17.10.19

Zloba: Královna všeho zlého [Maleficent: Mistress of Evil] - 30%

Protože první díl Zloby utržil hodně peněz, máme zde druhý díl. A zatímco prní díl býl "tak trochu zbytečný a zmatečný", druhý je totálně zbytečný, nesmyslný a zhola nezajímavý.


Už v prvním filmu byla chatrná story zlé královny, která je vlastně hodná, vydojena až na krev. Není tudíž překvapením, že námět tohoto pokračování vypadá jako výplod nějakého jednoduchého skriptu na autoamatické generování filmových pokračování. To znamená, že tam musí být velká bitva, roztomilí pišišvoři, nedorozumění, pravá láska, potrestaný padouch a mezirasová tolerance. A mezi to se nastrká něco, co velmi vzdáleně připomíná zápletku. Velmi vzdáleně.

16.10.19

Recenze: První akční hrdina / První akční dokument - 40%

Do našich kin se dostává vpravdě neobvyklý počin, to jest krátká akční komedie (necelých 30 minut) a dokument o akčních scénách v českých filmech (necelá hodina), obojí od mladého Jana Haluzy.


Nejdříve k té akční komedii:

Jiří Mádl se stane hlavním hrdinou v akčním filmu poté co je "opravdový" hlavní hrdina "omylem" zabit. Ovšem Mádl nehraje herce. Mádl se skutečně vyskytuje v akčním filmu (je zraněn, krvácí), který v reálném čase "vytvářejí" dva chlapíci ve skrytém studiu. Nejde o zápletku ve stylu Chaty v horách, materialistické vysvětlení neexistuje a inspirací zjevně byl Schwarzeneggerův Poslední akční hrdina. Ale v Prvním akčním hrdinovi se nevyskytuje žádná "magická vstupenka" nebo něco podobného, co by tu nadpřirozenost nějak "vysvětlovalo".

13.10.19

Recenze: Staříci - 90%

Z USA přilétá do Prahy Vlastimil (Jiří Schmitzer), veterán Druhé světové války, nyní upoutaný na invalidní vozík. Na letišti ho vyzvedává jeho dávný kamarád a politický spoluvězeň Antonín (Ladislav Mrkvička), který ještě může chodit, ale ani on na tom není nejlépe. A proč to setkání? Inu, oba kamarádi se dohodli, že v ČR společně najdou a zabijí starého komunistického prokurátora, na kterého je justice krátká.


I když by se ze synopse mohlo zdát, že Staříci mají něco společného s nedávnou Teroristkou a ještě více s Tlumočníkem, tento film naprosto hravě strčí oba do kapsy a není kopií ani jednoho z nich.

Především, oba protagonisté jsou na tom zdravotně hodně špatně a mají problémy s těmi nejzákladnějšími úkony (například přesun o 5 metrů nebo vyměšování).

12.10.19

Recenze: Dobrá smrt [The Good Death] - 80%

Slovensko-český dokument o Britce Janette Butlinové s nevyléčitelnou nemocí (svalovou dystrofií), která se rozhodne vydat do Švýcarska a zde provést "asistovanou sebevraždu", nebo jak se tomu říká, aby měla důstojnou smrt.


Filmaři měli to obrovské štěstí, že narazili na Butlinovou, která je jednak velmi racionální a jednak velmi otevřená (bývalá nudistka), takže jim dovolila extrémně intimní přístup k sobě a své rodině. Vidíme nejen její monology, ale i její diskuse s nejbližší rodinou a přáteli, ve kterých se řeší to, co se chystá udělat, a různé praktické věci, které s tím souvisí (např. co bude s domem a co bude s jejím popelem). Je to všechno velmi opravdové a velmi, velmi emocionálně intenzivní.

10.10.19

Recenze: Pražské orgie - 30%

V roce 1976 se slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman (Jonas Chernick) vydává do komunistické Prahy, aby zde z velmi bohémské čtyřicetileté spisovatelky Olgy (Kseniya Rappoportová) vymámil rukopisy cenných židovských povídek a vyvezl je do USA, kde mohou být publikovány.


Je mi úplně jedno, do jaké míry je film věrný literární předloze od Philipa Rotha. Je možné, že předloha byla dementní a film je její věrnou adaptací. Je možné, že předloha byla skvělá a film je její dementní adaptací. Je mi to jedno. Hlavní je, že film Pražské orgie je dementní.

Vlastně, ono je to ještě horší...

7.10.19

Recenze: Blíženec [Gemini Man] - 40%

Henry Brogan (Will Smith) je elitní odstřelovač pro tajnou službu a má toho dost, tudíž odejde do důchodu. Brzy ale zjistí, že byl falešně obviněn a byla na něj byla nasazena tajná agentka, která ho sleduje (Mary Elizabeth Winsteadová). Uteče s ní před vládními zabijáky, přesvědčí ji o své nevině, ale jeho největším sokem se stane jeho o 23 let mladší verze, vzniklá jeho naklonováním...


Film Blíženec především svým námětem a scénářem působí jako něco z dávno minulých desetiletí (není divu, pracovalo se na něm přes 20 let). Celá ústřední zápletka (t.j. důvod toho, proč zlý Clive Owen pošle na Willa Smithe jeho mladší genetickou kopii) je naprosto nesmyslná (nemyslím z genetického hlediska, ale z hlediska toho, co Owen chce a jak snadné je toho dosáhnout) a existuje jen proto, aby tvůrci mohli postavit starého Willa Smithe proti jeho digitálně omlazené kopii (což se stane až po hodině filmu a není to nijak úžasně využito). Téměř úplně všechno v tomto filmu (dialogy, scény, zvraty) je jako z hodně starého "straight-to-video" filmu. Kdyby se to takhle natočilo v roce 1990 s Chuckem Norrisem, možná by z toho dneska byla nostalgická klasika. Ale v roce 2019 to působí až bizarně archaicky.

6.10.19

Recenze: Narušitel systému [Systemsprenger] - 80%

Devítiletá Benni (Helena Zengelová) má problémy s chováním. Naprosto zásadní problémy s chováním, vzniklé následkem psychických problémů i výchovy. To znamená, že zásadně neposlouchá, pořád ječí, sprostě nadává, vždycky musí být po jejím a občas někoho zmlátí, nebo na něj dokonce vezme nůž. Taková ještě extrémnější verze Grety Thunbergové. Matka se o ni starat nedokáže a nemůže a ve většině dětských výchovných zařízení už s ní mají nepříjemné zkušenosti a nechtějí ji. Ale jeden mladý chlapík má radikální plán, jak jí (možná) pomoci...


Německé drama Narušitel systému stojí především na úžasném hereckém výkonu hlavní představitelky, k jejíž postavě cítíme současně lítost a nenávist. Lítost, protože se šance na její "normální" život valem snižuje, a nenávist, protože zcela záměrně ubližuje všem kolem sebe. Je ve své komplexnosti naprosto uvěřitelná a klkidně bych věřil, že jde o reálné problémové dítě, natočené skrytou kamerou.

4.10.19

Recenze: Tiché doteky - 40%

Mladá Češka Michaela začíná pracovat jako au pair v nóbl zahraniční rodině. Postupem času zjišťuje, že rodina je "nějaká divná", mimo jiné intenzivně fyzicky trestá svého malého synka a zúčastní se divných skupinových setkání s jinými divnými rodinami.

Michaela (přejmenovaná touto rodinou na "Mia") se zde dočká psychoteroru, normálního teroru a konečně i přeformování vlastní osobnosti k obrazu své "nové rodiny".


Tiché doteky jsou koprodukční mindfuck ve stylu Slunovratu nebo Domestika, tzn. sonda do života normálního člověka, který je vystaven divným vlivům okolí tak dlouho, až v něm dojde k nějakým extrémním psychologickým změnám.

1.10.19

Recenze: Parazit [기생충 / Parasite] - 70%

Protagonisty (jiho)korejské černé komedie Parazit je rodina Kimových (dva rodiče, syn a dcera ve středoškolském věku), která žije ve špinavém bytu v podzemí a snaží se nějak přežít. Zajímavá šance se jim naskytne ve chvíli, kdy syn může začít doučovat dceru bohaté rodiny Parkových (také rodiče, syn a dcera). Aby to ale mohl dělat, musí se samozřejmě vydávat za studenta z lepší rodiny - jinak by si ho elitářští Parkovi vůbec nepustili do domu.

(Další odstavec je možno brát jako spoiler, ale kdybych ho nenapsal, nemůžu o filmu psát nic dalšího.)

Mladému Kimovi se podaří Parkovým doporučit svou sestru jako art-terapeutku, která dostane na starost syna Parkových. Společně se jim pak podaří k Parkovým přetáhnout i svého otce (jako osobního řidiče pana Parka) a matku (jako hospodyni). Dojde tedy k tomu, že je celá rodina Kimových zaměstnána v domě Parkových, aniž by Parkovi tušili, že je jejich služebnictvo v nějakém vzájemném příbuzenském vztahu a že jde o nuzáky (všichni používají falešná jména a mají padělaná vysvědčení / doporučující dopisy).

A co z toho všeho vyplyne? Inu, rozhodně něco zcela jiného, než byste si mohli myslet.


U Parazita se mi velmi líbila jeho formální stránka. Kamera, osvětlení, střih, to všechno má velmi pečlivou koncepci a perfekcionismus, téměř se blížící Davidu Fincherovi. Tato "sterilnost" je samozřejmě ve zvláštním kontrastu s komediální zápletkou, tudíž jsem napjatě čekal, jak to celé dopadne.

A z toho, jak to celé dopadne, mám poněkud rozpačitý pocit.

Během první poloviny filmu (vyspoilerované výše) se totiž dějí jisté trochu divné věci, které jsem považoval za náznak nějakého chystaného překvapivého zvratu. Například:
  • Kimovi se při svém "přetvařování" chovají bezchybně distingovaně a sofistikovaně, v rozporu s tím, že to mají být ignorantští nuzáci bez vzdělání (aspoň v případě rodičů) a při dialozích mezi sebou se projevují jako ignorantští nuzáci.
  • Extrémně složitý plán Kimových vychází jen díky tomu, že se všechny ostatní postavy chovají vždy přesně podle jejich plánů, jako kdyby s nimi byly domluvené (ale nejsou).
  • I když si všichni čtyři členové rodiny najdou skvěle placenou práci, nadále žijí ve svém hnusném malém bytě a stěžují si, že musejí žít v hnusném malém bytě.
  • Existuje postava, která zná pravdu a kdykoliv se může vrátit z ciziny a vše prozradit Parkovým (se kterými má blízký vztah), načež budou Kimovi bez peněz a pravděpodobně i za mřížemi. Kimovi si s tím ale nedělají žádnou starost a zcela tuto skutečnost ignorují.
To vše mě vedlo k teorii, že se posléze ukáže, že Kimovi jsou ve skutečnosti milionáři a na chudinu si pouze hrají, protože je to vzrušuje. Nebo něco podobně překvapivého. Ovšem mýlil jsem se.Ve druhé polovině se začne film ubírat naprosto neočekávanými cestičkami, o kterých psát nebudu. Ale jsou natolik neočekávané, že mi téměř připadaly jako nějaký další film, nesouvisející s tím prvním, hodinovým.

Ony výše zmíněné "trochu divné věci" nijak vysvětleny nejsou a naopak dojde k mnoha dalším věcem, které jsou nejen překvapivé, ale nemají naprosto žádnou logiku. (Například: Proč by někdo tři automaticky rozsvěcované lampy nad schodištěm připojoval ještě navíc ke třem samostatným vypínačům, umístěným hluboko ve sklepě domu, a neovládajícím nic jiného v domě? Protože je to nezbytné pro zápletku...)



(Parazit rozhodně není thriller, jak by se možná mohlo zdát z jeho upoutávky.)

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se smířil se skutečností, že v Parazitovi nejde o jeho zápletku, o logiku děje a o smysluplnost chování postav, a že jde pravděpodobně o podobenství o sociální nerovnosti. Podobně jako jsem se u podobenství My dost dlouho mylně domníval, že jde o horor se zápletkou...

Ke konci se pak film zvrhne v přehlídku nečekaných (a občas roztomile brutálních) vinět, které většinou pobaví, ale je nutno u nich zcela vypnout mozek a zapomenout na většinu toho, co se ve filmu dělo předtím. Film skončí dojemným dlouhatánským voiceoverem a jiným voiceoverem, který na něj odpovídá, přičemž divák má zapomenout na to, že první voiceover musel být vysílán morseovkou a druhý nemohl být nikdy doručen adresátovi. Ale pro maximálně emocionální závěr tam ty voiceovery být musely, aniž by si scénář dával práci s logickým odůvodněním jejich existence...

Parazit je film, který mě zpočátku velmi zaujal, ale od své poloviny se zvrhne v něco, co působí značně náhodně a nemá to o mnoho hlubší smysl, než "chudí jsou nasraní na bohaté a bohatí opovrhují chudými", pro artověji založené diváky "kapitalismus je prohnilý, #ResistNow". Ale od začátku do konce to hezky vypadá a nudné to není.

P.S: Je také velmi pravděpodobné, že českému divákovi některé vtipné okamžiky uniknou následkem kulturní a jazykové propasti. Nechci nijak kritizovat české titulky (korejsky neumím), ale v některých scénách jsem měl intenzivní dojem, že právě bylo řečeno něco, co mělo být vtipné, ale nedocházela mi pointa (např. opakované zmínky o zkrachovaných stáncích se sušenkami).

30.9.19

Recenze: Joker - 80%

80. léta minulého století, New York Gotham City. Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) žije se svou pološílenou matkou a sám rozhodně taky není normální. V dětství prožil otřes mozku a nyní má specifickou mentální poruchu, spočívající v tom, že se hystericky směje, když je nervózní.

Kromě toho je Arthur chudý, bez přátel a bez partnerky, většinou nezaměstnaný a chtěl by být stand-up komikem, jako slavný Murray Franklin (Robert De Niro), jehož televizní show pravidelně sleduje.


Jokera spolunapsal a režíroval Todd Phillips, který se proslavil především trilogií Pařba ve Vegas, ale natočil i jiné věci, které dávaly tušit, že nemá problém se složitějším a méně srandovním materiálem. V Jokerovi se velmi snažil natočit "anti-superhrdinský" film. Není v něm snad vůbec nic, co by se dalo označit za "akční scénu", nejsou v něm žádná super-udělátka a nikdo v něm nemá armádu poskoků (aspoň ne v tradičním smyslu). Odpověď na otázku "Je ve filmu Batman?" je složitější, ale rozhodně v něm není ve své obvyklé podobě a rozhodně není důležitý pro zápletku.

25.9.19

Recenze: Národní třída - 40%

Filmová adaptace stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše vypráví o chlapíkovi s přezdívkou Vandam (protože "dělá 200 kliků jako Van Damme"). Vandam je tak trochu enigma: V některých věcech sympaťák, v jiných zmrd. Někdy poměrně inteligentní, jindy zcela vypatlaný... A hlavní zápletka se točí kolem toho, že jeho oblíbená hospoda (s jeho oblíbenou hospodskou) má být zavřena, pokud se rychle někde nesežene asi milion korun. Takže Vandam zapojí všechny své schopnosti a status pseudocelebrity - říká se o něm totiž, že právě on dal první ránu 17. listopadu 1989 na Národní třídě! Ale není úplně jisté, zda tam byl jako demonstrant nebo jako "mlátička"...


Knižní předlohu jsem nečetl, čehož v tomto případě trochu lituji, neboť by mě docela zajímalo, co ve filmu vychází z knihy, a co nikoliv. Film má totiž poněkud netradiční "snovou" atmosféru, u které mi nebylo úplně jasné, co je záměr, a co je neschopnost tvůrců.

Začněme tím, že film se pravděpodobně odehrává v současnosti (podle smartphonů a věku některých postav), ale přitom jeho scény působí retro dojmem, jako by se odehrávaly někdy před 20 lety. Depresivní sídliště, rozpadající se hospoda, zlí developeři a všudypřítomné brblání o tom, že "to nám ta sametová revoluce teda moc nepomohla".

23.9.19

Recenze: Jiří Suchý - Lehce s životem se prát - 80%

Dokument o životě a tvorbě Jiřího Suchého, významné postavy divadla Semafor.


Nejdříve asi něco o mém vztahu k Jiřímu Suchému: To jméno znám a vím, že měl cosi společného s divadlem Semafor a s písničkami obecně. Ovšem klidně bych si ho spletl s Jiřím Šlitrem nebo Jiřím Grossmanem (vizuálně i co do tvorby). Semafor mě prostě nikdy příliš nezajímal.

21.9.19

Recenze: Nabarvené ptáče - 30%

V souvislosti s česko-koprodukčním velkofilmem Nabarvené ptáče se každou chvíli zmiňuje, že "rozděluje publikum" na "ty, kteří jsou z něj nadšeni" a "ty, kteří jsou z něj šokováni". Netuším, nakolik je to pravda, a nakolik je to součást propagační kampaně, ale mohu s pýchou oznámit, že se mi povedlo zařadit se do třetí skupiny. Nebyl jsem totiž ani trochu nadšen, ani trochu šokován, jen jsem se strašlivě nudil a místy smál na nesprávných místech (ale zdaleka ne dost).

Je ale možné, že to není neschopností Václava Marhoula (režie, scénář, produkce), ale tím, že Marhoul velmi cíleně a konzistentně stvořil něco úplně jiného, než bych v životě chtěl vidět. Důležitou informací pro vás může být, že Tarkovského filmy mi připadají velmi nudné (i když Tarkovského styl oceňuji a obdivuji) a Nabarvené ptáče mi připadá jako nevydařený pokus o jejich co nejpřesnější imitaci (a také o imitaci Vláčila, když už jsme u toho)...

Ale teď pár slov k ději: Film vypráví o cestě malého chlapce (odhadem dvanáctiletého), který někdy za druhé světové války putuje někde po Evropě a dějí se mu všemožné ošklivé věci. Víc bych o ději napsat nemohl ani kdybych chtěl, neboť v něm všechno je záměrně neurčité a nedořešené. Tudíž nevíme (a zřejmě nemáme vědět), zda celé putování trvalo půl roku nebo pět let, kolik km chlapec ušel, kolika zeměmi prošel, a za kým/proč vlastně putuje. Ve filmu se mluví několika jazyky, z nichž jsem pochytil (pravděpodobně) češtinu, polštinu, ruštinu a nějaký další slovanské jazyky/dialekty, které jsem nedokázal identifikovat. Scény, ve kterých se nemluví česky, jsou opatřeny českými titulky (s pravopisnými hrubkami, což pravděpodobně záměr není).


Je to ale celkem jedno, neboť ve filmu se skoro vůbec nemluví a konkrétně hlavní hrdina řekne během celého snímku asi 30 slov, z nichž většina jsou citoslovce, když se mu děje něco ošklivého. Což se mu dějě pořád. Zajímavé je, že na protagonistu občas jiní lidé mluví různými jazyky, ale on na to většinou nijak nereaguje, takže není jasné, kterým z těch jazyků rozumí.

19.9.19

Recenze: Rambo: Poslední krev [Rambo: Last Blood] - 50%

Mexičani unesli, zdrogovali a zabili Rambovu neteř, takže dostanou přes držky. Tolik k zápletce.


Sylvester Stallone, který je sám schopným režisérem a natočil před lety velmi slušného Ramba 4, se překvapivě rozhodl svěřit režii pátého (a prý úplně posledního) Ramba nezkušenému člověku, který dosud natočil pouze podivnost Moje letní prázdniny. Nevím, proč se to stalo, ale je to škoda, protože pátý Rambo je z celé série s přehledem, bez jakýchkoliv pochyb, nejhorší.

13.9.19

Recenze: Ad Astra - 70%

Blízká budoucnost. Lidstvo si víceméně podmanilo Sluneční soustavu a začíná zjišťovat, zda někde u okolních hvězd není inteligentní život. Jedním z těch, kdo to zjišťoval, a před mnoha lety hrdinně zahynul někde u Neptunu, byl astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones v epizodní roli). Nyní, o několik desetiletí později, se jeho syn Roy (Brad Pitt), také slavný astronaut, dozvídá, že jeho otec možná žije a možná provozuje (stále někde u Neptunu) experimenty, které by mohly zničit celé lidstvo. Royovi je nabídnuto, aby se vydal na Měsíc a pak na Mars, kde se nachází silný vysílač, kterým by se mohl pokusit s otcem spojit.

A taková nabídka se neodmítá.


Režisér (a spoluscenárista) James Gray (Ztracené město Z a jiná ne úplně tradiční dramata) natočil pomalou, inteligentní, málo akční sci-fi s hlubokou myšlenkou, ale s velkým rozpočtem. Tedy něco, co tu dost dlouho nebylo.

5.9.19

Recenze: Noční můry z temnot [Scary Stories to Tell in the Dark] - 50%

Rok 1968. Několik teenagerů vleze do starého strašidelného domu a zde najdou prokletou knihu. V té se začnou samy od sebe objevovat strašidelné příběhy, které většinou končí smrtí někoho z hlavních hrdinů nebo někoho z jejich blízkého okolí. Klíčem ke zlomení kletby je samozřejmě duch šíleného děvčete, které kdysi bylo v domě uvězněno...


Norský režisér André Øvredal (Lovec trollů) natočil v produkci Guillerma Del Tora horor, který v jistých divácích bude poměrně dost rezonovat. Ale bohužel ne v českých divácích. Vznikl totiž na motivy stejnojmenné knižní kolekce krátkých hororových povídek z 80. let, která je především v USA velice slavná a poměrně kontroverzní, neboť je určena teenagerům a někteří lidé si myslí, že je pro ně příliš strašidelná.

30.8.19

Recenze: Angry Birds ve filmu 2 [The Angry Birds Movie 2] - 40%

Ne, nebudu psát o čem jsou Angry Birds ve filmu 2. Ani nemůžu, protože jsem to zapomněl ještě než film skončil.


Vzpomínám si, že tam byl nějaký třetí ostrov a na něm ptačí padouška s velkým dělem na velké ledové koule. A že to nakonec dobře dopadlo. Následující trailer mě dost překvapil, protože v něm bylo několik scén, které jsem si vůbec nepamatoval. Což neznamená, že ve filmu nebyly. Jenom se mi prostě už zcela vykouřily z hlavy.



Tento film je jako epizoda Toma a Jerryho, ale místo sedmi minut má přes 90 minut. Je agresivní, hlasitý, pestrobarevný, divoký, hyperkinetický atd. atd... Je v něm mnoho gagů, které jsou slušně vymyšlené a slušně natočené. A pousmál jsem se při nich (kdyby mi bylo méně než 10, asi bych se jim smál nahlas). Ale kdyby byl film dvakrát delší nebo dvakrát kratší nebo přeházený a pozpátku, bylo by to jedno. O čem to bylo, to jsem zapomněl ještě předtím, než to skončilo.

Upoutávka na třetí díl
Takže úplně přesně totéž jako první díl, a příště už nepůjdu.

A kdyby moje recenze Angry Birds ve filmu 2 dopadla takhle, spokojený bych s ní nebyl...

22.8.19

Recenze: Anna - 70%

Rok 1990. Padá železná opona a v nastalém chaosu se KGB a CIA přetahují, kdo urve v Evropě větší kus koláče pro sebe. Důležitou roli v tom hraje špičková smrtící supersexy agentka Anna (Sasha Lussová), která sice pracuje pro KGB, ale Cillian Murphy z CIA by si s ní také velmi rád promluvil...


Film Anna Luca Bessona je vydařenou variací na podobné téma, které se nepovedlo dobře zpracovat ve filmech Atomic Blonde nebo Rudá volavka. Není v něm tolik akce jako v Atomic Blonde a nebere sám sebe tak vážně jako Rudá volavka, ale jeho děj a postavy mají smysl. Tedy, smysl v rámci žánru "překombinovaná špinážní akční blbost".

20.8.19

Recenze: Přes prsty - 30%

38letá Linda (Petra Hřebíčková) a výrazně mladší Pavla (Denisa Nesvačilová) jsou spoluhráčky v beach volejbalu (kde jsou na každé straně hřiště jen dva hráči). Pavla by pomalu chtěla mít dítě se svým partnerem (cameo Vojtěcha Dyka), což Linda nese nelibě, neboť je svobodná, bezdětná a beach volejbal je jediným smyslem jejího života, obzvlášť vzhledem k blížícímu se zásadnímu mistrovství.

Katalyzátorem zápletky se stane nový správce volejbalového hřiště Jíra (Jiří Langmajer), který je sexy motherfucker, má tajemnou minulost, chtěl by obě děvčata osouložit (nikoliv současně), ale myslí to s nimi vlastně dobře.


Musím uznat, že plodný scenárista Petr Kolečko (Masaryk, Okresní přebor) napsal scénář, který mě docela zaujal a pravděpodobně byl lepší než scénář většiny českých komedií. Postavy v něm pravděpodobně byly nějak slušně definované, záplatka byla originální a přitom ne zcela vycucaná z prstu, vtípky byly originální a dialogy byly břitké.

16.8.19

Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...


Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

14.8.19

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.


Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

8.8.19

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...


V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.

31.7.19

Recenze: Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw [Fast & Furious Presents: Hobbs and Shaw] - 90%

Američan-Samoan Hobbs (Dwayne Johnson) a Brit Shaw (Jason Statham) se strašlivě nesnášejí (po tom, co spolu prožili v Rychle a zběsile). Musejí se ale dát dohromady, neboť to po nich chce CIA. Shawova sexy sestra Hattie (Vanessa Kirbyová) v sobě má totiž programovatelný nanovirus, který za několik desítek hodin zabije nejen ji, ale většinu obyvatelstva planety. Autorem viru je supertajná všemocná organizace, která mimochodem nahackuje všechny databáze, takže se celý svět mylně domnívá, že Hobbs, Shaw i Hattie jsou teroristi. Kromě toho za všemi třemi vyšle geneticky vylepšeného nesmrtelného kybervojáka Brixtona (Idris Elba) s inteligentní samořídící motorkou, který je má buď přetáhnout na stranu zla, nebo zabít, nebo aspoň dostat ven z Hattie ten virus. Což jde pouze pomocí ruského přístroje na (jiné) tajné superzákladně někde u Černobylu. A tak dále, a tak podobně...

Jo, a ještě jsem zapomněl zmínit, že Hattie je členka komanda MI6 a superhackerka.


V 80. letech se natáčely akční filmy, které byly dějově naprosto dementní, jejich zápletka neměla smysl, jejich hrdinové neměli naprosto žádnou hloubku, a byly postaveny pouze na svalech a charismatu hlavních představitelů (Schwarzenegger, Stallone, Willis, Van Damme), špičkových akčních scénách a jednoduchém humoru (který vycházel především z charismatu hlavních hrdinů a občas z komických vedlejších postav). Takové filmy se už moc netočí. Zkoušeli to třeba Expendables, nicméně ti byli spíše nostalgická záležitost pro důchodce.

Není náhodou, že ve filmech, které se v posledních letech svou atmosférou úspěšně blížily akčním peckám 80. let (aniž by působily jako retro), často hráli Dwayne Johnson a Jason Statham, neboť oni patří do maličké hrstky současných herců, kteří se na něco takového hodí fyzicky i herecky, a nejsou ještě důchodci. Jako další mě z hollywoodský herců napadá snad jen John Cena a Vin Diesel, nebo možná Keanu Reeves, kdyby hodně moc posiloval...

29.7.19

Recenze: Slunovrat [Midsommar] - 90%

Partička mladých Američanů se vydává ze studijně-rekreačních důvodů na tradiční pohanský festival slunovratu do odlehlé švédské vesnice a zjišťuje, že je to festival velmi netradiční. To vše v novém hororu od mladého mistra Ari Astera, tvůrce Děsivého dědictví.

Tak nějak by mohla znít krátká synopse filmu Slunovrat. Ale je to velmi zjednodušející, možná až zavádějící synopse, která velmi trivializuje to, o čem film je, a může způsobit, že na něj do kina nepůjdou ti, kterým by se nejvíce líbil (a naopak).


Pokud totiž na základě reklamní kampaně očekáváte tradiční hororový scénář "naivní Američani jsou postupně brutálně likvidováni severskými domorodci", budete notně zklamáni, už jen proto, že něco jako "brutální likvidace naivního Američana" poprvé proběhne až ve třech čtvrtinách filmu, a těch brutálních likvidací je podstatně méně, než by divák od hororu očekával.

23.7.19

Recenze: Dětská hra (2019) [Child's Play] - 60%

Ve Vietnamské továrně nespokojený dělník vypne "sociální inhibitory" v procesoru robotické panenky s umělou inteligencí, takže se na americký trh dostane jeden exemplář, který není tak bezpečný jako ostatní (stejně vypadající) panenky a říká si Chucky (z důvodů, které nejsou vysvětleny). Konkrétně se to projevuje tak, že nemá problémy s mučením a zabíjením živých bytostí, včetně lidí. Jak se s jeho existencí vypořádá mladý asociální Andy (Gabriel Bateman) a jeho svobodná matka Karen (Audrey Plazaová)?


Norský režisér Lars Klevberg natočil remake / reboot slavné hororové série z 80. (a pozdějších) let, který nabízí především rozpačitou otázku: "Proč?" Chuckyho eskapády jsou přesně tím druhem filmu, na kterém se digitální triky 21. století nemají šanci nijak zásadně projevit (a Klevberg se dokonce chlubí tím, že ve valné většině filmu je Chucky poctivě mechanický, nikoliv CGI). A v jeho existujících deseti (nebo kolika?) filmech už jistě bylo předvedeno všechno černohumorové a hororové, co téma "vraždící dětská panenka" může nabídnou. Nebo snad ne?

15.7.19

Recenze: Lví král (2019) [The Lion King] - 60%

Disneyho Lvího krále sice nemám tolik v oblibě jako Krásku a zvíře nebo Malou mořskou vílu (především kvůli nic-moc písničkám),  ale pořád ho pokládám za významný film své doby s mnoha nadčasově působivými scénami.

Tudíž jsem k nejnovějšímu "live-action" remaku přistupoval s jistými obavami, které se částečně naplnily.


"Live-action" je v uvozovkách, protože ve filmu není nic live. Úplně všechno, co vidíte na plátně, je kompletně, totálně CGI. A je to obdivuhodné. V celém filmu není ani sekunda, při které bych si řekl "tahle scéna vypadá nějak divně nepřirozeně". Ani sekunda. CGI příroda je naprosto dokonalá. Dokonalá jsou i zvířata. Co do vzhledu. Co se týče animace, občas něco vypadá trošičku divně, ale je toho minimum. Rozhodně jde o další milník co se týče fotorealistického CGI. Což je možná až na závadu (viz dále).

12.7.19

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.


Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.

10.7.19

Recenze: Late Night - 50%

Emma Thompsonová hraje britskou komediantku, která má (v USA) zábavnou talk show. Už není nejmladší, tak trochu jí "ujel vlak" (neví jak funguje Twitter) a hrozí, že její stanice její show zruší. Kromě toho má problém se svým image, neboť je nesmlouvavá, rasistická a sexistická (její scenáristé jsou pouze bílí muži). Aby svůj image napravila, přijme Indku (Mindy Kalingová), která je její fanynkou, ale noví kolegové jí opovrhují, protože dosud pracovala v chemičce.


Komedie Late Night je poněkud zvláštní hybrid nejméně dvou filmů.

Co funguje docela dobře, to je příběh stárnoucí Emmy Thompsonové (tedy její postavy), která se musí rozhodnout, jestli se hodlá přizpůsobit nové realitě 21. století, nebo hodí ručník do ringu, protože si slávy a vtípků už v životě užila dost. A současně řeší nesnadný vztah s manželem (John Lithgow). Emma Thompsonová je jeko obvykle skvělá a leckterá její scéna ve mně vzbuzovala touhu, aby měla svou opravdovou talk show (bez ohledu na to, jaká je liberálka).

Recenze: Kořist [Crawl] - 40%

Mladá žena (Kaya Scodelariová) se vydává do domu svého otce, který se jí neozývá po telefonu. Má strach, neboť se blíží silný hurikán. A to ještě neví, že z nedaleké krokodýlí farmy cosi uteklo. Naštěstí je hlavní hrdinka shodou okolností špičková plavkyně...


Kořist je typický béčkový horor, natočený v minimálních kulisách (především zatopený sklep pod domem) a s pár (lacinými) herci. Jména Alexandre Aja (režie) a Sam Raimi (producent) by mohla naznačovat, že půjde o slušný počin (aspoň v rámci žánru), ale není to bohužel až tak úplně pravda.

8.7.19

Recenze: Pavarotti - 70%

A máme tu nový celovečerní dokument Rona Howarda o životě a kariéře Luciana Pavarottiho. A já jsem pravděpodobně ideální divák pro tento film, neboť přibližně vím, kdo byl Pavarotti, má docela rád jeho zpěv, ale netuším vůbec nic o jeho životě, kariéře, manželkách a milenkách, a ani jsem si nebyl jistý, jestli ještě žije...


Když Ron Howard natočil dokument o Beatles, byl jsem z něj docela nadšen a u jeho Pavarottiho musím také pochválit, jak dobře řemeslně je film zvládnut. Některé televizní rozhovory jsou sestříhány tak, aby byly kratší a svižnější. Některé reakce jsou nastříhány do míst, kam původně nepatřily, aby vtip lépe fungoval. Některé staré fotografie jsou upraveny do mírně animované trojrozměrnosti, takže je někdo musel rozřezat v Photoshopu a udělat z jejich elementů plnohodnotné posunovatelné vrstvy. Klavírní doprovod při pěvecké zkoušce plynule přejde v plný orchestr při představení (za zachování tempa a tóniny). To všechno není samo sebou a není to snadné, ale většina diváků si toho pravděpodobně ani nevšimne.

2.7.19

Recenze: Spider-Man: Daleko od domova [Spider-Man: Far From Home] - 70%

Peter Parker (Tom Holland) se vydává na školní výlet po Evropě, kde se hodlá více sblížit se sličnou spolužačkou MJ (Zendaya) a vůbec se mu nechce někde skákat v pavoučím kostýmu. Není ale zbytí, protože se po světě (a hlavně v Evropě) se začnou objevovat Elementálové z jiné dimenze, proti kterým sice srdnatě bojuje Mysterio z jiné dimenze (Jake Gyllenhaal), ale nestačí na to.


Nejnovější Spider-Man je opět úzce provázán s filmovými Avengers. Přímo na ně navazuje a docela detailně se věnuje tomu, jak události v Avengers filmech změnily náš svět. Pokud jste poslední Avengers neviděli, budete z některých podzápletek a vtipů ve Spider-Manovi dost zmateni. To všechno se ale tak nějak dalo očekávat.

28.6.19

Recenze: Mrtví neumírají [The Dead Don't Die] - 30%

Na malém americkém městě se musí tři policisté (Bill Murray, Adam Driver, Chloë Sevignyové) potýkat s invazí zombíků. Mohlo by se zdát že jde o hororovou komedii, ale není to úplně pravda. Mimo jiné proto, že jsem se během stominutového filmu celkem dvakrát pousmál a jednou zasmál.



A obávám se, že to souvisí s Jimem Jarmuschem, který film napsal a režíroval, a ke kterému mám možná jiný vztah, než většina z vás. Takže si to radši odbydu hned ze začátku, ať máme jasno (pozor, v následujícím textu se nejméně třikrát vyskytuje slovo "meta"):

26.6.19

Recenze: Annabelle 3 [Annabelle Comes Home] - 50%

Warrenovi jsou paranormální vyšetřovatelé a mají ve sklepě spoustu démonických / strašidelných / posedlých předmětů. A nejstrašnější z nich je panenka Annabelle. Když musí Warrenovi na jeden večer pryč z domu, nechají tam svou malou dceru, její mladou opatrovatelku a její (opatrovatelčinu) kamarádku, která by hrozně chtěla mluvit se svým otcem, takže se hrozně chce podívat do sklepa a všechno tam otevřít / osahat. Takže Annabelle a několik dalších démonů uteče a začne terorizovat okolí...


Třetí Annabelle je v některých ohledech docela zvláštní film.

Především je velice laciný, což se projevuje mimo jiné tím, že Warrenovi (t.j. dva nejslavnější a nejdražší herci) jsou ve filmu jen asi 15 minut celkem. Zbytek filmu sledujeme jedno děcko a dvě teenagerky, s velmi občasnými dalšími hostujícími postavami. A všechny z nich hrají nějací zcela neznámí herci. A téměř celý film se odehrává v jednom sklepě, dvou místnostech a v kurníku před domem. (Tedy nedojde k tomu, že by celé město zaplavily desítky duchů.)

22.6.19

Recenze: Yesterday - 80%

Jack Malik (celovečerně debutující Himesh Patel) je nepříliš úspěšný skladatel, zpěvák a kytarista. Tak neúspěšný, že se rozhodne s hudbou seknout a vrátit se k učitelování. A právě toho večera postihne celou Zemi párvteřinový výpadek proudu. A právě během těch pár vteřin Malika srazí autobus.

Přežije to, přijde o dva zuby a o plnovous, a po pár dnech zjistí neuvěřitelnou věc: Ocitl se ve světě, ve kterém je téměř všechno jako v tom našem, ale některé drobnosti jsou jiné. A k nejzajímavějším (pro Jacka) patží drobnost, že v tomto světě neexistují Beatles (a nikdy neexistovali). Tudíž nikdo nezná jejich písničky. A tudíž se z Jacka (který si je pamatuje) téměř přes noc stane nejslavnější hudební génius planety! Dokáže se vyrovnat s náhle nabytou slávou a bohatstvím? A dokáže se pochopit, že ho jeho kamarádka a skoromanažerka Ellie (Lily Jamesová) už asi dvacet let miluje?


Mám rád filmy, které vymyslí nějakou originální, bizarní, naprosto nepravděpodobnou premisu, a pak kolem ní vystaví příběh, ve kterém na ni normální inteligentní lidé víceméně normálně inteligentně reagují. Viz například Hřiště snů nebo seriál "Black Mirror". Film Yesterday je částečně z tohoto soudku a částečně ze soudku "je to legrační a romantické, o logice příliš nepřemýšlejte, je to spíš pohádka". Tedy co se týče scénáře, je to něco podobného jako Lásky čas (od stejného scenáristy). Scénář klade některé velmi zajímavé otázky (například "Co dalšího ještě vyplývá z toho, že neexistují Beatles?"), ale většinou se nezatěžuje s tím, aby na ně hledal odpovědi. Jsou pouze zdrojem vtípků.

18.6.19

Recenze: Punk je hned! - 40%

(Oficiální text distributora) Drogově závislý pankáč Kwička žije se svojí družkou a synem v rozpadajícím se podnájmu. Jeho alternativní způsob života se střetne s tvrdou realitou, když dostane dopis od sociální péče s výstrahou, že mu bude dítě odebráno. Kwička se pokusí věci napravit, ale jeho impulzivní chování promění snahu o záchranu ve volný pád. Režijní debut Juraje Šlauka se inspiruje osudy lidí žijících na periferii.

Tento popis děje nového česko-slovenského hraného dramatu je zajímavý tím, že v samotném filmu Kwička žádný dopis od sociální péče nedostane, žádné odebrání dítěte se "napravit" nesnaží, a vůbec se ve filmu nevyskytuje žádná "snaha o záchranu" čehokoliv nebo kohokoliv (pokud "snahou o záchranu" nemyslíme to, že Kwičku chce zatknout policie za vloupání a on uteče). A že je ta žena na plátně jeho družka (a ne například manželka nebo sestra), to se z filmu samotného také nedozvíme, stejně jako skutečnost, že to dítě není její, nýbrž Kwičkovo. (Aspoň já jsem si ničeho z toho nevšiml a nejsem si vědom toho, že bych v kině usnul.)


A bylo by dobré, kdyby něco z toho ve filmu bylo. Tento film by totiž zoufale potřeboval cokoliv, co by se podobalo zápletce (jakéhokoliv druhu).

13.6.19

Recenze: Muži v černém: Globální hrozba [Men in Black International] - 40%

Noví Muži v černém jsou částečně reboot, ale spíš normální pokračování. Will Smith ani Tommy Lee Jones (ani Josh Brolin) se v nich osobně nevyskytují, ale film se odehrává ve vesmíru, ve kterém agenti J a K před pár lety existovali a proslavili se svými hrdinskými činy.

Hlavními hrdiny jsou čerstvá agentka M (Tessa Thompson), která musí spolupracovat s veteránem, sexy agentem H (Chris Hemsworth), aby odhalili jakési spiknutí se strašnou zbraní, která je ještě větší hrozbou pro Zemi, než všechny předcházející zbraně v Mužích v černém.

Nutno také upozornit, že na plakátech filmu se sice vyskytují Liam Neeson, Emma Thompsonová, mluvící mops a ti malí srandovní mimozemšťané z předchozího dílu. Ti všichni jsou ale v tomto filmu jen několik sekund (mops) až několik minut (Neeson) a nejsou pro něj příliš důležití.


A slova "nejsou příliš důležití" jsou pro tento film klíčová. Nic, co se v něm stane, a co v něm uvidíme, není příliš důležité. Úplně všechno je v něm předvídatelné a nudné. Samozřejmě se dočkáme různých vtipů ohledně divných mimozemšťanů, ale je jich nějak málo. Přesněji řečeno, nevzpomínám si na žádný, kterému bych se zasmál.

11.6.19

Recenze: Neviditelné [Les Invisibles] - 40%

Francouzské komediální drama o několika ženách, které se v sociálním centru "Rozlet" snaží pomáhat ženám na pokraji společnosti, dávat jim trochu toho štěstí, tepla, jídla, a možná je i do té společnosti znovu vrátit.


Neviditelné jsou jasná snaha o zkopírování základní šablony (a následně finančního úspěchu) Nedotknutelných. I název je podobný (i ve francouzštině). Bohužel, Neviditelné jsou výrazně horší, protože: A) Mnohem víc se snaží být "o skutečných problémech žen na pokraji společnosti", B) Jsou hůř napsané a režírované.

10.6.19

Recenze: Beats - 70%

Skotsko, rok 1994. Dva kamarádi chtějí vyrazit na rave party. Jeden z nich je spíš intelektuál a má se brzy odstěhovat někam daleko (a jeho táta je policajt). Druhý je spíš ze zločinecké rodiny. FREEDOM, BEATS, DRUGS, RAVE, OSTRAVA PYČO!


V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.

5.6.19

Recenze: X-Men: Dark Phoenix [Dark Phoenix] - 60%

Dovolte mi začít poněkud neobvykle, několika zdánlivě nedůležitými drobnostmi:

  • Většina tohoto nového filmu se odehrává v roce 1992, ale herci v něm vypadají stejně staří jako ve filmu X-Men: První třída, který se odehrával v roce 1962, tedy o 30 let dříve.
  • Ve filmu X-Men: Apokalypsa, který měl premiéru před pouhými třemi lety a odehrával se v roce 1983, Jean Greyová používá své mimozemské "fénixovské" superschopnosti, které podle X-Men: Dark Phoenix získala až v roce 1992.
  • Tento film má slušný soundtrack od Hanse Zimmera. Hans Zimmer neskládal hudbu k žádným předchozím X-Men a v jeho nové hudbě se neozve žádný z mnoha motivů, které zazněly v předchozích filmech.

Tyto "zdánlivě nedůležité drobnosti" nemusí nutně znamenat, že si film X-Men: Dark Phoenix pořádně neužijete, ale jsou dokladem jedné významné skutečnosti: Na rozdíl například od filmové série Avengers (od Disneyho) je filmová série X-Men (zatím ještě od Foxe) dokonalým příkladem toho, jak to dopadá, když studio nemá jasnou představu o tom, čeho se vlastně snaží dosáhnout, víceméně náhodně zkouší různé permutace, a zvědavě kouká, jestli nějaké z nich náhodou nebude mít úspěch.


Takže v rámci "filmového X-Men vesmíru" vzniklo několik kvalitních filmů (X-Men: První třída, Logan: Wolverine, Deadpool) a spousta (asi patnáct?) méně zajímavých filmů, které se většinou daly plus-mínus přežít. Celé této sérii ale chybí silná ruka (číkoliv) a představa o čem to celé (jako série) má být a k čemu to má směřovat.

2.6.19

Recenze: Máma [Ma] - 60%

Na malém městě žije osamoceně asi čtyřicetiletá obtloustlá černoška Sue Ann (Octavia Spencerová), která v sobě dusí jistá traumata ze střední školy. Protože nemá žádné přátele, začne se kamarádit se zdejšími studenty a studentkami. Kamarádit tak moc, že pro ně pořádá divoké večírky ve svém sklepě, kupuje jim alkohol, atd...


Jde o film z produkce Blumhouse, takže je nám od počátku jasné, že to všechno posléze nějak hororově / thrillerově vygraduje. Ale graduje to zbytečně dlouho a není to nijak extra zajímavé, působivé a už vůbec ne překvapivé.

Film má 100 minut a jeho první hodina je extrémně předvídatelná a velmi zvolna směřující k tomu, že snahy "Mámy" o přátelství začnou být pro teenagery nepříjemné a pokusí se přerušit s ní kontakt.

Pak k tomu konečně dojde, "Máma" konečně totálně zmagoří a provede pár brutálních věcí jako z nějakého X-tého pokračování Pátku třináctého. Octavia Spencerová je dobrá herečka a hlavní hrdinka je v jejím podání docela působivá, ale scénář jí nedá příležitost předvádět nějaké zajímavé herecké koncerty. Spíš jsem měl problém pochopit, jestli tvůrci chtějí, abych její postavu litoval, nebo abych ji nenáviděl.

Když pak konečně dojde k onomu hororovému krvavému finále (nějakých 15 minut před koncem filmu), odehraje se toho příliš málo, příliš pozdě, a i když nám byla hlavní hrdinka celý film předkládána jako "ne úplně normální", stejně její přerod ve vraždící monstrum působí velmi vycucaně z prstu, jako blesk z čistého nebe.



Kdyby Máma vznikla přesně v této podobě jako televizní film a já ji náhodou viděl, tak bych se o ní pravděpodobně někdy mezi řečí kamarádům letmo zmínil ve smyslu "Na to, že to byla laciná televizní záležitost, měla celkem slušnou atmosféru." Ale jde o normální kinofilm a neexistuje mnoho důvodů, proč ho vidět, ať máte k hororům / černochům / teenagerům jakýkoliv vztah.

30.5.19

Recenze: Godzilla II: Král monster [Godzilla: King of the Monsters] - 50%

Godzilla žije! King Ghidorah žije!! Rodan žíje!!! Mothra žije!!!! A nejen oni. Už máte orgasmus? Hm, nemáte?


Před pěti lety se mi docela dost líbila první "americká rebootovaná" Godzilla, kterou režíroval Gareth Edwards. Pokračování režíruje Michael Dougherty (Krampus) a je bohužel po všech stránkách slabší, především proto, že nemá moc jasno v tom, jestli chce být "realistická temná Godzilla" nebo "zábavná Godzilla".

Především, scénář je ve všech ohledech dementní, možná ještě dementnější než průměrný vše-destrukční film Rolanda Emmericha (včetně jeho Godzilly). Snaží se přijít s nějakým důvodem, proč se téměř najednou probudí všechna monstra ("Titáni"), dosud skrytá v různých částech světa, a proč se všechna snaží spolu setkat a rozbít si hubu / pářit se. Snaží se představit divákovi několik lidských hrdinů, kteří v ději hrají jakousi nezanedbatelnou roli a na kterých by nám mělo záležet.


28.5.19

Recenze: Rocketman - 80%

Při recenzi nového životopisného muzikálu o Eltonu Johnovi (Taron Egerton) budu muset několikrát zmínit nedávný hit Bohemian Rhapsody. Budu muset, i když bych to radši nedělal.


Začněme tím, že Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, což je tentýž člověk, který dokončil Bohemiam Rhapsody poté, co režiséra Bryana Singera přestalo bavit na filmu pracovat.

Další zjevná souvislost spočívá v tom, že v obou případech jde o životopisy slavných britských muzikantů, které nezabírají celé období jejich života. Rocketman končí pravděpodobně někdy v polovině 80. let. Píšu "pravděpodobně", protože to ve filmu není přesně řečeno a je to záměr. Což je věc, kterou se Rocketman od Bohemian Rhapsody zásadně liší a důvod, proč se mi Rocketman líbil podstatně víc.

Rocketman je totiž "zarámován" vyprávěním Eltona Johna v protialkoholní léčebně a 95 procent filmu tudíž jsou subjektivní útržky toho, jako si Elton vybavuje vlastní život a jaké náhodné věci se mu při tom honí hlavou. Nikoliv realistické zobrazení toho života.

22.5.19

Recenze: Aladin (2019) [Aladdin] - 30%

Disney pokračuje ve své snaze předělat všechny své klasické animované filmy do hrané podoby (tedy živí herci plus spousta CGI). A tentokrát si vzal na mušku svého muzikálového Aladina, který shodou okolností patří k nejoblíbenějším filmům mého mládí, viděl jsem ho mnohokrát a znám ho zpaměti.

Protože hraná verze kopíruje mnohé z původní animované verze, nebylo pro mě možné originál ignorovat a musel jsem tuto recenzi pojmout především jako srovnání dvou verzí. Pokud původního Aladina neznáte nebo nemáte rádi, tato recenze vám asi moc nepomůže, sorry...


A pokud původního Aladina znáte a máte rádi, pak vězte, že ten nový dopadl asi nejhůř, jak dopadnout mohl.

Kde začít? Začněme třeba od castingu. Neboli, jak začíná ten známý vtip: "Potkali se jednou v baru gay černoch, ukrajinská prostitutka a cikán..."


Jasmína a Aladin jsou v původním filmu děcka na počátku puberty, tudíž se k nim jejich naivita hodí. Hercům v tomto filmu je přes 25 let, a když se chovají jako děcka na počátku puberty, je to nechutné až strašidelné, rozhodně ne roztomilé.

A Will Smith jako džin... Nemám problém s jeho obsazením a rozhodně se nesnaží imitovat Robina Williamse. Mám ale problém s technickým zpracováním džinovy podoby. Disney ho mohl animovat kompletně ručně. Nebo mohl použít živý herecký výkon Willa Smithe. V obou případech by džinův herecký výkon mohl mít nějakou jiskru a život. Místo toho je většina jeho gest nepříjemně prkenná, jako průměrný motion capture z nějaké videohry. Kromě toho ale džin stráví podstatnou část filmu ve své "lidské podobě" (kdy "hraje" Aladinova lidského, nemodrého sluhu), a v této podobě je mnohem příjemnější se na Willa Smithe koukat.

16.5.19

Recenze: Můj nový život - 40%

Český časosběrný dokument vypráví o čtyřech dětech, které přežily rakovinu (a jednom děvčeti, které ji nepřežilo a pozůstalí na ni vzpomínají). Sledujeme vyprávění všemožných lidí o všemožných aspektech rakoviny a sledujeme aktivity nadace Můj nový život, která si dala za cíl upozorňovat na děti postižené rakovinou a pořádat pro ně akce, které jim ulehčují život a/nebo terapii.


Nejsem žádný expert na dětskou rakovinu, ale vím o ní mimo jiné následující:

  • Dětské rakovina představuje obrovskou fyzickou i psychickou zátěž pro pacienty i pro jejich blízké
  • Léčba dětské rakoviny není spolehlivá
  • Pokud se pacient dobře psychicky cítí, je to dobré pro jeho zdraví a zvyšuje to jeho šanci na přežití (třeba jen díky placebo efektu). Tudíž je dobré snažit se o to, aby se pacienti dobře cítili, bez ohledu na to, jakými aktivitami je toho dosaženo
  • Starat se o pacienty s dětskou rakovinou není snadné ani laciné

To všecho beru jako fakt už hodně dlouho a film Můj nový život nijak nezměnil mé názory na tuto problematiku a neřekl mi o ní nic nového.

Trocha oldschool hudby (mé hudby) na YouTube (a ke stažení)

Vzhledem k tomu, že pro Čechy je nyní čerstvě přístupná služba YouTube Music (a s ní YouTube Premium), udělal jsem věc, kterou jsem chtěl udělat už dávno. Nahrál jsem na YouTube svá dvě hudební alba.

První je výběr z mé tvorby od roku 1999 (16 skladeb), včetně remixů mé staré osmibitové hudby:



(Oproti původnímu albu je na konci této verze jako "bonus track" pohřební Turrican melodie.)

Druhé album jsou původní nahrávky mé staré osmibitové hudby pro ZX Spectrum. Je to původní, nijak neupravovaný sound, tudíž pro mladší diváky fyzicky nesnesitelný (32 skladeb).


Pokud tedy používáte YouTube Music, můžete si tam skladby z obou alb najít a přidat do playlistu / stáhnout (jsou tam vyhledatelné pod "videos", neboť nejsem "oficiálně schválený YouTube hudební umělec", nebo jak se to jmenuje).

Kromě toho jsou obě alba zdarma ke stažení na mém webu jako MP3 soubory (viz odkazy pod konkrétními videi výše).

15.5.19

Recenze: John Wick 3 [John Wick Chapter 3: Parabellum] - 90%

Třetí John Wick začíná okamžitě po konci dvojky. John bude za hodinu vyobcován (tzn. bude ho moci pro odměnu zabít kdokoliv) a zbývá mu jediná šance. Dostat se na daleké místo a najít tajuplnou osobu, která poroučí celé Nejvyšší radě. A předtím, než ji najde, zabít stovky lidí, kteří po něm jdou. A potom taky.


Je to téměř neuvěřitelné, ale série John Wick si nadále udržuje svou výjimečnou kvalitu a stále nepůsobí dojmem zbytečně nastavované kaše.

13.5.19

Recenze: Free Solo - 70%

Film Free Solo bohužel (bohudík?) není pokračováním Solo: Star Wars Story. Jde o celovečerní dokument (oceněný Oscarem) o poněkud zvláštním horolezci Alexi Honnoldovi. Tedy, většina horolezců je asi "poněkud zvláštní", tudíž Honnold musí logicky být super extra zvláštní.


Honnold se těsně po svých třicátých narozeninách rozhodl vylézt na skálu El Capitan metodou "Free Solo", což pravděpodobně pro většinu z vás vyžaduje jisté vysvětlování:

  • El Capitan je téměř kilometr vysoká skalní stěna v americkém Yosemite, která má často svažitost hezkých 90 stupňů, místy i více než 90.
  • "Free Solo" znamená, že Honnold leze sám, bez doprovodu a bez jakéhokoliv jištění (žádná lana, žádné skoby, nic). Tudíž si může dovolit udělat při lezení maximálně jednu chybu v životě. Při všech svých Free Solo lezeních dohromady.

9.5.19

Recenze: Trhlina - 20%

Na motivy úspěšné knihy vznikl slovenský horor, ve kterém jsou nejdříve hodinu odhalována strašlivá tajemství minulosti a pak hodinu čtyři lidé chodí lesem a mají psychotické zážitky.


Potenciální agresivní slovenské čtenáře raději rovnou upozorňuji, že jsem knihu nečetl, číst nebudu, a nijak nehodnotím její kvality. Píšu pouze o filmové verzi a nesouhlasím s tím, že bych k pochopení filmu měl číst knižní předlohu.

Film (a kniha) údajně vychází ze skutečných událostí, což znamená, že se za posledních 100 let v okolí kopce Tribeč záhadně ztratilo / zbláznilo několik lidí. Film kolem toho postavil složitější story, spočívající v tom, že si jakýsi mladík přivydělává v demoliční četě a ve starém opuštěném blázinci najde záznamy o oběti tribečského kopce. Následně se on a jeho přítelkyně dají dohromady se dvěma dalšími "poloexperty" na tuto oblast a vydají se tam. A cosi se jim tam stane, nebo spíš "stane"...