6.3.15

Recenze: Vybíjená - 50%

Parta maturantů se sejde po 25 letech v hostinci u jezera a vzpomínají na staré časy, tedy především na rok 1989. Petr Nikolaev (Lidice, Příběh kmotra) sfilmoval knihu Michaela Viewegha.


Tři největší třídní žertéře hrají v dospělých verzích Sokol + Suchánek + Genzer, nejkrásnější holku Simona Krainová a nejošklivější holku Simona Babčáková.


I když jsem nikdy nic od Viewegha nečetl (a doufám, že nikdy číst nebudu), myslím, že se mi již daří vysledovat jeho styl jen na základě jeho filmových adaptací, které jsem viděl. To znamená, že i tentokrát se dělo to, co k vieweghovským adaptacím tak nějak patří:

  • Hodně postav, které vlastně nemají žádné problémy, ale uměle si je vyrábějí, aby je mohly strašně složitě řešit.
  • Neustálé bonmoty, jaké žádná skutečná lidská bytost nikdy nemůže vypustit z úst, např. "Moje biologické hodiny odbíjejí jako orloj".
  • Pravidelně nadávkované osudové okamžiky, kdy se dozvídáme, že někdo umřel, někdo někoho 20 let tajně miloval, nebo někdo je gay.

V tomto filmovém zpracování se k tomu ještě připojuje neustálá snaha dělat jakoby šlo o monumentální dramatické dílo, a to především za pomoci kamerových jízd a megaepické hudby, která by se slušně hodila třeba k dobývání ztracené archy, ale k záběrům loďky na klidné hladině se nehodí, fakt ne. V jednu chvíli si dokonce postava dělá legraci "tohle bude ten životní romantický okamžik, při kterém v americkém filmu vždycky zesílí smyčce". Pak ten okamžik přijde, smyčce opravdu zmohutní, a byl by to dobrý a fungující fórek. Problém je ale v tom, že ty smyčce úplně stejně zmohutněly při všech ostatních podobných okamžicích ve filmu, které ironicky míněné nebyly...



Genzer, Sokol a Suchánek (se kterým jsem si před 35 lety pravidelně hrával na dvorku kousek od Hradčanské, jestlipak si to ještě pamatuje?) jsou nakonec herecky to nejlepší v celém filmu. Ne že by dělali televizní humor - naopak jsou celkem umírnění a je mezi nimi jakási decentní chlapská soudržnost co se týče společného hořce humorného pohledu na život. (I když se sál bohužel nejvíce smál ve "vděčné scéně", kdy je gynekolog Genzer úplně ožralý a musí odrodit Krainovou.) Je vidět, že to mezi nimi jiskří a je škoda, že nikomu jinému na plátně tahle chemie pořádně nefunguje. Jenom Babčáková si pořád naříká, jak je hnusná a Krainová si naříká, protože... vlastně pořádně nevím proč.

Film neustále skáče nejen o 25 let vzad, ale i do jiných období, což není vždy dobře zvládnuté. Některé pointy nám mají dojít až časem, když nám do sebe vše "konečně zapadne". Ne vždycky Nikolaev zvládá to skládanku smysluplně poskládat a ne vždycky to odhalení stojí za ten dlouhý set-up. Když třeba o nějaké postavě víme jen to, že existovala a vzala si jinou postavu (o které taky nevíme skoro nic), tak nás moc nedojme, když se v půlce filmu dozvíme, že ta postava dramaticky zemřela. Mnohé z toho je asi způsobeno tím, že film není příliš dlouhý a každá z mnoha postav pro sebe má jen velmi omezený čas, takže se nedaří vzbudit k nim nějaký divácký vztah. Ve značném množství vzpomínkových scén asi bylo příliš komplikované nějak je filmově odvyprávět, takže tvůrci kapitulovali a nechali některou z postav odříkat vše ve voiceoveru...

Dospělí herci jsou ale většinou oukej a snesitelní. Mnohem horší je to u jejich dětských protějšků, které jednak nejsou svým "starým verzím" moc podobné, ale především působí hrozně škrobeně a jsou obětí roboticky deklamovaných postsynchronů (což je asi důvod, proč je v traileru nevidíme, přestože jsou na plátně skoro polovinu filmu). Ano, ta děcka jsou sympaticky obsazená. Ale opravdu nehrají moc dobře...

Prostě, celá Vybíjená je to takové to typické české, úhledně zabalené a navoněné nic. Neurazí, nezaujme, na třech čtyřech místech ukáže něco zajímavého, na jiných třech místech se zasměju nepodařenosti, pak to skončí a za měsíc si na to vůbec nevzpomenu...

P.S: Tradiční telefonní vsuvka: Čtyři dospělí lidé (nejméně dva z nich dost bohatí) se ztratí někde na vesnici a netuší, kterým směrem je Praha. Protože ani jeden z nich nemá smartphone s GPS. Pravděpodobně proto, že i když se film odehrává v současnosti, jeho knižní předloha je více než 10 let stará...

11 komentářů:

  1. Je pravda ze film se mel puvodne jmenovat Dodgeball a mel v nem hrat Ben Stiller?

    OdpovědětVymazat
  2. Zase jeden zkurvený zfilmovaný Viewegh ("z", ne "s"). Zvládá tu (ne "to") skládanku. Dva podměty: "celá Vybíjená je to takové to". A občas interpunkce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nesouhlas, "celá Vybíjená je to takové to..." nejsou dva podměty, ale dvě spony, Smrťáčku.

      Vymazat
    2. slusny dada tvl to bych do tebe nerekl takovas byl pica

      Vymazat
  3. ja nerozumim tomu, co filmare vede k tomu zfilmovavat nejakyho viewegha... taky jsem nic necetl a ani cist nebudu, ale filmy podle jeho knizek jsou bolestive. to filmari nemaji nejaky svy vlastni napady, ze musi delat adaptace braku, ktery se nachazej nekde u hranic cerveny knihovny?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky když někdo zfilmuje Veiwegha, tak obrátím oči v sloup (a bůh zabije koťátko) s tím, že jsou přeci mraky jiných předloh, co by stály za zfilmování. (To i když si odmyslím např. sci-fi který by se neobešly bez megarozpočtu).
      Já myslim, že za tím je to klasický uvažování: jakmile má něco úspěch, budeme to opakovat. Co na tom, že kus od kusu je to horší a už to vlastně ani nikdo nechce...
      A tak proti sobě stály dvě armády trojských koní.

      Vymazat
  4. viz slovní spojení film NEURAZÍ: jak přesně vypadá divák, který je uražený tím, co vidí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zalezi, zda ma urazenou ruku nebo treba ucho...

      Vymazat
    2. Je nasranej, že na ten film byl donucen jít a je pak tichá domácnost.

      Vymazat
  5. Hodně se mi líbí odstavec:
    "I když jsem nikdy nic od Viewegha nečetl (a doufám, že nikdy číst nebudu), myslím, že se mi již daří vysledovat jeho styl jen na základě jeho filmových adaptací, které jsem viděl. To znamená, že i tentokrát se dělo to, co k vieweghovským adaptacím tak nějak patří: Hodně postav, které vlastně nemají žádné problémy, ale uměle si je vyrábějí, aby je mohly strašně složitě řešit.Neustálé bonmoty, jaké žádná skutečná lidská bytost nikdy nemůže vypustit z úst, např. "Moje biologické hodiny odbíjejí jako orloj".
    Sama jsem od tohoto nechutně plodného pisovatele nic nečetla, ale mám k němu již předem jakýsi (snad) odůvodněný odpor na základě zhlédnutí několika jeho knižních adaptací.. V podstatě mám odpor k chrlení dalších a dalších českých filmů, které všechny obsahují: nepřirozené dialogy + postsynchrony, stále stejné a pro mě už léta nezajímavé herce, nudu a rozpaky nad stylem zpracování. Ne, že bych za poslední léta nějaký český film vlastně viděla:) Už se tomu vyhýbám. Kdyby ode dneška v tu ránu nikdo tady už nic netočil, tak si toho nejspíš ani nevšimnu.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou moderovány kombinací umělé a lidské inteligence. Mohou být zveřejněny až po několika hodinách a ty zveřejněné mohou později zmizet. Pokud pošlete stejný (nebo podobný) komentář několikrát, výrazně se tím snižuje pravděpodobnost, že bude někdy publikován.