16.8.19

Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...


Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

14.8.19

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.


Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

8.8.19

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...


V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.

31.7.19

Recenze: Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw [Fast & Furious Presents: Hobbs and Shaw] - 90%

Američan-Samoan Hobbs (Dwayne Johnson) a Brit Shaw (Jason Statham) se strašlivě nesnášejí (po tom, co spolu prožili v Rychle a zběsile). Musejí se ale dát dohromady, neboť to po nich chce CIA. Shawova sexy sestra Hattie (Vanessa Kirbyová) v sobě má totiž programovatelný nanovirus, který za několik desítek hodin zabije nejen ji, ale většinu obyvatelstva planety. Autorem viru je supertajná všemocná organizace, která mimochodem nahackuje všechny databáze, takže se celý svět mylně domnívá, že Hobbs, Shaw i Hattie jsou teroristi. Kromě toho za všemi třemi vyšle geneticky vylepšeného nesmrtelného kybervojáka Brixtona (Idris Elba) s inteligentní samořídící motorkou, který je má buď přetáhnout na stranu zla, nebo zabít, nebo aspoň dostat ven z Hattie ten virus. Což jde pouze pomocí ruského přístroje na (jiné) tajné superzákladně někde u Černobylu. A tak dále, a tak podobně...

Jo, a ještě jsem zapomněl zmínit, že Hattie je členka komanda MI6 a superhackerka.


V 80. letech se natáčely akční filmy, které byly dějově naprosto dementní, jejich zápletka neměla smysl, jejich hrdinové neměli naprosto žádnou hloubku, a byly postaveny pouze na svalech a charismatu hlavních představitelů (Schwarzenegger, Stallone, Willis, Van Damme), špičkových akčních scénách a jednoduchém humoru (který vycházel především z charismatu hlavních hrdinů a občas z komických vedlejších postav). Takové filmy se už moc netočí. Zkoušeli to třeba Expendables, nicméně ti byli spíše nostalgická záležitost pro důchodce.

Není náhodou, že ve filmech, které se v posledních letech svou atmosférou úspěšně blížily akčním peckám 80. let (aniž by působily jako retro), často hráli Dwayne Johnson a Jason Statham, neboť oni patří do maličké hrstky současných herců, kteří se na něco takového hodí fyzicky i herecky, a nejsou ještě důchodci. Jako další mě z hollywoodský herců napadá snad jen John Cena a Vin Diesel, nebo možná Keanu Reeves, kdyby hodně moc posiloval...

29.7.19

Recenze: Slunovrat [Midsommar] - 90%

Partička mladých Američanů se vydává ze studijně-rekreačních důvodů na tradiční pohanský festival slunovratu do odlehlé švédské vesnice a zjišťuje, že je to festival velmi netradiční. To vše v novém hororu od mladého mistra Ari Astera, tvůrce Děsivého dědictví.

Tak nějak by mohla znít krátká synopse filmu Slunovrat. Ale je to velmi zjednodušející, možná až zavádějící synopse, která velmi trivializuje to, o čem film je, a může způsobit, že na něj do kina nepůjdou ti, kterým by se nejvíce líbil (a naopak).


Pokud totiž na základě reklamní kampaně očekáváte tradiční hororový scénář "naivní Američani jsou postupně brutálně likvidováni severskými domorodci", budete notně zklamáni, už jen proto, že něco jako "brutální likvidace naivního Američana" poprvé proběhne až ve třech čtvrtinách filmu, a těch brutálních likvidací je podstatně méně, než by divák od hororu očekával.

23.7.19

Recenze: Dětská hra (2019) [Child's Play] - 60%

Ve Vietnamské továrně nespokojený dělník vypne "sociální inhibitory" v procesoru robotické panenky s umělou inteligencí, takže se na americký trh dostane jeden exemplář, který není tak bezpečný jako ostatní (stejně vypadající) panenky a říká si Chucky (z důvodů, které nejsou vysvětleny). Konkrétně se to projevuje tak, že nemá problémy s mučením a zabíjením živých bytostí, včetně lidí. Jak se s jeho existencí vypořádá mladý asociální Andy (Gabriel Bateman) a jeho svobodná matka Karen (Audrey Plazaová)?


Norský režisér Lars Klevberg natočil remake / reboot slavné hororové série z 80. (a pozdějších) let, který nabízí především rozpačitou otázku: "Proč?" Chuckyho eskapády jsou přesně tím druhem filmu, na kterém se digitální triky 21. století nemají šanci nijak zásadně projevit (a Klevberg se dokonce chlubí tím, že ve valné většině filmu je Chucky poctivě mechanický, nikoliv CGI). A v jeho existujících deseti (nebo kolika?) filmech už jistě bylo předvedeno všechno černohumorové a hororové, co téma "vraždící dětská panenka" může nabídnou. Nebo snad ne?

15.7.19

Recenze: Lví král (2019) [The Lion King] - 60%

Disneyho Lvího krále sice nemám tolik v oblibě jako Krásku a zvíře nebo Malou mořskou vílu (především kvůli nic-moc písničkám),  ale pořád ho pokládám za významný film své doby s mnoha nadčasově působivými scénami.

Tudíž jsem k nejnovějšímu "live-action" remaku přistupoval s jistými obavami, které se částečně naplnily.


"Live-action" je v uvozovkách, protože ve filmu není nic live. Úplně všechno, co vidíte na plátně, je kompletně, totálně CGI. A je to obdivuhodné. V celém filmu není ani sekunda, při které bych si řekl "tahle scéna vypadá nějak divně nepřirozeně". Ani sekunda. CGI příroda je naprosto dokonalá. Dokonalá jsou i zvířata. Co do vzhledu. Co se týče animace, občas něco vypadá trošičku divně, ale je toho minimum. Rozhodně jde o další milník co se týče fotorealistického CGI. Což je možná až na závadu (viz dále).

12.7.19

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.


Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.

10.7.19

Recenze: Late Night - 50%

Emma Thompsonová hraje britskou komediantku, která má (v USA) zábavnou talk show. Už není nejmladší, tak trochu jí "ujel vlak" (neví jak funguje Twitter) a hrozí, že její stanice její show zruší. Kromě toho má problém se svým image, neboť je nesmlouvavá, rasistická a sexistická (její scenáristé jsou pouze bílí muži). Aby svůj image napravila, přijme Indku (Mindy Kalingová), která je její fanynkou, ale noví kolegové jí opovrhují, protože dosud pracovala v chemičce.


Komedie Late Night je poněkud zvláštní hybrid nejméně dvou filmů.

Co funguje docela dobře, to je příběh stárnoucí Emmy Thompsonové (tedy její postavy), která se musí rozhodnout, jestli se hodlá přizpůsobit nové realitě 21. století, nebo hodí ručník do ringu, protože si slávy a vtípků už v životě užila dost. A současně řeší nesnadný vztah s manželem (John Lithgow). Emma Thompsonová je jeko obvykle skvělá a leckterá její scéna ve mně vzbuzovala touhu, aby měla svou opravdovou talk show (bez ohledu na to, jaká je liberálka).

Recenze: Kořist [Crawl] - 40%

Mladá žena (Kaya Scodelariová) se vydává do domu svého otce, který se jí neozývá po telefonu. Má strach, neboť se blíží silný hurikán. A to ještě neví, že z nedaleké krokodýlí farmy cosi uteklo. Naštěstí je hlavní hrdinka shodou okolností špičková plavkyně...


Kořist je typický béčkový horor, natočený v minimálních kulisách (především zatopený sklep pod domem) a s pár (lacinými) herci. Jména Alexandre Aja (režie) a Sam Raimi (producent) by mohla naznačovat, že půjde o slušný počin (aspoň v rámci žánru), ale není to bohužel až tak úplně pravda.

8.7.19

Recenze: Pavarotti - 70%

A máme tu nový celovečerní dokument Rona Howarda o životě a kariéře Luciana Pavarottiho. A já jsem pravděpodobně ideální divák pro tento film, neboť přibližně vím, kdo byl Pavarotti, má docela rád jeho zpěv, ale netuším vůbec nic o jeho životě, kariéře, manželkách a milenkách, a ani jsem si nebyl jistý, jestli ještě žije...


Když Ron Howard natočil dokument o Beatles, byl jsem z něj docela nadšen a u jeho Pavarottiho musím také pochválit, jak dobře řemeslně je film zvládnut. Některé televizní rozhovory jsou sestříhány tak, aby byly kratší a svižnější. Některé reakce jsou nastříhány do míst, kam původně nepatřily, aby vtip lépe fungoval. Některé staré fotografie jsou upraveny do mírně animované trojrozměrnosti, takže je někdo musel rozřezat v Photoshopu a udělat z jejich elementů plnohodnotné posunovatelné vrstvy. Klavírní doprovod při pěvecké zkoušce plynule přejde v plný orchestr při představení (za zachování tempa a tóniny). To všechno není samo sebou a není to snadné, ale většina diváků si toho pravděpodobně ani nevšimne.

2.7.19

Recenze: Spider-Man: Daleko od domova [Spider-Man: Far From Home] - 70%

Peter Parker (Tom Holland) se vydává na školní výlet po Evropě, kde se hodlá více sblížit se sličnou spolužačkou MJ (Zendaya) a vůbec se mu nechce někde skákat v pavoučím kostýmu. Není ale zbytí, protože se po světě (a hlavně v Evropě) se začnou objevovat Elementálové z jiné dimenze, proti kterým sice srdnatě bojuje Mysterio z jiné dimenze (Jake Gyllenhaal), ale nestačí na to.


Nejnovější Spider-Man je opět úzce provázán s filmovými Avengers. Přímo na ně navazuje a docela detailně se věnuje tomu, jak události v Avengers filmech změnily náš svět. Pokud jste poslední Avengers neviděli, budete z některých podzápletek a vtipů ve Spider-Manovi dost zmateni. To všechno se ale tak nějak dalo očekávat.

28.6.19

Recenze: Mrtví neumírají [The Dead Don't Die] - 30%

Na malém americkém městě se musí tři policisté (Bill Murray, Adam Driver, Chloë Sevignyové) potýkat s invazí zombíků. Mohlo by se zdát že jde o hororovou komedii, ale není to úplně pravda. Mimo jiné proto, že jsem se během stominutového filmu celkem dvakrát pousmál a jednou zasmál.



A obávám se, že to souvisí s Jimem Jarmuschem, který film napsal a režíroval, a ke kterému mám možná jiný vztah, než většina z vás. Takže si to radši odbydu hned ze začátku, ať máme jasno (pozor, v následujícím textu se nejméně třikrát vyskytuje slovo "meta"):

26.6.19

Recenze: Annabelle 3 [Annabelle Comes Home] - 50%

Warrenovi jsou paranormální vyšetřovatelé a mají ve sklepě spoustu démonických / strašidelných / posedlých předmětů. A nejstrašnější z nich je panenka Annabelle. Když musí Warrenovi na jeden večer pryč z domu, nechají tam svou malou dceru, její mladou opatrovatelku a její (opatrovatelčinu) kamarádku, která by hrozně chtěla mluvit se svým otcem, takže se hrozně chce podívat do sklepa a všechno tam otevřít / osahat. Takže Annabelle a několik dalších démonů uteče a začne terorizovat okolí...


Třetí Annabelle je v některých ohledech docela zvláštní film.

Především je velice laciný, což se projevuje mimo jiné tím, že Warrenovi (t.j. dva nejslavnější a nejdražší herci) jsou ve filmu jen asi 15 minut celkem. Zbytek filmu sledujeme jedno děcko a dvě teenagerky, s velmi občasnými dalšími hostujícími postavami. A všechny z nich hrají nějací zcela neznámí herci. A téměř celý film se odehrává v jednom sklepě, dvou místnostech a v kurníku před domem. (Tedy nedojde k tomu, že by celé město zaplavily desítky duchů.)

22.6.19

Recenze: Yesterday - 80%

Jack Malik (celovečerně debutující Himesh Patel) je nepříliš úspěšný skladatel, zpěvák a kytarista. Tak neúspěšný, že se rozhodne s hudbou seknout a vrátit se k učitelování. A právě toho večera postihne celou Zemi párvteřinový výpadek proudu. A právě během těch pár vteřin Malika srazí autobus.

Přežije to, přijde o dva zuby a o plnovous, a po pár dnech zjistí neuvěřitelnou věc: Ocitl se ve světě, ve kterém je téměř všechno jako v tom našem, ale některé drobnosti jsou jiné. A k nejzajímavějším (pro Jacka) patží drobnost, že v tomto světě neexistují Beatles (a nikdy neexistovali). Tudíž nikdo nezná jejich písničky. A tudíž se z Jacka (který si je pamatuje) téměř přes noc stane nejslavnější hudební génius planety! Dokáže se vyrovnat s náhle nabytou slávou a bohatstvím? A dokáže se pochopit, že ho jeho kamarádka a skoromanažerka Ellie (Lily Jamesová) už asi dvacet let miluje?


Mám rád filmy, které vymyslí nějakou originální, bizarní, naprosto nepravděpodobnou premisu, a pak kolem ní vystaví příběh, ve kterém na ni normální inteligentní lidé víceméně normálně inteligentně reagují. Viz například Hřiště snů nebo seriál "Black Mirror". Film Yesterday je částečně z tohoto soudku a částečně ze soudku "je to legrační a romantické, o logice příliš nepřemýšlejte, je to spíš pohádka". Tedy co se týče scénáře, je to něco podobného jako Lásky čas (od stejného scenáristy). Scénář klade některé velmi zajímavé otázky (například "Co dalšího ještě vyplývá z toho, že neexistují Beatles?"), ale většinou se nezatěžuje s tím, aby na ně hledal odpovědi. Jsou pouze zdrojem vtípků.

18.6.19

Recenze: Punk je hned! - 40%

(Oficiální text distributora) Drogově závislý pankáč Kwička žije se svojí družkou a synem v rozpadajícím se podnájmu. Jeho alternativní způsob života se střetne s tvrdou realitou, když dostane dopis od sociální péče s výstrahou, že mu bude dítě odebráno. Kwička se pokusí věci napravit, ale jeho impulzivní chování promění snahu o záchranu ve volný pád. Režijní debut Juraje Šlauka se inspiruje osudy lidí žijících na periferii.

Tento popis děje nového česko-slovenského hraného dramatu je zajímavý tím, že v samotném filmu Kwička žádný dopis od sociální péče nedostane, žádné odebrání dítěte se "napravit" nesnaží, a vůbec se ve filmu nevyskytuje žádná "snaha o záchranu" čehokoliv nebo kohokoliv (pokud "snahou o záchranu" nemyslíme to, že Kwičku chce zatknout policie za vloupání a on uteče). A že je ta žena na plátně jeho družka (a ne například manželka nebo sestra), to se z filmu samotného také nedozvíme, stejně jako skutečnost, že to dítě není její, nýbrž Kwičkovo. (Aspoň já jsem si ničeho z toho nevšiml a nejsem si vědom toho, že bych v kině usnul.)


A bylo by dobré, kdyby něco z toho ve filmu bylo. Tento film by totiž zoufale potřeboval cokoliv, co by se podobalo zápletce (jakéhokoliv druhu).

13.6.19

Recenze: Muži v černém: Globální hrozba [Men in Black International] - 40%

Noví Muži v černém jsou částečně reboot, ale spíš normální pokračování. Will Smith ani Tommy Lee Jones (ani Josh Brolin) se v nich osobně nevyskytují, ale film se odehrává ve vesmíru, ve kterém agenti J a K před pár lety existovali a proslavili se svými hrdinskými činy.

Hlavními hrdiny jsou čerstvá agentka M (Tessa Thompson), která musí spolupracovat s veteránem, sexy agentem H (Chris Hemsworth), aby odhalili jakési spiknutí se strašnou zbraní, která je ještě větší hrozbou pro Zemi, než všechny předcházející zbraně v Mužích v černém.

Nutno také upozornit, že na plakátech filmu se sice vyskytují Liam Neeson, Emma Thompsonová, mluvící mops a ti malí srandovní mimozemšťané z předchozího dílu. Ti všichni jsou ale v tomto filmu jen několik sekund (mops) až několik minut (Neeson) a nejsou pro něj příliš důležití.


A slova "nejsou příliš důležití" jsou pro tento film klíčová. Nic, co se v něm stane, a co v něm uvidíme, není příliš důležité. Úplně všechno je v něm předvídatelné a nudné. Samozřejmě se dočkáme různých vtipů ohledně divných mimozemšťanů, ale je jich nějak málo. Přesněji řečeno, nevzpomínám si na žádný, kterému bych se zasmál.

11.6.19

Recenze: Neviditelné [Les Invisibles] - 40%

Francouzské komediální drama o několika ženách, které se v sociálním centru "Rozlet" snaží pomáhat ženám na pokraji společnosti, dávat jim trochu toho štěstí, tepla, jídla, a možná je i do té společnosti znovu vrátit.


Neviditelné jsou jasná snaha o zkopírování základní šablony (a následně finančního úspěchu) Nedotknutelných. I název je podobný (i ve francouzštině). Bohužel, Neviditelné jsou výrazně horší, protože: A) Mnohem víc se snaží být "o skutečných problémech žen na pokraji společnosti", B) Jsou hůř napsané a režírované.

10.6.19

Recenze: Beats - 70%

Skotsko, rok 1994. Dva kamarádi chtějí vyrazit na rave party. Jeden z nich je spíš intelektuál a má se brzy odstěhovat někam daleko (a jeho táta je policajt). Druhý je spíš ze zločinecké rodiny. FREEDOM, BEATS, DRUGS, RAVE, OSTRAVA PYČO!


V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.

5.6.19

Recenze: X-Men: Dark Phoenix [Dark Phoenix] - 60%

Dovolte mi začít poněkud neobvykle, několika zdánlivě nedůležitými drobnostmi:

  • Většina tohoto nového filmu se odehrává v roce 1992, ale herci v něm vypadají stejně staří jako ve filmu X-Men: První třída, který se odehrával v roce 1962, tedy o 30 let dříve.
  • Ve filmu X-Men: Apokalypsa, který měl premiéru před pouhými třemi lety a odehrával se v roce 1983, Jean Greyová používá své mimozemské "fénixovské" superschopnosti, které podle X-Men: Dark Phoenix získala až v roce 1992.
  • Tento film má slušný soundtrack od Hanse Zimmera. Hans Zimmer neskládal hudbu k žádným předchozím X-Men a v jeho nové hudbě se neozve žádný z mnoha motivů, které zazněly v předchozích filmech.

Tyto "zdánlivě nedůležité drobnosti" nemusí nutně znamenat, že si film X-Men: Dark Phoenix pořádně neužijete, ale jsou dokladem jedné významné skutečnosti: Na rozdíl například od filmové série Avengers (od Disneyho) je filmová série X-Men (zatím ještě od Foxe) dokonalým příkladem toho, jak to dopadá, když studio nemá jasnou představu o tom, čeho se vlastně snaží dosáhnout, víceméně náhodně zkouší různé permutace, a zvědavě kouká, jestli nějaké z nich náhodou nebude mít úspěch.


Takže v rámci "filmového X-Men vesmíru" vzniklo několik kvalitních filmů (X-Men: První třída, Logan: Wolverine, Deadpool) a spousta (asi patnáct?) méně zajímavých filmů, které se většinou daly plus-mínus přežít. Celé této sérii ale chybí silná ruka (číkoliv) a představa o čem to celé (jako série) má být a k čemu to má směřovat.

2.6.19

Recenze: Máma [Ma] - 60%

Na malém městě žije osamoceně asi čtyřicetiletá obtloustlá černoška Sue Ann (Octavia Spencerová), která v sobě dusí jistá traumata ze střední školy. Protože nemá žádné přátele, začne se kamarádit se zdejšími studenty a studentkami. Kamarádit tak moc, že pro ně pořádá divoké večírky ve svém sklepě, kupuje jim alkohol, atd...


Jde o film z produkce Blumhouse, takže je nám od počátku jasné, že to všechno posléze nějak hororově / thrillerově vygraduje. Ale graduje to zbytečně dlouho a není to nijak extra zajímavé, působivé a už vůbec ne překvapivé.

Film má 100 minut a jeho první hodina je extrémně předvídatelná a velmi zvolna směřující k tomu, že snahy "Mámy" o přátelství začnou být pro teenagery nepříjemné a pokusí se přerušit s ní kontakt.

Pak k tomu konečně dojde, "Máma" konečně totálně zmagoří a provede pár brutálních věcí jako z nějakého X-tého pokračování Pátku třináctého. Octavia Spencerová je dobrá herečka a hlavní hrdinka je v jejím podání docela působivá, ale scénář jí nedá příležitost předvádět nějaké zajímavé herecké koncerty. Spíš jsem měl problém pochopit, jestli tvůrci chtějí, abych její postavu litoval, nebo abych ji nenáviděl.

Když pak konečně dojde k onomu hororovému krvavému finále (nějakých 15 minut před koncem filmu), odehraje se toho příliš málo, příliš pozdě, a i když nám byla hlavní hrdinka celý film předkládána jako "ne úplně normální", stejně její přerod ve vraždící monstrum působí velmi vycucaně z prstu, jako blesk z čistého nebe.



Kdyby Máma vznikla přesně v této podobě jako televizní film a já ji náhodou viděl, tak bych se o ní pravděpodobně někdy mezi řečí kamarádům letmo zmínil ve smyslu "Na to, že to byla laciná televizní záležitost, měla celkem slušnou atmosféru." Ale jde o normální kinofilm a neexistuje mnoho důvodů, proč ho vidět, ať máte k hororům / černochům / teenagerům jakýkoliv vztah.

30.5.19

Recenze: Godzilla II: Král monster [Godzilla: King of the Monsters] - 50%

Godzilla žije! King Ghidorah žije!! Rodan žíje!!! Mothra žije!!!! A nejen oni. Už máte orgasmus? Hm, nemáte?


Před pěti lety se mi docela dost líbila první "americká rebootovaná" Godzilla, kterou režíroval Gareth Edwards. Pokračování režíruje Michael Dougherty (Krampus) a je bohužel po všech stránkách slabší, především proto, že nemá moc jasno v tom, jestli chce být "realistická temná Godzilla" nebo "zábavná Godzilla".

Především, scénář je ve všech ohledech dementní, možná ještě dementnější než průměrný vše-destrukční film Rolanda Emmericha (včetně jeho Godzilly). Snaží se přijít s nějakým důvodem, proč se téměř najednou probudí všechna monstra ("Titáni"), dosud skrytá v různých částech světa, a proč se všechna snaží spolu setkat a rozbít si hubu / pářit se. Snaží se představit divákovi několik lidských hrdinů, kteří v ději hrají jakousi nezanedbatelnou roli a na kterých by nám mělo záležet.


28.5.19

Recenze: Rocketman - 80%

Při recenzi nového životopisného muzikálu o Eltonu Johnovi (Taron Egerton) budu muset několikrát zmínit nedávný hit Bohemian Rhapsody. Budu muset, i když bych to radši nedělal.


Začněme tím, že Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, což je tentýž člověk, který dokončil Bohemiam Rhapsody poté, co režiséra Bryana Singera přestalo bavit na filmu pracovat.

Další zjevná souvislost spočívá v tom, že v obou případech jde o životopisy slavných britských muzikantů, které nezabírají celé období jejich života. Rocketman končí pravděpodobně někdy v polovině 80. let. Píšu "pravděpodobně", protože to ve filmu není přesně řečeno a je to záměr. Což je věc, kterou se Rocketman od Bohemian Rhapsody zásadně liší a důvod, proč se mi Rocketman líbil podstatně víc.

Rocketman je totiž "zarámován" vyprávěním Eltona Johna v protialkoholní léčebně a 95 procent filmu tudíž jsou subjektivní útržky toho, jako si Elton vybavuje vlastní život a jaké náhodné věci se mu při tom honí hlavou. Nikoliv realistické zobrazení toho života.

22.5.19

Recenze: Aladin (2019) [Aladdin] - 30%

Disney pokračuje ve své snaze předělat všechny své klasické animované filmy do hrané podoby (tedy živí herci plus spousta CGI). A tentokrát si vzal na mušku svého muzikálového Aladina, který shodou okolností patří k nejoblíbenějším filmům mého mládí, viděl jsem ho mnohokrát a znám ho zpaměti.

Protože hraná verze kopíruje mnohé z původní animované verze, nebylo pro mě možné originál ignorovat a musel jsem tuto recenzi pojmout především jako srovnání dvou verzí. Pokud původního Aladina neznáte nebo nemáte rádi, tato recenze vám asi moc nepomůže, sorry...


A pokud původního Aladina znáte a máte rádi, pak vězte, že ten nový dopadl asi nejhůř, jak dopadnout mohl.

Kde začít? Začněme třeba od castingu. Neboli, jak začíná ten známý vtip: "Potkali se jednou v baru gay černoch, ukrajinská prostitutka a cikán..."


Jasmína a Aladin jsou v původním filmu děcka na počátku puberty, tudíž se k nim jejich naivita hodí. Hercům v tomto filmu je přes 25 let, a když se chovají jako děcka na počátku puberty, je to nechutné až strašidelné, rozhodně ne roztomilé.

A Will Smith jako džin... Nemám problém s jeho obsazením a rozhodně se nesnaží imitovat Robina Williamse. Mám ale problém s technickým zpracováním džinovy podoby. Disney ho mohl animovat kompletně ručně. Nebo mohl použít živý herecký výkon Willa Smithe. V obou případech by džinův herecký výkon mohl mít nějakou jiskru a život. Místo toho je většina jeho gest nepříjemně prkenná, jako průměrný motion capture z nějaké videohry. Kromě toho ale džin stráví podstatnou část filmu ve své "lidské podobě" (kdy "hraje" Aladinova lidského, nemodrého sluhu), a v této podobě je mnohem příjemnější se na Willa Smithe koukat.

16.5.19

Recenze: Můj nový život - 40%

Český časosběrný dokument vypráví o čtyřech dětech, které přežily rakovinu (a jednom děvčeti, které ji nepřežilo a pozůstalí na ni vzpomínají). Sledujeme vyprávění všemožných lidí o všemožných aspektech rakoviny a sledujeme aktivity nadace Můj nový život, která si dala za cíl upozorňovat na děti postižené rakovinou a pořádat pro ně akce, které jim ulehčují život a/nebo terapii.


Nejsem žádný expert na dětskou rakovinu, ale vím o ní mimo jiné následující:

  • Dětské rakovina představuje obrovskou fyzickou i psychickou zátěž pro pacienty i pro jejich blízké
  • Léčba dětské rakoviny není spolehlivá
  • Pokud se pacient dobře psychicky cítí, je to dobré pro jeho zdraví a zvyšuje to jeho šanci na přežití (třeba jen díky placebo efektu). Tudíž je dobré snažit se o to, aby se pacienti dobře cítili, bez ohledu na to, jakými aktivitami je toho dosaženo
  • Starat se o pacienty s dětskou rakovinou není snadné ani laciné

To všecho beru jako fakt už hodně dlouho a film Můj nový život nijak nezměnil mé názory na tuto problematiku a neřekl mi o ní nic nového.

Trocha oldschool hudby (mé hudby) na YouTube (a ke stažení)

Vzhledem k tomu, že pro Čechy je nyní čerstvě přístupná služba YouTube Music (a s ní YouTube Premium), udělal jsem věc, kterou jsem chtěl udělat už dávno. Nahrál jsem na YouTube svá dvě hudební alba.

První je výběr z mé tvorby od roku 1999 (16 skladeb), včetně remixů mé staré osmibitové hudby:



(Oproti původnímu albu je na konci této verze jako "bonus track" pohřební Turrican melodie.)

Druhé album jsou původní nahrávky mé staré osmibitové hudby pro ZX Spectrum. Je to původní, nijak neupravovaný sound, tudíž pro mladší diváky fyzicky nesnesitelný (32 skladeb).


Pokud tedy používáte YouTube Music, můžete si tam skladby z obou alb najít a přidat do playlistu / stáhnout (jsou tam vyhledatelné pod "videos", neboť nejsem "oficiálně schválený YouTube hudební umělec", nebo jak se to jmenuje).

Kromě toho jsou obě alba zdarma ke stažení na mém webu jako MP3 soubory (viz odkazy pod konkrétními videi výše).

15.5.19

Recenze: John Wick 3 [John Wick Chapter 3: Parabellum] - 90%

Třetí John Wick začíná okamžitě po konci dvojky. John bude za hodinu vyobcován (tzn. bude ho moci pro odměnu zabít kdokoliv) a zbývá mu jediná šance. Dostat se na daleké místo a najít tajuplnou osobu, která poroučí celé Nejvyšší radě. A předtím, než ji najde, zabít stovky lidí, kteří po něm jdou. A potom taky.


Je to téměř neuvěřitelné, ale série John Wick si nadále udržuje svou výjimečnou kvalitu a stále nepůsobí dojmem zbytečně nastavované kaše.

13.5.19

Recenze: Free Solo - 70%

Film Free Solo bohužel (bohudík?) není pokračováním Solo: Star Wars Story. Jde o celovečerní dokument (oceněný Oscarem) o poněkud zvláštním horolezci Alexi Honnoldovi. Tedy, většina horolezců je asi "poněkud zvláštní", tudíž Honnold musí logicky být super extra zvláštní.


Honnold se těsně po svých třicátých narozeninách rozhodl vylézt na skálu El Capitan metodou "Free Solo", což pravděpodobně pro většinu z vás vyžaduje jisté vysvětlování:

  • El Capitan je téměř kilometr vysoká skalní stěna v americkém Yosemite, která má často svažitost hezkých 90 stupňů, místy i více než 90.
  • "Free Solo" znamená, že Honnold leze sám, bez doprovodu a bez jakéhokoliv jištění (žádná lana, žádné skoby, nic). Tudíž si může dovolit udělat při lezení maximálně jednu chybu v životě. Při všech svých Free Solo lezeních dohromady.

9.5.19

Recenze: Trhlina - 20%

Na motivy úspěšné knihy vznikl slovenský horor, ve kterém jsou nejdříve hodinu odhalována strašlivá tajemství minulosti a pak hodinu čtyři lidé chodí lesem a mají psychotické zážitky.


Potenciální agresivní slovenské čtenáře raději rovnou upozorňuji, že jsem knihu nečetl, číst nebudu, a nijak nehodnotím její kvality. Píšu pouze o filmové verzi a nesouhlasím s tím, že bych k pochopení filmu měl číst knižní předlohu.

Film (a kniha) údajně vychází ze skutečných událostí, což znamená, že se za posledních 100 let v okolí kopce Tribeč záhadně ztratilo / zbláznilo několik lidí. Film kolem toho postavil složitější story, spočívající v tom, že si jakýsi mladík přivydělává v demoliční četě a ve starém opuštěném blázinci najde záznamy o oběti tribečského kopce. Následně se on a jeho přítelkyně dají dohromady se dvěma dalšími "poloexperty" na tuto oblast a vydají se tam. A cosi se jim tam stane, nebo spíš "stane"...

7.5.19

Pokémon: Detektiv Pikachu [Pokémon: Detective Pikachu] - 60%

Dvacetiletý Tim Goodman (Justice Smith) se vydává do města Ryme, aby vyřešil jisté záležitosti po smrti svého otce (kterého mnoho let neviděl). Zde mu ale Pikachu lidským hlasem (tedy ne "pika pika") vysvětlí, že jeho otec žije, a že by ho mohli vypátrat. Tak jdou na to...

Ještě by se možná slušelo upozornit, že Pikachu je Pokémon, a že se celý film odehrává ve světě, kde Pokémoni normálně žijí a normálně jsou loveni do pokéballů (s výjimkou Ryme, kde mírumilovně koexistují s lidmi).

A ještě by se možná slušelo upozornit, že pokud nevíte, co je to "Pikachu" nebo "Pokémon", tak nemusíte číst dál.


Detektiv Pikachu je první oficiální pokus o fotorealistický film, ve kterém živí herci interagují ve skutečném světě s Pokémony, kteří vypadají jako kdyby byli živí a trojrozměrní. Musím ocenit snahu výtvarníků, protože Pokémoni jsou různě realisticky chlupatí / slizcí, ale přitom nepůsobí strašidelně (jako jistí ježci) a většinou je okamžitě jasné, na jakého Pokémona se právě díváme. Proti většině scén nemám žádné technické výhrady a je super se na to koukat. Je ale zřejmé, že tvůrci filmu měli pořádně vymodelovaných jen asi 30 typů Pokémonů, takže se na plátně "náhodou" objevují opakovaně ty samé exempláře (i když jde o různé scény z různých míst).

5.5.19

Recenze: Zlo s lidskou tváří [Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile] - 70%

Theodore Robert Bundy se v 70. letech dopustil v USA 30 vražd (pravděpodobně více, ale ke 30 se přiznal), znásilnění, nekrofilie, zohavování mrtvol a podobných zajímavých věcí. I když patří k nejslavnějším sériovým vrahům, příliš jsem se o jeho tvorbu nezajímal, takže jsem se těšil, co se dozvím z tohoto nového (nedokumentárního) filmu, kde Bundyho hraje Zac Efron!

(Všechno, co o "skutečném Bundym" píšu, jsem si přečetl až po zhlédnutí filmu.)


Bundyho případ je fascinující v mnoha ohledech. Jeho (skutečné) zvraty znějí až nesmyslně přehnaně: například dvakrát úspěšně uprchl z vězení a protože byl velmi inteligentní (a studoval práva), v soudní síni se sám hájil. Kromě toho byl Bundy schopný psychický manipulátor, proutník a velký fešák, takže po něm mladá děvčata davově šílela jako po Beatles (i poté, co se přiznal a byl odsouzen). A detaily jeho činů jsou skutečně extrémně zvrácené a nabízejí velmi úrodnou půdu pro nejrůznější fabulace o tom, co se mu vlastně dělo v hlavě.

No a film Joea Berlingera k tomu všemu přistupuje z velmi neobvyklého úhlu.

2.5.19

Recenze: The Beach Bum - 80%

Matthew McConaughey hraje chlapíka s přezdívkou Moondog. Kdysi býval slavný básník, ale teď je spíš zábavná figurka, neustále chlastající, hulící, pseudofilosofující a píchající. Peníze na to bere od své extrémně bohaté manželky (Isla Fisherová), která má pro jeho eskapády pochopení, sama píchá jiného, ale přesto se s Moondogem navzájem milují.

Pak se stane cosi tragického, Moondog přijde o přísun peněz a je nucen okolnostmi, aby se aspoň trochu sebral a něco se svým životem udělal. Udělá?


The Beach Bum je zatím nejvíce mainstreamový film Harmonyho Korina (Spring Breakers). Znamená to, že v něm není téměř žádné nastavování zrcadel a žádný sofistikovaně skrytý hlubší smysl (nebo je skrytý tak sofistikovaně, že jsem si ho nevšiml). Nekritizuje žádnou část společnosti, chce jen bavit. Tedy, pro někoho útlocitnějšího to může být až příliš intenzivní (občasné násilí i smrt, nehezká ženská ňadra, nehezcí lidé, sprostá slova), ale mně to přišlo příjemně černohumorové. A originální!

Recenze: Láska na druhý pohled [Mon inconnue] - 40%

Raphael a Olivia se náhodně setkají a téměř okamžitě supervášnivě zamilují. Hned po úvodních titulcích skočíme o 10 let do budoucnosti (čímž se vysvětlí, proč je "v 18 letech" hráli tak divně staří herci). Z Raphaela se stane slavný sci-fi spisovatel a z Olivie jeho hodná žena a poloamatérská muzikantka. Přijde manželská krize, Raphael se jde opít a ráno se probudí v alternativním světě! Což vyžaduje podrobnější vysvětlení, protože jde o poměrně inovativní nápad.


Píše se pořád stejný rok, Raphael si pamatuje všechno, co se mu v předchozím životě stalo, ale nachází se v alternativní realitě, ve které se s Olivií nikdy neseznámil. Takže není slavný spisovatel, nýbrž řadový učitel literatury, okresní mistr ping pongu, chudák bez peněz a chodí se svou kolegyní učitelkou. Naopak Olivia je nyní světově slavná klavírní virtuoska s bohatým snoubencem a nemá tušení, že Raphael existuje. Podaří se mu svého kamaráda (který byl jeho kamarádem i v "původní verzi historie") přesvědčit o tom, že není blázen, a společně vymyslí řešení: Aby se Raphael dostal "zpět do svého světa", musí v tomto světě dosáhnout toho, aby se do něj Olivia zamilovala.

25.4.19

Recenze: Ostrým nožom - 50%

Bratislavský mladík je v noci po maturitním večírku zákeřně zabit partičkou skinheadů. Zpočátku se vše zdá být jasné. Existuje videozáznam vraždy a pachatelé jsou brzy identifikováni. Ale soud je překvapivě osvobodí a nešťastný otec začne pátrat na vlastní pěst, zda jsou skutečně slovenské zákony tak podivné, nebo zda je za tím něco víc.


Slovenské drama Ostrým nožom je velmi kvalitně řemeslně natočeno. V depresivních šedo-modrých odstínech vidíme depresivní (post)komunistickou architekturu (film se odehrává v roce 2005) a postavy, které jsou většinou zničeny (post)komunismem (a případně také smrtí syna). Celý film má velmi slušnou hutnou atmosféru, jaká se většinou v současných česko-slovenských snímcích nevidí!

Tudíž jsem byl od počátku docela natěšený, že uvidím variantu na Death Wish, nebo spíš na Equalizera/Muže v ohni (protože herecké výkony za něco stály). Všechno jelo podle tradičně nalinkovaného scénáře, všichni byli zkorumpovaní, vzdělaný plešoun ve skinheadském oblečení tatínkovi vysvětloval, že "by byla škoda, kdyby se vaší rodině něco stalo", jediný mladý nezkažený právník se odhodlal otci pomáhat, a tak dále, a tak dále...

24.4.19

Recenze: Avengers: Endgame - 80%

Thanos tedy luskl. A co dál? Dál se dějí velmi osudové věci, a abych o nich mohl psát, musím trochu spoilerovat. Ale v tuhle chvíli už stejně víte, jestli na to půjdete, nebo ne...


Bez spoilerů napíšu, že poslední Avengers film se dá rozdělit na tři velmi jasně oddělené části, přičemž ta poslední, třetí z nich je nejméně zajímavá, neboť si v ní všichni (ale úplně všichni) dávají navzájem přes hubu v poměrně malém prostoru a poměrně předvídatelně.

Zajímavá je především první část, která nejdřív vypadá velmi odvážně, pak se ukáže být méně odvážnou, ale pořád originální. A prostřední část, která je vlastně samostatný film o cestování časem. Oops, je to spoiler? Snad ani ne, pokud vezmeme v úvahu, že ve filmu existují ty magické kameny, které mohou dělat s časem, prostorem a vesmírem vůbec naprosto cokoliv. Včetně oživování mrtvých.

23.4.19

Recenze: High Life - 30%

(Následuje oficiální text distributora) Monte (Robert Pattinson) a jeho malá dcera Willow žijí společně v naprosté izolaci na palubě kosmické lodi hluboko ve vesmíru. Monte, pro kterého byla přísná sebekázeň obranným štítem proti touze, se stal otcem proti své vůli. On i žena, která dítě porodila, byli členové posádky vězňů – odsouzenců k smrti. Pokusní králíci poslaní na misi s cílem najít alternativní zdroje energie. Mise se účastní také lékařka (Juliette Binoche), která zkoumá lidskou sexualitu v extrémních podmínkách a s vězni má své vlastní záměry. Otec a dcera se společně přibližují cíli – černé díře, kde čas a prostor přestávají existovat. Filozofická sci-fi režisérky Claire Denis o hledání podstaty lidskosti ve vesmírných kulisách.


A nyní následují má upřesnění a opravy k oficiálnímu textu distributora:

Především, High Life není sci-fi, neboť toto slovo implikuje přítomnost nějaké vědy ("sci-"). V High Life se žádná věda nevyskytuje. Odehrává se totiž v hlubokém vesmíru na kosmické lodi, ze které když něco vyhodíte, nebo vám něco při opravě pláště upadne, spadne to někam dolů do vesmíru (viz trailer níže, čas 1:03) rychlostí, která nápadně připomíná normální pozemskou gravitaci. Což je vysvětleno tím, že tato loď neustále (mnoho let) zrychluje a generuje pozemské přetížení 9,81 m/s2. Což nevysvětluje, proč se několik předmětů, vyhozených z této neustále zrychlující lodě v rozmezí několika minut, následně vznáší ve vesmíru několik desítek metrů od sebe.

A už vůbec to nevysvětluje, jak fungují skafandry, které mají v zadní polovině přilby obrovskou díru, ledabyle zakrytou kusem plandající látky.

21.4.19

Recenze: Nikdy neodvracej zrak [Werk ohne Autor] - 90%

Nikdy neodvracej zrak je výpravný životopisný film, sledující osudy talentovaného umělce od raného dětství (okolo roku 1940) po úspěšnou první výstavu v 60. letech. Vzhledem k tomu, že jde o umělce německého, není nouze o dramatické události, vyplývající z měnícího se společenského systému (nacismus > komunismus > útěk do Západního Německa). Stejně tak není nouze o extrémně dramatické osobní události a o rozervanost mladého umělce.


Jakýkoliv pokus shrnout děj tohoto více než tříhodinového filmu musí selhat, protože většina jeho podzápletek je nápaditě propletena a protože film dobře funguje jako celek, a ne pouze jako série zajímavých historek. Čímž se liší od desítek, ne-li stovek filmů, které se neúspěšně snažily o něco podobného (například česká trilogie Zahradnictví).

Stručně bych o ději napsal jen to, že hlavní hrdina jménem Kurt Barnert (většinu času Tom Schilling) je pronásledován politickými systémy i osudem, a že si shodou okolností vezme za ženu dceru ex-nacistického (nyní komunistického) gynekologa, který kdysi dávno poslal na smrt jeho milovanou tetu, protože se tloukla nahá popelníkem do hlavy a domnívala se, že smysl veškeré existence se skrývá v přesně 880 Hertzech. Z čehož vyplyne něco úplně jiného, než byste čekali.

Film napsal a režíroval Florian Henckel von Donnersmarck, který před 12 lety natočil skvělé Životy těch druhých a po nich hodně divného amerického Cizince. Nyní se opět vrátil k němčině a je to pouze ku prospěchu věci.

17.4.19

Recenze: Hellboy (2019) - 40%

V Anglii je probuzena zlá čarodějka z 5. století (Milla Jovovichová) a jedině Hellboy (David Harbour), hodný zplozenec pekla, je schopen zastavit ji dříve, než přivolá totální apokalypsu na Londýn / Anglii / celý svět / celou galaxii.


Mohli bychom se dlouze bavit o tom, jestli má smysl (komerční, umělecký nebo fanouškovský) natočit deset let po posledním Hellboyovi jeho další pokračování. Ale naštěstí se o tom bavit nemusíme, protože tento film není pokračování, nýbrž reboot, kde Hellboy vypadá a chová se jinak, hraje ho někdo jiný, některé věci v něm vidíme znovu (konec druhé světové války, Rasputin a přivolání Hellboye do našeho světa) a jiné věci v něm vidíme úplně jinak. A odvážím se říct otevřeně, že mi zcela uniká smysl existence tohoto filmu.

12.4.19

Recenze: Mirai, dívka z budoucnosti [Mirai / 未来のミライ] - 60%

Mladým japonským rodičům se narodí chlapec jménem Kun. Když mu jsou čtyři roky, rodina se rozroste o malou sestřičku Mirai, na kterou Kun brzy začne žárlit, protože mu připadá, že rodiče věnují všechnu lásku a péči jí.

Do toho se nějak záhadně aktivuje magický strom na zahradě a začnou se pod ním objevovat různé magické postavy, včetně budoucí verze Mirai (asi patnáctileté). A ty berou Kuna na magické výlety,  které mu snad odhalí smysl života, vesmíru a rodiny. Slovní hříčka v původním názvu spočívá v tom, že japonské slovo "mirai" (které se píše jinak, než vlastní jméno Mirai), znamená "budoucnost".


Z předchozích odstavců (a z prvních pár desítek minut filmu) si pravděpodobně uděláte docela přesný obrázek, co se na plátně bude dít, jaké vyznění to bude mít a jakým způsobem vás to bude chtít chytit u srdce. Jinými slovy, i když se v tomto filmu Kun setkává s bizarními postavami a vydává se na bizarní výlety mimo naši realitu (dost podobně jako v mém oblíbeném Hřišti snů), většina z toho je vlastně hodně předvídatelná a když to na konci filmu všechno do sebe očekávaným způsobem zapadlo, příliš velké dojetí jsem necítil a měl jsem spíš pocit "no zaplaťpánbůh, konečně".

9.4.19

Recenze: Trabantem tam a zase zpátky - 60%

Dan Přibáň a jeho přátelé znovu jedou trabanty (a jinými vozy), tentokrát z Indie do ČR. A tím se současně završuje jejich desetiletá série podobných cest, protože po projetí této trasy budou mít za sebou všechny kontinenty všemi směry...??? Nebo něco v tom smyslu, nebylo mi to úplně jasné.


Možná je problém v tom, že jsem neviděl všechny "trabant filmy" (a související televizní seriály), takže jsem občas ne úplně chápal, na co se dělají narážky a jaký emocionální význam má jaká událost. Také mi nedávalo smysl, proč je bez vysvětlení přeskočena asi polovina trasy a najednou se ocitáme v cíli, přičemž jsme několik zemí vynechali. V některých okamžicích jsem si nebyl ani úplně jistý, ve které zemi se právě nacházíme, ale to byl možná záměr.

Recenze: Řbitov zviřátek [Pet Sematary] - 60%

(Následují spoilery, pokud vůbec neznáte knižní předlohu a neviděli jste trailer!)

Doktor Louis Creed (Jason Clarke) se s ženou a dvěma dětmi stěhuje do venkovského domu, ke kterému patří i velký kus lesa. A v tom lese je hřbitov domácích mazlíčků. A za tím hřbitovem je další hřbitov (starý indiánský) a co mrtvého tam zakopáte, to ožije a stane se to zlým...

Tudíž, když Creedovým umře milovaný kocour a později milované dítě, udělá Louis co asi...?

Tyto stylové děti jsou jen v jedné scéně na začátku a pak se o nich už nemluví
Film Řbitov zviřátek je adaptací slavné horové knihy Stephena Kinga z roku 1983. Tu jsem možná kdysi hrozně dávno četl a určitě jsem kdysi hrozně dávno viděl první filmovou adaptaci (1989). Z děje jsem si ale nepamatoval víc, než je napsáno v úvodním odstavci.

3.4.19

Recenze: Velké dobrodružství Čtyřlístku - 50%

Čtyřlístek si vyrobí totem, sedne si za svým domkem k táboráku a začne si vyprávět dobrodružně-strašidelné historky, které se mu staly.

Velké dobrodružství Čtyřlístku je inzerováno jako přímé pokračování Čtyřlístku ve službách krále, ale je to spíš typický reboot. Grafika už není 3D CGI, ale klasická 2D animace (i když samozřejmě digitální), dvě ze čtyř hlavních postav mluví jiní herci a jejich dům (a celé Třeskoprsky) nyní vypadá úplně jinak (a není to jen změnou grafiky). A na všechno to divné, co se událo Ve službách krále, není v novém filmu jediný odkaz.


Film pozůstává z toho, že každý člen Čtyřlístku postupně vypráví jednu jejich historku (ano, vyprávějí si navzájem historky, u kterých všichni čtyři byli). Celý táborak a buřty jsou tudíž jen jednoduchá metoda, jak ze čtyř nesouvisejících patnáctiminutových příběhů vytvořit jeden celovečerní film.

2.4.19

Recenze: Shazam! - 70%

Billy Batson je mladý sirotek, který se v dnešní Philadelphii právě nastěhoval k nové (hodně početné) pěstounské rodině. Kromě toho si ho vyvolí magický mudrc, aby mu svěřil superschopnosti antických bohů, s jejichž pomocí se musí utkat se sedmi ztělesněnými hříchy. A ty jsou právě teď internalizovány uvnitř Marka Stronga, respektive v jeho svítícím oku.

Ale zpět k Billymu Batsonovi: Jeho superschopnost pozůstává z toho, že když řekne "Šazam!", promění se v dospěle vypadajícího svalnatého chlapíka, který je neprůstřelný, umí létat, nadpřirozeně rychle běhat, střílet blesky z rukou a tak podobně...


"Shazam" je původně komiks (úplně původně se jmenoval "Captain Marvel", ale to nebudeme rozmazávat). Ale to vám může být úplně jedno a můžete prostě akceptovat, že tento film je víceméně parodie na tradiční superhrdiny. Vtip spočívá především v tom, že i když je hlavní hrdina prakticky všemocný a nezranitelný (a super sexy), pořád uvažuje jako přibližně dvanáctiletý hoch, jehož nejlepším kamarádem je Freddy, další stejně starý hoch.

Shazamova fyzická proměna není řešena žádným divným CGI. Hrají ho prostě dva různí herci, přičemž "dospělý" Zachary Levi je podstatně zábavnější než "dětský" Asher Angel. Scény, ve kterých svalnatý fešák objevuje své superschopnosti, snaží se je ovládnout a reaguje na své zdary a nezdary jako malý kluk, jsou často velmi vtipné.

31.3.19

Recenze: Teroristka - 40%

Iva Janžurová hraje 72letou důchodkyni, bývalou učitelku, která by si chtěla především v klidu užívat důchod. To ale dost dobře nejde, protože lokální mafián (Martin Hofmann) terorizuje celou chatovou kolonii, kde má Janžurová své přátele. Včetně vážně nemocné umírající kolegyně (Eva Holubová).

Hofmannův teror se stupňuje, až už to Janžurová nemůže dál vydržet a rozhodne se, že si v rozporu se vyšším mravním principem pořídí střelnou zbraň a Hofmanna sejme, případně i za cenu své svobody / života (t.j. moc se nezabývá tím, jak svůj plánovaný zločin zakamuflovat)...


Poté, co Radek Bajgar scenáristicky a režijně debutoval dost slušnou Teorií tygra, byl jsem já (a jistě nejen já) docela nedočkavý, jak se mu povede jeho druhý film. A bohužel se mu moc nepovedl, za což může především velké sousto, jaké si ukousl.

27.3.19

Recenze: Dumbo (2019) - 40%

Rok 1919. V nepříliš prosperujícím cirkuse (který vede Danny DeVito) se narodí slůně s příliš velkýma ušima. Nejdřív se mu všichni smějí a pojmenují ho Dumbo, ale pak se ukáže, že s pomocí těch uší může létat!

To zaujme newyorského milionáře (Michael Keaton), který koupí celý cirkus a chce Dumba předvádět ve svém supermoderním (na tehdejší dobu) zábavním parku Dreamland. Ústřední zápletka pak spočívá v tom, že se hodní lidé (skoro všichni kromě Keatona) snaží zachránit nejen Dumba, ale také jeho mámu.


V roce 1941 natočil Disney animovaný film Dumbo. Byl dlouhý kousek přes hodinu a neměl nic společného s tímto novým filmem. S výjimkou toho, že se v něm také vyskytovalo slůně s ušima a že také létalo. Příběh původního Dumba se odehrával především mezi mluvícími zvířaty.

Příběh nového Dumba se odehrává především mezi lidmi (žádné zvíře v něm nemluví a ani to nevypadá, že by mělo nějak extra velikou inteligenci). Hlavními hrdiny filmu jsou lidé (kterých je hodně). Nový film má dvě hodiny a jeho zápletka je diametrálně odlišná (v původním filmu začne Dumbo létat až úplně na konci, v nové verzi už ve čtvrtině filmu).

23.3.19

Na Novém Zélandě by mě za tohle zavřeli

(Tento post není o filmu)

15. března 2019 ve městě Christchurch na Novém Zélandě jistý Brenton Harrison Tarrant zavraždil několik desítek lidí. Nehodlám se v tomto textu nijak zabývat jeho motivy nebo detaily jeho činu. Jen podotknu, že si stejně jako naprostá většina populace myslím, že šlo o zavrženíhodný čin a že to Tarrant nemá v hlavě v pořádku. O tom ale psát nechci, jistě o tom píšou jiní jinde.

Psát chci o tom, že Tarrant těsně před svým činem zveřejnil dlouhý "manifest", ve kterém mimo jiné vysvětluje, proč udělal to, co udělal. A dnes (22. března) novozélandská vláda rozhodla, že držení či sdílení tohoto manifestu je zločinem (více například zde). Totéž rozhodla již dříve o videu, které vrah při svém činu pořídil a streamoval ho na Facebooku. Takže Novozélanďané si dnes mohou legálně přečíst podrobnou analýzu Tarrantova textu, ale nemohou si přečíst text samotný, tudíž nemohou tu analýzu nijak zpochybňovat nebo o ní diskutovat. "Mein Kampf" si nadále legálně přečíst mohou v plném znění.

21.3.19

Recenze: My [Us] - 50%

Rodina Wilsonových (Adelaide, Gabe a jejich děti Zora a Jason) je ve svém domě překvapena svými dvojníky. Vypadají skoro jako oni, ale chovají se spíš jako zvířata, dorozumívají se především skřeky, a ohrožují Wilsonovy nůžkami. A mají na sobě červené kombinézy.

A jejich přítomnost asi nějak souvisí s traumatizujícím zážitkem, který měla Adelaide v dětství ve strašidelném zrcadlovém bludišti na pouti.


To je asi tak všechno, co mohu bez spoilerování prozradit o novém filmu od tvůrce Uteč. (Spoilery najdete níže.)

Bez spoilerů mohu také napsat, že na rozdíl od distributora a některých kolegů rozhodně nepovažuji tento film za horor, a to v jakémkoliv smyslu a s jakýmkoliv přívlastkem. Nikdy během celého filmu jsem nebyl vystrašený, vylekaný, napnutý, nervózní, nic podobného. Ani na sekundu. Všechny scény, které by potenciálně měly asi být strašidelné, mi připadaly extrémně předvídatelné, nezajímavě napsané, nezajímavě natočené a hlavně nudné. Hrozně nudné. A občas nechtěně vtipné.

18.3.19

Recenze: Pašerák [The Mule] - 60%

Devadesátiletý Earl (Clint Eastwood) pěstuje kytky, je bez peněz, bez domova a celé příbuzenstvo ho nenávidí. Proto se chopí příležitosti a začne pro mexický kartel pašovat po Illinois drogy ve své dodávce. Jde mu to velmi dobře, protože zchátralého důchodce s čistým trestním rejstříkem a bez dopravních přestupků nikoho nepodezřívá a nikoho nenapadne prohledávat mu auto (takže drogy vozí jen tak pohozené v tašce v kufru auta). A protože je veterán Korejské války, dokáže zachovat chladnou hlavu a dostat se i z potenciálně problematických situací.

Earl převáží čím dál větší zásilky (až stovky kg) a dostává za ně stále větší odměny, za které si koupí nové auto, znovu získá zpět dům a farmu, pomůže zrekonstruovat klubovnu válečných veteránů, zaplatí vnučce školu a začne se dokonce sbližovat s rodinou (včetně exmanželky).

Současně jsou mu ale na stopě protidrogoví agenti (Bradley Cooper, Michael Peña) a v kartelu se chystá násilná změna vedení, která povede k dramatickým změnám...


Film Pašerák je něco trochu jiného, než se snaží tvrdit jeho trailery. Rozhodně to není thriller nebo akční film (ani trochu). Je to překvapivě vtipná komedie s trochou dojetí a dramatu. Komedie minimalistická a pomalá, jaké už dnes nevznikají. A pokud občas vzniknou, většinou je kritizuji, že "takovýhle film by byl oukej před 50 lety, ale pro dnešního diváka je nepříjatelný".

15.3.19

Recenze: Arctic: Ledové peklo [Arctic] - 80%

Mads Mikkelsen versus ledové peklo za polárním kruhem. Do toho občas jedna téměř mrtvá žena a jeden lední medvěd. Ale jinak především superdán versus zima...


Drama o boji jednoho člověka s živlem / přírodou je vděčným tématem, ale většinou není snadné natočit ho tak, aby to nebyla nuda (z posledního desetiletí připomeňme Vše je ztraceno, 127 hodin nebo Gravitaci). Především je nutné nějak vyřešit tu skutečnost, že protagonista toho během filmu moc nenamluví.

13.3.19

Recenze: Manželské etudy: Nová generace - 50%

Hana Třeštíková (dcera Heleny Třeštíkové) natočila časosběrný dokument, sledující 7 let života mladého páru (Jakub - 30 let, Mirka - 29 let).


U tohoto typu dokumentů je bohužel vždy riziko, spočívající v tom, že se po letech natáčení ukáže, že se sledovanému páru nic zajímavého nestalo.

V tomto případě se Jakubovi a Mirce nějaké dramatické věci staly, ale ve filmu z nich bohužel mnoho neuvidíme, což je jeho zdaleka největší problém.