Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů - 40%

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

• Je Rom
• a aktivista
• Hrál na housle
• sólo
• s Deep Sweden
• s Gypsy.cz
• s Banda.cz
• Dělal moderátora
• v rozhlase
• v televizi
• Vystřídal několik partnerek
• a měl s nimi několik dětí
• Neví přesně, co od života chce
• Nechce se stěhovat do Kanady

A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.

Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:

• Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
• Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
• Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
• Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.

Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).