bylo jasno: Netvrdím, že "protipomníkáři" nejsou nesvéprávní kreténi. Ledaskteré jejich komunikační výplody znějí jako něco z úst současných demonstrantů na Václaváku (například zcela volně zaměňují pojmy "nacista", "fašista" a "esesák"). Je možné, a dokonce pravděpodobné, že v průměru jsou "protipomníkáři" mnohem větší dementni, než ti ostatní. Nic z toho ale nedává tvůrcům filmu právo cíleně je celý film zesměšňovat, a to i pomocí mírného překrucování skutečnosti - například vystřižením části věty, aby to, co zůstane, působilo dementněji, nebo nastřižením klimbajícího Miloše Zemana tak, aby to vypadalo, že klimbal při proslovu jednoho z "protipomníkářů". Nebo zabíráním jejich hlášení se o slovo na schůzi pod takovým úhlem, aby to vypadalo jako že hajlují...


Na druhou stranu "ti ostatní" jsou hodní lidé, protože mají vrásčité staré ruce, smutný pohled, a organizují ve městě divadelní představení o masakru z roku 1945, což je kultura.

Tvůrci filmu se vpodstatě dopouštějí téhož, co kritizují na "protipomníkářích". Vytrhávají věci z kontextu, trivializují složitou problematiku a sugerují divákovi, co si má myslet. "Oni" jsou přece idioti, protože různí z nich fandí straně Zemanovců, Klausovi a Bobošíkové, mají vadu řeči, vyrábějí kýčovité vázy a tisknou samizdat o příhodách svého psa. Proto logicky nesmíme přikládat váhu jejich názorům na událost z roku 1945...

Rozhodně netrvám na objektivitě a korektnosti ve filmových dílech. Z toho důvodu dávám filmu poměrně vysoké hodnocení, protože je trochu zábavný podobným způsobem jako Borat nebo Bruno - "vezmeme pár mentálně zaostalejších lidí, budeme jim tvrdit že je dokumentujeme, a jejich důvěru a své filmařské schopnosti použijeme k tomu, abychom je co nejvíc zesměšnili". Z tohoto pohledu film občas funguje a pokud jste dostatečně zvrhlí a například rádi kopete do bezdomovců s rakovinou, budete se chvílemi dobře bavit. Humor je těžen dokonce i z to, že jeden z těch zaostalých nebožáků protestoval tak vehementně, až dostal infarkt a zemřel. Filmařská zručnost tvůrců je ale výrazně menší než u Borata nebo Bruna a technické apekty filmu (především digitální lo-res obraz) jsou strašné.

Takže: Trocha perverzního nekorektního humoru, ano. Ale jako sonda do společenské situace nebo do historie tento film nefunguje ani omylem, a je značně rozvleklý i když má jen necelou hodinu.

13.12.12

Recenze: Hobit: Neočekávaná cesta [The Hobbit: The Unexpected Journey] - 60%

Pokud nevíte o čem to je a potřebujete o ději vědět něco víc, než "končí to u orlů", pak je má rada jednoduchá: Do kina na to nechoďte, neboť se budete většinu času nudit a nechápat, proč je tam taková spousta divných postav s divnými jmény, které asi jsou všechny hrozně důležité, ale nevíme proč.



V nadpisu jste zřejmě už viděli těch "60%", takže si možná říkáte, že celý Hobit je něco mírně nadprůměrného. To ale není pravda. Filmový Hobit je směsí různých elementů, z nichž některé jsou úžasné, jiné nepřijatelně nezdařilé, a jen málo z nich se drží někde okolo průměru. Ta šedesátka je jakýsi pokus o aritmetický průměr ze všech těch elementů.

Budete se divit, ale Hobita jsem několikrát četl a také několikrát hrál.


Mimochodem, Pána prstenů jsem četl taky. Ale dávno jsem ho zapomněl.

Zatímco Pán prstenů byl před 11 lety úžasně zfilmován, přičemž si udržel svou atmosféru, s Hobitem je to jiné.

Hobit (kniha) totiž není jen prequel k Pánu prstenů. Hobit je také pohádka pro děti, nebo parodie pro dospělé. Zatímco k Pánovi prstenů se hodí ilustrace Johna Howea, k Hobitovi se dokonale hodí ilustrace Jiřího Šalamouna, se kterými jsem ho četl poprvé, někdy před 30 lety. Přestože některé postavy vystupují v obou knihách, jejich styl a atmosféra jsou zásadně odlišné.


Peter Jackson si toho rozhodně byl vědom, takže v Hobitovi je mnohem více komiky. Například vzájemné pošťuchování tří zlobrů velmi připomíná tohle, a odvážil bych se dokonce tvrdit, že to byl záměr. Ne že by na groteskových zlobrech nebo vtipech o golfu se skřetí hlavou bylo něco špatného, ale jsou to věci, které nemají co dělat ve filmu jako je Pán prstenů. A problém je v tom, že když Hobit nepůsobí jako groteska / parodie, snaží se působit jako Pán prstenů, tj. majestátně, osudově a veledůležitě. Takový mix nemůže moc dobře fungovat, ať je režisér jakkoliv geniální.

Největší problém, který z této duality vyplývá, je ten, že mi vpodstatě vůbec nezáleželo na postavách, nijak jsem se o ně nebál, neviděl jsem v nich žádnou hloubku atd... To je velká škoda, protože casting je vpodstatě dokonalý a všechny postavy vypadají (vizuálně) naprosto v souladu s představami, které jsem o nich měl. Jen Gandalf a Saruman vypadají z nějakého podivného důvodu starší a sešlejší, než budou o 60 let později v Pánovi prstenů, hahaha.

Ano, Saruman. Ten, tuším, v knižní předloze nebyl. Stejně tak v ní nebyl Frodo Pytlík. Ve filmu jsou oba. Film je totiž zjevně cílen na fanoušky, kteří se podělají z jakéhokoliv odkazu na to, co se jim líbilo v Pánovi prstenů, a chtějí toho mít co nejvíc.

A tím se dostáváme k naprosto největší a naprosto neodpustitelné chybě filmu: Má tři hodiny!

Zatímco v Pánovi prstenů tvůrci téměř mistrně nacpali tlustou knihu do pouhých tří hodin, aniž by přišli o nějaké dějově či emocionálně zásadní zvraty, v Hobitovi je to přesně naopak, a Jackson s kolegy naprosto nesmyslně natáhli třetinu nepříliš dlouhé knihy na nesnesitelné tři hodiny, tj. hustota děje je přibližně desetkrát nižší, než v Pánovi prstenů! Postavy sedí u stolu, o něčem si velmi pomalu povídají, pak se zvednou, těšíme se, že se konečně začne něco dít, ale ony se přesunou do jiné místnosti a tam si povídají dalších 10 minut v trochu jiné sestavě...

Argument, že to tvůrci dělali pro fanoušky, není argumentem. Mimo jiné i proto, že spousta věcí je ve filmu zásadně jinak, než v předloze. A i přes svou tříhodinovou délku je Hobit stále zcela nevhodný pro diváka, který se neorientuje v Tolkienově díle. V knížce byly nové informace podávány hezky zvolna a vysvětlovány. Pokud jste je nestačili strávit, mohli jste se o stránku vrátit. Ale ve filmu létají jména nalevo, napravo, aniž byste měli čas nebo důvod si je zapamatovat. Vsadím se, že kromě Thorina Pavézy si neznalý divák nezapomatuje ani jednoho dalšího ze dvanácti trpaslíků. A když se uprostřed filmu najednou začne mluvit o nějakém "půlčíkovi", není nijak vysvětleno, že je to jen jiné označení pro Hobita! I v tomto ohledu je Hobit výrazně méně podařený, než Pán prstenů.


Za zmínku ještě stojí občasný nepřehledný střih a velmi vlezlá hudba (hlavní motiv uslyšíme snad dvacetkrát, kromě něj není na soundtracku nic zajímavého - mluvím o filmu, CD jsem neslyšel a ani moc slyšet nechci).

Ze strašlivé (ale opravdu nesnesitelně strašlivé) tříhodinové nudy by se dal sestříhat přibližně dvouhodinový film, který mohl být celkem úžasný. Ale ta hodina zbytečných scén je opravdu strašně, strašlivě ubíjející a klidně to napíšu ještě několikrát. Je tak strašně ubíjející, že do značné míry neguje i ty úžasné, krásné, působivé scény, které ve filmu jsou, jako například cameo Gluma (víc to není), bitva se skřety, nebo souboj skalních obrů (po kterých přitom běhají trpaslíci).

Ve filmu jsou TUNY triků a triková technika opět pokročila, takže si mnohé z nich přestanete uvědomovat a přestanou vás ohromovat svou existencí. Ano, kdykoliv provádí Gandalf jakoukoliv interakci s trpaslíky, musí to být trik. Ale je to trik tak dokonalý, že jeho existence nestačí k zahnání nudy a přejeme si, aby se už všichni přestali vykecávat a přesunuli se konečně někam, kde se něco děje.

A tím se dostáváme k aspektu Hobita, který je dle mého názoru tím nejdůležitějším, čím tento film přispěje do historie kinematografie. Jde totiž o první masově celosvětově uvedený film ve formátu HFR, tj. "High Frame Rate", tj. 48 políček za sekundu (místo klasických 24).

Změna, kterou tento formát představuje pro kinematografii, je obrovská a nejsem si jist, že takovou změnu chci. Viděl jsem záměrně první polovinu filmu v HFR ve 3D a s dabingem a druhou ve 24 FPS, ve 2D a s titulky. A vizuální rozdíl je naprosto zásadní, jako kdybyste se dívali na dva různé filmy, natočené v různých desetiletích různými štáby v různých zemích.

HFR film je mnohem zřetelnější, než standardní film. Detaily jsou mnohem ostřejší, svícení vypadá mnohem víc jako dokumentární film a mnohem méně jako hollywoodský velkofilm, a všechny pohyby jsou mnohem vyhlazenější. Ve spojitosti s českým dabingem pak celé to úžasné HFR působilo dojmem, jako kdybych se díval na slušnou východoněmeckou televizní pohádku z 80. let, promítanou videoprojektorem na velké plátno. Opravdu. Tím nechci říct, že to vypadalo objektivně špatně, ale je to prostě něco radikálně jiného, než z kin známe, a docela by mě zajímalo, co na to budou říkat "normální diváci", kteří film uvidí bez předešlého varování, a jak budou podobu filmu popisovat svými slovy. Myslel jsem, že jsem na to připraven, ale stejně mě to velmi překvapilo. Měl jsem pocit, jako kdybych byl "přímo u toho" a mohl si na to všechno sáhnout. Ovšem nepřipadal jsem si jako kdybych stál po boku trpaslíků ve Středozemi, nýbrž jako po boku herců ve studiu, mezi kulisami, nebo někde v Prokopském údolí. Když jsem o přestávce přešel do sálu s klasickou projekcí, epičnost filmu okamžitě vzrostla nejméně o 100 procent!

Samozřejmě je to především otázka zvyku, a také toho, jak rychle se filmaři naučí s touto novou technologií pracovat (v Hobitovi se jim to bohužel moc nepodařilo a spousta umělých věcí, které se v norálním filmu ztratí, působí v HFR uměle, například déšť z hasičských hadic). Ale pokud se aspoň trochu zajímáte o filmařinu, rozhodně se jděte na HFR verzi podívat, protože je to zatím nejradikálnější změna filmového formátu, jakou jsem za svůj život viděl.


Kromě toho je film uváděn v některých filmech ve zvukovém formátu Dolby Atmos, který - zjednodušeně řečeno - znamená, že se zvuk může ozývat z libovolného kouta kinosálu. Domnívám se, že to není vhodná technologie pro filmové sály, protože děj se pořád odehrává jen před vámi na plátně (i když je film 3D) a zachrápání trpaslíka, které se ozývá jakoby z místa dva metry po vašem boku, působí spíš jako kdyby usnul někdo z diváků, ne jako zachrápání trpaslíka ve filmu, který sledujete.

České titulky jsou jednak v digitální kopii posunuté asi o půl vteřiny (takže se objeví občas až poté, co zazní překládaná věta) a občas jsou v nich divné, nečesky znějící formulace. Například Elfové říkají Gandalfovi "Mithrandir", ale v českých titulcích se to neskloňuje, takže mu například říkají "Pojď blíž, Mithrandir". Obávám se, že ty titulky prošly rukama stejného kapitalistického člověka, který mi doporučoval můj titulek "Hafeziho burgery" opravit na "Hafeziho burgers"...

Naopak český dabing je velmi slušný, jen písničky tahají za uši a postavám chybí přízvuky.

Když vezmu v úvahu všechny "základní konfigurace" filmu, to znamená "Titulky / Dabing", "3D / 2D", "HFR / 24 FPS", "Atmos / NeAtmos", tak mi vychází, že aby byli uspokojeni všichni, muselo by se u nás promítat šestnáct různých verzí Hobita!!! Ve skutečnosti jich samozřejmě tolik nebude a navíc je i teď, v den premiéry, značný informační šum v tom, které kino vlastně při kterých projekcích promítá kterou verzi a které kino dělá uprostřed přestávku, kterou tam tvůrci nezamýšleli - takže se obraz prostě zastaví uprostřed záběru, jako kdybyste zapauzovali video, když se vám chce na záchod!

Filmový Hobit připomíná takzvaný "rough cut" filmu. Takový ten prvotní pokus, kdy režisér slepí dohromady všechen materiál, který natočil, v klidu si ho pustí, a začne uvažovat, co všechno musí vystřihnout, aby film získal tempo. Peter Jackson je maximum hardcore, takže nevystřihl vůbec nic. Je to vpodstatě takové porno pro fanoušky Tolkiena. A zkoušeli jste se někdy koukat tři hodiny na porno, které končí šest hodin před ejakulací?

12.12.12

Moje recenze Hobita, aniž jsem ho viděl!

Na Hobita se půjdu podívat až zítra, ale už dnes si můžete přečíst, co o něm napíšu. Tedy aspoň to tvrdí komické duo Zerryk / Dadel, kteří použili stroj času, takže se má recenze ze zítřka objevila už před několika dny v diskusi pod recenzí Ladíme.

Takže, zítra napíšu toto:

Jednoho dne se k hobitovi Bilbovi nakvartýruje asi patnáct dalších kumpánů, přičemž ten nejstarší z nich ho přemluví, aby s nimi vyrazil na cestu za pokladem. Cestu zažijí mnohá dobrodružství, na kterých není absolutně nic zajímavého ani výjimečného, kromě toho, že to točil Peter Jackson. Ano, TEN Jackson, který natočil toto.



Předem upozorňuji, že jsem knihu nečetl, takže hodnotím pouze filmové dílo, nikoli zdařilost adaptace předlohy. A dílo samotné ve mně dobrý dojem nezanechalo. Především, daleko více než u předchozí, tedy vlastně dějově následující trilogie, z něj čiší dojem televizní adaptace. Nemám tím na mysli dekorace, které jsou díky nové technologii natáčení ještě papundeklovější, nebo snad tlustou vrstvu gumy na obličeji trpaslíků, ale především děj. Ten se utápí v košatých podružnostech, jak je tomu u seriálů obvyklé, a nespěje k cíli, nýbrž k místu, kde v nejlepším film skončí. Ani nějaký vývoj postav jsem nepozoroval, jsou vláčeny osudem a scénářem z jedné lokace do druhé. V počítačové hře je takový postup akceptovatelný, neboť náhradou nabízí alespoň jakés takés zdání interaktivity, ve filmu nikoli. Nemá smysl rozebírat příběh podrobněji, ztratil jsem se v množství postav hned na začátku, a ani jich neubývalo tak rychle, jak jsem předpokládal.


  • V jednu chvíli se Frodovi Bilbovi dostane do rukou kouzelný prsten (ano, ten prsten, okolo něhož se točí celý Pán prstenů a který činí svého majitele neviditelným). Těšíte se, co se z toho vyvine, ale ono se nevyvine vůbec nic! Bilbo si jej strčí do kapsy a až do konce filmu už o něm nepadne ani slovo!
  • Hobití nora vypadá zvenčí jako malý kopeček hlíny, po projití dveřmi se ale zřejmě dostaneme do jiného časoprostoru, protože jsou zde obrovské hodovní síně, kam se bez problémů vejde 13 trpaslíků (nezapomínejme, že ač se to podle jména nezdá, trpaslíci jsou VĚTŠÍ než hobiti!)
  • Postava elfky Tauriel v podání hollywoodské supermodelky Evangeline Lillyové (Smrt čeká všude) je ve filmu úplně zbytečná a vypadá to, jako by tu byla jen proto, aby všechny postavy nebyly tak ošklivé a chlupaté. Čtenářům předlohy asi dává její přítomnost ve filmu smysl, ale já jako filmový divák požaduji něco víc.

Je to prostě nenáročná, ale poněkud zdlouhavá podívaná. Kdyby se z toho nastříhal seriál s hodinovými epizodami, které bych si pouštěl k večeři, bylo by to možná stravitelnější. 3D bylo přítomné, ale v té tmě jsem ho ani nepozoroval. Viditelného CGI je zde znatelně méně, o to však více je toho neviditelného, tam kde při natáčení bylo zelené plátno. Český dabing svými rozhýkanými hlasy tradičně nepotěšil, překlad byl naštěstí slušný, nicméně s původním zněním bych se možná rozmýšlel nad 60%.

P.S. Full frontalu se nedočkáte.

(Pokud autoři uvedou své bankovní spojení, jistě jim někdo rád pošle stokorunačku)

11.12.12

Kdo z vás to má?

Pokud vás zajímá, jaké je tajemství úspěchu FFFILMu, tady to máte podrobně vysvětleno:



Slajdy z přednášky jsou k vidění tady.

10.12.12

Argo soutěž: Nejlepší maďarský film

V recenzi filmu Argo jsem vyhlásil soutěž, ve které jsem postuloval otázku: "Jaký falešný film byste natáčeli v České republice, kdybyste odsud chtěli nenápadně unést partu Maďarů, skrývajících se u řeckého velvyslance?"

Následují tři z těch promyšlenějších scenáristických pokusů (i když slovo "promyšlený" je v tomto případě hodně relativní):


"Stenlys" nám napsal až z Maďarska:

Takze falosny film natacany v Ceskej republike za ucelom exportu partie madarov z greckej ambasady?

Celovecerny remake MacGyvera - konkretne dielu o Dubcekovi!

Madari by mohli predstierat, ze su herci hrajuci predstavitelov okupacnych sil varsavskej zmluvy. S agentami CIA by pricestoval aj Richard Dean Anderson na odputavanie pozornosti, pripadne improvizovane zostrojenie lietadla z paru vozidiel Praga V3S.

Tiez by som sebou zobral M Night Shyamalana ako rezisera. Ten by nebol o akcii informovany - skutocne by si myslel, ze sa jedna o film. Na konci misie by sa mu dostalo velke odhalenie, ze cele filmovanie bolo 'fake' - tesne predtym, nez by bol obetovany pre ucely misie.

Do filmu by bola zapojena ceska armada, ktora disponuje dobovou vyzbrojou armad varsavskej zmluvy. Tam by som za vhodny baksis vypozical par tanku T54 na transportaciu 'padouchov z cervenych armad'.

Pre podporu v nasilnych konfliktoch v ramci misie by som so sebou zobral Bruca Campbella v 'ulohe' Dubceka.

S motorovou pilou.

"Jindra Volák" zůstal vlastencem:

Pohnuta tragickým příběhem pronásledovaných Maďarů se této skupince ukryté na řecké ambasádě rozhodne pomoci Helena Třeštíková. Kontaktuje tedy řeckého velvyslance a sdělí mu, že může během natáčení road-movie/dokumentu propašovat Maďary zpět do jejich vlasti. Důvěru opatrného řeckého velvyslance si získá tak, že lišácky přeloží do řečtiny název svého nedávného filmu Katka jako Katarini a vydává jej za snímek podporující příliv českých turistů do stejnojmenného řeckého letoviska. Na velvyslanectví nikdo nevydrží na zaslané DVD koukat déle než pět minut, ovšem hlavní hrdinka vypadá jako typická Řekyně, a tak se s tímto výkladem smíří a umožní štábu přístup k Maďarům. České orgány, které na skupinku drženou pod ochrannými křídly řeckého velvyslance dávno vydaly zatykač, si podezřelé snahy Heleny Třeštíkové všimnou a oprávněně podezřívají režisérku z toho, že je film pouze zástěrkou k útěku za hranice. Tajná služba tuto hypotézu zamítne po zjištění, že Helena Třeštíková točí své filmy i přes dvacet let, a tak bude naopak zajištěna trvalá přítomnost těchto osob na území ČR na několik desetiletí. Ve skutečnosti je opak pravdou a již během prvního natáčecího týdne se štáb i s Maďary přesouvá na Břeclavsko. Strůjcem odvážného plánu na útěk nafukovacím záchranným člunem po řece Moravě je René, hrdina dalšího filmu Heleny Třeštíkové, který je tou dobou rovněž hledaný Policií ČR. Zatímco režisérka přesvědčuje přítomné policisty, že scéna se záchranným člunem bude v jejím filmu vyjadřovat marnou vnitřní touhu člověka najít v moderním životě smysluplný směr, René a Maďaři nasedají do svého plavidla. Policie záhy poznává, že není v jejich silách tyto uprchlíky pronásledovat, zatímco osazenstvo člunu pádluje vstříc lužnímu lesu na hranici našeho státu. S materiální podporou maďarské etnické menšiny na jižním Slovensku doplují následující den až do Maďarska.

To by ale bohužel neměl kdo natočit, protože Karel Vachek už je hodně starý.

"Pavel Svoboda" také zůstal vlastencem, a navíc se snaží být meta:

Předpodkládám, že by to bylo za komunismu. No já bych to zkusil takto. Domluvil bych se Smoljakem a navrhl mu novou hru Nález poštovní známky, která by mapovala Cimrmanovu pouť při studiu cizích jazyků. Mohlo by to začít jako náhodou na řecké ambasádě, kde by Cimrman začal studovat podobnost jazyků a mluvit o tom proč se už nevrátili Cyril a Metoděj do Řecka, když už měli hotovou práci tady v česku. No a protože by se šetřilo na exteriérech tak by se dalo vysvětlit další maďarští herci, které by trápil Cimrman otázkami na Komenského návštěvu v Maďarsku a proč tam nezůstal a jestli už jedli Turula, jejich národního ptáka. Na to by Maďaři jako dobrému studentovi maďarštiny navrhli studijní cestu po Maďarsku, kde by Cimrman přišel na spoustu nových věcí. Mimo jiné, jak šel z místního skleníku tak mu spadli chili papričky do guláše a vznikl tradiční Maďarský guláš a jak se dozvěděl, že Komenský vymyslel význam Panonie, protože tam poznat spoustu skvělých dívek. No prostě by našel spoustu společného u Čechů a Maďarů. Tím by byla ospravedlněna cesta Maďarů do Maďarska, protože by to byla část štábu. Takže by to mohlo být ve svém závěru něco podobného jako film Jára Cimrman ležící, spící.

Hlavní cenu (tj. knihu "Argo") ale vyhrává "Leoš Literák", který jako jediný navrhl takový film, který bych já rád na plátně viděl!

já bych natočil Čingischán versus Vetřelci. Skupina Predátorů přenesla z válečné výpravy stan, kde probíhala válečná porada, na Vyšehrad, v jehož sklepeních byla umístěna vajíčka Vetřelců. Po menším konfliktu s Václavem I, kdy přišel jeho syn Přemysl o uši, se Mongolové spojili s Čechy proti větší hrozbě. Predátoři, aby pomohli Čechům kompenzovat ztráty, přivedli Bivoje. Marně. Další posilou byli blaničtí rytíři, kteří se též stali nedobrovolnými hostiteli další generace Vetřelců. Čingischán bojoval statečně, ale přesile nedokázal odolávat. Jako Deus Ex Machina do děje vstoupila skupina tří predátorů, která na poslední chvíli zachránila dobrého krále Václava. Ten ze vděčnosti jim nabídl sňatek se svou sestrou Anežkou, ale vzhledem k jistým fyziologickým rozdílům skončila v klášteře, kde si vybudovala slušnou kariéru.

Role Mongolů by převzali maďarští uprchlíci. Krále Václava musí pochopitelně patřit Markovi Vašutovi, Anežky zase Lucce Bílé a Bivoje Petrovi Jáklovi. Producentem by mohl být Jiří Pomeje.




Takže je jasné, proč se Paul W.S. Anderson musí vrátit do Prahy.

A "Ajvngou" přišel s dementním nápadem, že by se film měl jmenovat "Pět Maďarů na koštěti", a nespecifikoval podrobněji jeho děj. Dal si ale práci s vyrobením jeho plakátu, tudíž se stává rezervním výhercem a získává knihu "Atlas Mraků".


P.S: Pokud jste rozhořčeni tím, že je na FFFILMu v poslední době méně filmových recenzí, tak je to především tím, že JE TEĎ MÁLO PREMIÉR. Ale můžete se těšit na nějaké retro recenze. A pro drobnější FFFILMové novinky nakoukněte občas sem.

P.P.S: Ohledně přítomnosti FFFILMu na Google+ jsem se prozatím rozhodl udělat to následujícím způsobem: Na "googleplusovské stránce" FFFILMu (kam může postovat pouze uživatel "FFFILM"), se budou objevovat odkazy, které jsou určené především pro fanoušky FFFILMu. To znamená nové FFFILM recenze, zprávy o chodu a akcích FFFILMu, žadonění o peníze a tak dále. Takže pokud máte FFFILM.name v RSS čtečce, víceméně na tuto stránku nemusíte chodit. No a na komunitní stránce FFFILMu, kam může postovat kdokoliv, se budou objevovat nejrůznější novinky a zajímavosti o filmech obecně, tzn. nové trailery, odkazy na zajímavéé články, vtipné filmové obrázky, atd... Tedy věci, u kterých nejde až tak moc o aktuálnost, a na které se můžete podívat vždycky když chvíli nemáte co dělat. Samozřejmě, pokud zjistím, že tato moje představa nefunguje, může se všechno změnit...

David Grudl bude mít na vánoční dárky!

Apokalypsa s Českou pojišťovnou (viz 1, viz 2) je u konce a navíc to vypadá, že David Grudl dostane 315 Kč a jeho děti nebudou muset o vánocích chodit žebrat (aspoň ne o těchto).

Jako odpověď na e-mail, který jsem v pátek odeslal do ČP (je vidět v tom druhém linkovaném článku), mi dnes přislo toto:

Vážený pane Fuko,

dovolte nám odpovědět na Váš dotaz ze dne 7. 12. 2012, evidovaný pod č. 30S3**** týkající se pojistné smlouvy č. 388******. Na základě provedeného šetření Vám sdělujeme následující.

Věříme, že společně s níže uvedeným vyjádřením přijmete naši omluvu za vzniklou situaci.

Snahou naší společnosti je poskytovat kvalitní služby. K tomu mimo jiné patří zajištění plné informovanosti o nových možnostech moderního pojištění, čímž se pro naše klienty snažíme zajistit komplexní pojistnou ochranu před všemi potencionálními riziky, které mohou v běžném životě nastat.

Z tohoto důvodu jsme si Vás dovolili v měsíci říjnu 2012 oslovit připravenou korespondenční nabídkou rizikového životního pojištění MULTIRISK. Návrh pojistné smlouvy byl veden pod číslem 388******. Nabídka nového pojištění byla připravena v takovém znění, které má v případě Vašeho zájmu o nabízené pojištění umožnit pohodlné akceptování nového pojištění.

Korespondenční formu nabídky umožňuje Zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. V souladu s ustanovením § 6 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, dle bodu 2) lze návrh pojistitele přijmout zaplacením pojistného ve výši uvedené v návrhu, jestliže se tak stane ve stanovené lhůtě. Pojistná smlouva je v takovém případě uzavřena, jakmile bylo pojistné zaplaceno.

Na základě Vašeho sdělení, že jste pojistné neuhradil, jsme pojistnou smlouvu č. 388****** zrušili od počátku. Na pojistnou smlouvu se tedy pohlíží tak, jakoby vůbec nevznikla. Zaplacené pojistné ve výši 315 Kč bude v nejbližších dnech vráceno plátci.

Vážený pane Fuko, velmi nás mrzí, že došlo k této pro Vás nepříjemné situaci. Ještě jednou se Vám omlouváme za komplikace při řešení této záležitosti s naší operátorkou.

Případné dotazy Vám rádi zodpovíme prostřednictvím e-mailu stiznosti@ceskapojistovna.cz.

S pozdravem

Jana Neduchalová
disponent stížností

Česká pojišťovna a.s.
Oddělení stížností
Útvar náměstka pro Služby klientům

David Grudl letos na vánoce (počítačová simulace)

Čímž je tato záležitost uzavřena, a již nikdy se nedozvíme odpověď na následující otázky:

1) Vyřešilo by se to stejně hladce, kdybych o tom nenapsal na blog, kde to četly desítky tisíc lidí?

2) Může zveřejnění podobné složenky za nějakých podobně nešťastných okolností skutečně vést k tomu, že ten, kdo ji zveřejnil, vstoupí do nějakého smluvního vztahu, do kterého prokazatelně nikdy vstoupit nechtěl?

3) Má vůbec David Grudl děti?

9.12.12

Fffavoriti: Fotky, vietnam, soundtrack

Po delší době vám přináším další sadu nepříliš známých drobností, které by vás mohly zajímat:



Corel AfterShot Pro je "Photo management software", což znamená, že umí jednak různě katalogovat vaše fotografie (což nepotřebuji), ale také je umí upravovat, dolaďovat, a importovat z RAW formátů. Je to svým zaměřením něco úplně jiného, než Photoshop nebo Instagram. V tomto případě jde opravdu o "dolaďování" fotek, ne o jejich kurvení. U většiny RAW fotek vám stačí udělat dva - tři kliky a máte výsledek, se kterým se v jiných programech musíte matlat velmi dlouho.



Doporučuji ho, protože je to zdaleka (ale opravdu ZDALEKA) nejlepší software tohoto typu, jaký existuje pro Linux (a zkoušel jsem jich fakt hodně). To mimo jiné znamená, že ho navrhoval někdo, kdo něco ví o uživatelském rozhraní a uživatelské přívětivosti (na rozdíl od většiny Linuxových developerů).

Koneckonců, můžete si stáhnout trial verzi, která má plnou funkčnost po dobu 30 dnů, a pak si případně koupit aktivační kód. K tomu dvě dobré rady: 1) Když jsem nakupoval v dolarech (jako Američan), dostal jsem výrazně výhodnější cenu, než v Eurech. 2) Když jsem přidal produkt do košíku, ale nedokončil jsem checkout, po pár hodinách mi přišel e-mail s nabídkou další 10procentní slevy!

* * *

Když jsme u těch fotokurvítek, pro Android telefony je konečně k dispozici (zdarma) aplikace Snapseed, která umí jednak kurvit fotky podobně jako Instagram, ale - pokud chcete - dělat s nimi i decentnější a preciznější úpravy (trochu jako výše zmíněný AfterShot). To vše ve velmi dobře navrženém a rychlém uživatelském rozhraní, a v plném rozlišení.


Snapseed už předtím existoval pro iPhone, jako placená aplikace, ale nyní je tam také zdarma.

Opět: Zkoušel jsem mnoho podobných Android aplikací, tato mi vyhovuje nejlépe.

* * *

Nový Vietnam Fast Food na Dukelských Hrdinů 903/42 (přibližně mezi Strossmayerovým náměstím a výstavištěm). Ceny mírné, kvalita skoro jako v Holešovické tržnici, ale větší výber a střecha nad hlavou. Pozor: Nejdražší "Rajské hovězí maso" je to, čemu se u nás normálně říká KLIŽKY. Ne každý to je schopen spořádat.

* * *

Dřív jsem hodně sbíral soundtracky, v posledních letech už to nějak není ono. Hodně dlouho se neobjevil někdo nový, talentovaný (OK, možná Alexandre Desplat). Až letos jsem objevil mladého, předtím mi zcela neznámého Andrewa Lockingtona, který v Cestě na Tajuplný ostrov 2 krásně imituje starého epického Williamse, Goldsmithe, Poledourise, a tak podobně (samozřejmě to souvisí i s tím, že dnes už je málo filmu, ke kterým se takováhle oldschool hudba hodí):



K dostání na Amazonu nebo u vašich oblíbených MP3 prodejců.

* * *

Textový editor Sublime Text 2 je něco tak příjemného, že jsem za něj autorovi zaplatil už po dvou dnech, kdy jsem pořád neznal 80 procent jeho funkčnosti. Opět jsem se snažil ocenit svými (respektive vašimi, ehm) penězi skutečnost, že je tento software nabízen i pro Linux.


A také je mi sympatické, že si můžete stáhnout demoverzi a vyzkoušet ji zdarma, přičemž vás otravuje vyskakovacím registračním oknem jen VELMI OBČAS. Pokud je někdo takhle férový ke mně, já jsem na oplátku férový k němu a zaplatím mu.

Musíte ale bohužel věnovat trochu času dokumentaci, protože možnosti customizace a konfigurace jsou u tohoto editoru OBROVSKÉ. A velmi mě překvapuje, jak je - přes svou customizovatelnost - bleskově rychlý i na slabém laptopu.

P.S: Ne, nejsem schopen používat VIM. Opravdu ne. Fakt ne. Prostě nejsem. Sorry.

Recenze: Frankenweenie - Domácí mazlíček [Frankenweenie] - 70%

Malý Victor Frankenstein žije v americkém městě New Holland a miluje svého psa Sparkyho. Když Sparkyho přejede auto, Victor se s tím nehodlá smířit a vzpomene si, co říkal jeho pološílený učitel fyziky: "Život je pouze elektřina!" Sparkyho oživí a začnou se dít věci. Drama vyplývá především z toho, že spolužáci mu závidí úspěch a pokusí se ho napodobit...



"Film Tima Burtona" už je zřejmě žánr sám pro sebe. A Frankenweenie (což je film Tima Burtona) vypadá, jako kdyby se někdo za každou cenu co nejpřesněji napodobit typický Burtonův film. Je v něm totiž naházena spousta odkazů jednak na staré horory a jednak na Burtonovo starší dílo (takže jde vlastně o meta počin). Například:

Vlevo Frankensteinova nevěsta ze stejnojmenného starého filmu, vpravo pudlice z Frankenweenieho:


Vlevo Burtonův oblíbenec, hvězda starých hororů Vincent Price (jedna z jeho posledních rolí byl vynálezce ve Střihorukém Edwardovi), vpravo profesor z Frankenweenieho:


Vlevo taťka z Burtonovy Mrtvé nevěsty, vpravo starosta z Frankenweenieho:


Vlevo "Staring Girl" z patnáct let staré knížky Burtonových básniček, vpravo mladá věštkyně z Frankenweenieho:


Podobných odkazů jsou ve filmu spousty. Ale zatímco třeba hlava té pudlice má smysluplnou vtipnou pointu, v jiných případech ty odkazy nedávají moc smysl. Proč jeden ze žáků vypadá jako Frankensteinovo monstrum? Prostě proto. Ve filmu nedělá ani neříká nic, co by k Frankensteinovu monstru odkazovalo. Většina těch odkazů na staré horory není využita k ničemu vtipnějšímu. Jsou něco jako přísliby potenciálně skvělých vtipů, kterým chybí pointa.

Frankenweenie je remake černobílého hraného filmu, který Tim Burton natočil skoro před 30 lety a který můžete vidět tady. Má 25 minut a je to délka tak akorát. Když jsem se na něj dnes znovu podíval (po mnoha letech), překvapilo mě, kolik scén v novém filmu je přesně zkopírováno z toho starého.

Ale aby se z 25minutového filmu mohl udělat 90minutový, byla přidána celá podzápletka s dalšími spolužáky a dalšími oživlými (a zmutovanými) zvířaty. Rozhodně doporučuji si před kinem nastudovat toto a toto. No a následkem té nové podzápletky (která je vpodstatě non-stop parodie na monstrfilmy) poněkud ztratila svou působivost ta původní zápletka o malému klukovi a jeho milovaném psovi (který, jak už vám možná došlo, má ledacos společného s Albertem).

Když se ve filmu objeví nápaditá scéna s pointou (například profesorův proslov na schůzi Rodičovského sdružení, ve kterém rodičům vysvětlí, že jsou omezení idioti), je to dost bolestné připomenutí toho, jak průměrná je většina ostatních scén.

Přestože se ve filmu dost mluví (zaplaťpánbůh NENÍ DABOVANÝ!), uvědomil jsem si, že by se dala celá tahle story natočit bez větších problémů jako němý film! A bylo by to krásně stylové. Místo toho ale postavy musí vysvětlovat své motivace a nálady slovně, jako by nestačily jejich výrazy a řeč těla. Často to postrádá šmrnc. Což se dá říct i o mnoha dalších aspektech filmu.

Vzhledem k tomu, že je film animován opravdu ručně a s loutkami (tedy má méně než 24 různých políček za sekundu) a že převod do 3D byl dodatečný, jsou poněkud problematické akční scény, ve kterých se něco má rychle pohybovat. Například když má něco proletět za pětinu sekundy přes plátno, objeví se to jen dvou-třech různých polohách, což je ve spojení s 3D docela nápor na bulvy. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že po technické stránce je celá animace nejen slabší než nedávný Paranorman, ale dokonce slabší, než Nightmare Before Christmas nebo Mrtvá nevěsta, jako kdyby šlo o nějaký nízkorozpočtový film...


Ale nechápejte mě špatně: Frankenweenie stojí za vidění. Je to stylová pocta filmům minulých let a slušně úchylný mix dětského filmu s rozhodně nedětskými motivy. Je to úlet, který si natočil Burton pro svoje zvrhlé potěšení a vy máte to štěstí, že se na něj můžete taky podívat. Nemějte ale přehnaná očekávání.

8.12.12

Pokrok nezastavíš (na Google+)


Jen krátké Googlovsko-sociální info, než dopíšu recenzi na Frankenweenieho:

Na Google+ jsem spustil "Komunitu" pro FFFILM, a celkem se to tam už rozjelo. Otázka je, jestli ji nyní provozovat souběžně se stránkou FFFILMu, nebo na ni přesunout většinu G+ aktivit...

Hlavní rozdíl je v tom, že na "Stránku" mohu postovat pouze já, kdežto do "Komunity" může postovat kdokoliv (a já to mohu moderovat). V obou případech může kdokoliv psát komentáře k postům.

Uvidím, jak se to bude vyvíjet...