Recenze: Z Paříže do Paříže [Un sac de billes] - 60%

Když je na počátku 40. let Paříž okupována Němci, Židé zde nemají zrovna na růžích ustláno. Jedna z rodin (matka, otec, čtyři bratři) se rozhodne utéct do bezpečí, a to po částech. Takže většinu filmu sledujeme dobrodružství dvou nejmladších bratrů, kteří se snaží spasit holý život a dát se znovu dohromady se zbytkem rodiny.

Film vznikl na motivy knihy, která vznikla na motivy skutečných událostí (a byla už zfilmována dříve) a je to typický příklad řemeslně velmi dobře zvládnutého produktu, ze kterého se nějak vytratila původní hloubka (pokud nějaká někdy existovala).


A tak se naši dva hrdinové potácí z města do města, od jedné osudové události k další (musí se toho za 110 minut hodně stihnout, kniha je zřejmě tlustá), ubíhají měsíce a roky, všechno je hezky nasvíceno a nasnímáno, hudba je patřičně tklivá, výpravě není co vytknout... Ale nějak mi unikalo, co víc bych si z toho všeho měl odnést, než "přežít je lepší než umřít" a "nacisti většinou nejsou hodní lidé". Všechny postavy jsou naprosto triviální a jednorozměrné, jako třeba v Dobyvatelích ztracené archy - ale chybí akční scény, duchové a vybuchující hlavy. Co je ještě horší, chybí scény, ve kterých by někdo něco konal. Hrdinové jsou většinu času jaksi "unášení osudem" a to, že nezemřou, je především výsledkem shody šťastných okolností. Zato nechybí Marek Vašut, protože se natáčelo částečně v Česku...

Je pravděpodobné, že pokud jste četli předlohu, film na vás bude fungovat lépe, jako ilustrace jejích klíčových momentů. Ale já z něj nijak nadšený nebyl. Na druhou stranu, je výrazně kvalitnější než většina českých filmů, které se v posledních letech snažily o něco podobného.

P.S: Film je uváděn v českém dabingu (docela slušném, včetně dětských rolí).