18.12.19

Recenze: Star Wars: Epizoda IX - Vzestup Skywalkera [Star Wars: Episode IX - The Rise of Skywalker] - 60%

HLAS ZE ZÁHROBÍ! Galaxií se ozývá tajuplné vysílání, ve kterém mrtvý CÍSAŘ PALPATINE vyhrožuje POMSTOU!

To si prosím nedělám legraci, tak nějak skutečně zní první odstaveček úvodních titulků nových Star Wars. A pokud náhodou nevíte, co je to "Císař Palpatine", pak nemusíte dál číst a prostě na to jděte, bude se vám to líbi, protože se tam skoro pořád něco nečekaného a hlasitého děje...


Pokud náhodou víte, co je to "Císař Palpatine", nebo pokud jste si dokonce z trailerů vyvodili, že se bude hlásit ze záhrobí, pak je to mnohem složitější a je nutné se na Vzestup Skywalkera podívat jednak jako na samostatnou space operu a jednak jako na závěr epické ságy, pozůstávající ze tří, případně z šesti, případně z devíti celovečerních filmů.

16.12.19

Recenze: Dokonalá lež [The Good Liar] - 40%

Britský důchodce (Ian McKellen) na internetové seznamce najde důchodkyni (Helen Mirrenová). Oba jsou ovdovělí, oba jsou celkem slušně při penězích a vypadá to, že z toho bude hezký vztah v podzimu jejich životů. Ovšem od úplného počátku víme, že všechno není takové, jak se zdá...


A to je jedna z věcí, kterou je důležité zdůraznit: Od samého počátku filmu víme, že Ian McKellen není křehký stařík, za kterého se vydává, ale svižný (na svůj věk) dravec, pro kterého jsou statisícové podvody a fyzické násilí každodenním chlebem a chce Mirrenovou připravit o její úspory. To by ale nemuselo vadit, neboť můžeme na plátně vidět spolu McKellena a Mirrenovou a sledovat, jaké skvělé věci dokáží předvést.

A je vskutku poučné sledovat, jaké skvělé věci McKellen a Mirrenová dokáží, navzdory scénáři, který je v nejlepším případě "standardní sitcomový humor". Obávám se, že kdyby jim režisér řekl "Teď pět minut improvizujte, že jste se čerstvě seznámili a jeden z vás je protřelý podvodník", tak by tito herečtí titáni předvedli něco velmi podobného jako předvádějí v tomto filmu.

13.12.19

Recenze: Amundsen - 50%

Norský film o (norském) badateli Roaldu Amundsenovi, který jako první stanul na jižním pólu a jako první navštívil oba póly (i když nad severním pouze přeletěl).


Životní osudy Amundsena, který stál mnohokrát za různých okolností na pokraji smrti, se jistě daly zfilmovat mnoha různými způsoby. Tvůrci tohoto filmu ale zvolili cestu, která je příliš ambiciózní a sofistikovaná a současně nudná a předvídatelná. Dovolte mi vysvětlit...

11.12.19

Recenze: Králíček Jojo [Jojo Rabbit] - 70%

Blíží se konec druhé světové války a desetiletý Johannes (Roman Griffin Davis) se připravuje na branný víkend s Hitlerjugend. Je ale trochu nervózní, neboť - přestože jeho oddanost Vůdci nezná hranic - není dostatečně agresivní a není si jistý, jestli bude schopen zabít Rusa nebo Žida, kdyby je potkal. Naštěstí se Johannes (přezdívaný Jojo) kamarádí s imaginárním Adolfem Hitlerem (Taika Waititi, také scenárista a režisér filmu), kterého jednak bezmezně adoruje a také si od něj nechává radit ohledně odvahy, cti a Židů. A jeho rady přijdou obzvlášť vhod když Jojo zjistí, že jeho matka (Scarlett Johanssonová) schovává v domě mladou Židovku (Thomasin McKenzieová).


Králíček Jojo je hořce vtipná satira, která se snaží poukázat na absurditu nacismu a totalitních ideologií obecně, což se jí daří tak nějak napůl.

Film má rozhodně mnoho vtipných momentů, ale většina z nich se nedá označit za "satiru". Waititiho Adolf je velmi legrační, protože je Waititi dobrý komik. Jeho absurdně naivní chování navíc má své opodstatnění v rámci děje, protože Adolf je nade vší pochybnost jen výplodem Johannesova mozku. Bohužel, Adolf je ve filmu podstatně méně, než by se mohlo zdát z trailerů (nejednou zmizí z plátna i na 20 minut nebo více).

5.12.19

Recenze: Jumanji: Další level [Jumanji: The Next Level] - 50%

Je zapotřebí se znovu vrátit do videohry Jumanji a znovu zachránit zdejší svět (tentokrát samozřejmě podle zcela jiného scénáře). Takže to Dwayne Johnson, Kevin Hart, Jack Black, Karen Gillanová (a nějací další) samozřejmě zase udělají.


Film natočil stejný tým s (převážně) stejnými herci, ale snažil se být aspoň trochu originální v tom smyslu, že hlavní postavy hrají jiné postavy. Ehm... Tedy, v prvním díle se čtyři děti ocitly v tělech nadlidských virtuálních avatarů, ale v pokračování je to poněkud jinak. Například (spoilery, které jsou i v traileru) Dwayne Johnson hraje Dannyho DeVita nebo Kevin Hart hraje Dannyho Glovera (a několik dalších podobných chuťovek, neboť v tomto filmu mohou hráči v průběhu hry měnit své avatary). Je to dost vtipné a dá se říct, že herci musejí podávat docela náročné herecké výkony, aby to fungovalo.

27.11.19

Recenze: Párty Hárd - 80%

Tři nesmělí spolužáci se dohodnou, že uspořádají nejlepší párty pod sluncem, ale všechno se zkomplikuje a je z toho #shitparty...


Především je důležité upozornit, že tento 60minutový film není uváděn v normálních kinech a pokud ho chcete legálně vidět, musíte si zjistit, kde ho budou kdy promítat. Což je škoda, protože je to s přehledem nejlepší česká komedie od Okresního přeboru (2012). Nebo, přesněji řečeno, od roku 2012 jsem se u žádné české komedie tolik nesmál na patřičných místech.

Chce to ale několik varování. Párty Hárd napsal a režíroval Martin Pohl (narozen 1986), známější pod uměleckým pseudonymem Řezník svými horrorcore rapovými alby a videoklipy, které nejsou pro každého (mírně NSFW příkladhodně NSFW příklad).

25.11.19

Recenze: Jiří Trnka: Nalezený přítel - 80%

Starý francouzský režisér Joël Farges přijíždí do Prahy, aby zde natočil dokument o Jiřím Trnkovi, slavném českém animátorovi, který mu učaroval už v dětství a se kterým nestihl natočit interview před jeho smrtí. Zde spolu s Terezou Brdečkovou (dcerou Jiřího Brdečky, dvorního Trnkova scenáristy) pátrají po archivních materiálech a především po slušně zachovalé kopii Trnkova eposu Bajaja.


Film tedy dokumentuje jednak životní osudy Trnky (prostřednictvím vzpomínek a archivních materiálů) a jednak proces toho, jak Farges s Brdečkovou o Trnkovi mluví a shánějí archivní materiály. Což je ozvláštněno tou skutečností, že Fargese na plátně hraje nějaký jiný starý Francouz (Brdečková hraje sama sebe) a občas je nějaká scéna hledání a vzpomínání triková / loutková / zjevně hraná (např. si protagonisté povídají v jedoucím autě, ale je záměrně zjevné, že auto stojí a za ním běží zadní projekce). Inu, proč ne.

20.11.19

Recenze: Ledové království II [Frozen II] - 40%

Nač chodit kolem horké kaše. Ledové království II nevzniklo proto, že by osud Anny a Elsy nabízel nějaký další zajímavý vývoj, ale pouze proto, že první Ledové království vydělalo spoustu peněz. Aby dvojka mohla o něčem být, je vymyšlen nový tajemný příběh (tj. pomocí flashbacků vyjdou najevo velmi zásadní informace, které obě hrdinky musely vědět už v prvním filmu, ale tehdy je nějak nenapadlo si na ně vzpomenout). Bez spoilerování jde o to, že se Anna, Elsa, sněhulák Olaf a ten bodrý chasník se sobem vydávají za tajemným hlasem někam na sever, do magického lesa, hlídaného čtyřmi živly a nějakými Eskymáky. A zde odhalují strašlivé a nebezpečné tajemství které atd. atd...


Platí skoro všechno to, co jsem napsal v recenzi prvního Ledového království. Animace je velmi slušná, ale horší než v jiných současných animácích (od Disneyho i jiných). Některé záběry přírody jsou úchvatné, ale moc jich není. Ve filmu je spousta písniček (snad deset), z nichž mě ani jedna ani trochu nezaujala, přestože mám rád muzikály. Zajímavé je, že spousta z nich má velmi jednoduchou instrumentaci, jako kdyby šlo o nějaké syntezátorové demo, které předcházelo skutečné finální nahrávce.

Největší bída je ale zápletka, která je vycucaná z prstu, nemá žádného záporáka (respektive má záporáka, který umřel před několika desetiletími a není undead) a vyžaduje, aby postavy různě náhodně měnily své chování a měly spoustu nadpřirozených vysvětlujících vizí. Pokud jsem to dobře pochopil, většina zápletky mohla existovat jen proto, že rodiče hlavním hrdinkám z nějakého důvodu neřekli před lety pravdu o svém původu. Mnohé důležité je taky vysvětlováno v písních, takže si český textař nemohl dovolit moc invence a některé české rýmy jsou strašlivě kostrbaté.



Je smutné, že žijeme v době, kdy nejvíce peněz a nejvíce talentovaných tvůrců má k dispozici Disney, který je doslova zabijákem tvůrčí invence a jde mů čím dál zřetelněji jenom o prachy.

Na druhou stranu, je dobře, že si i v českém Icelandu můžete koupit oficiálně licencované Olafovy nosy:
Protože Olaf je v tomto filmu to nejlepší.

18.11.19

Recenze: Vlastníci - 40%

Koná se shromáždění Společenství vlastníků jednotek. Asi 10 majitelů bytů se sejde, aby rokovali o tom, zda a jak se pokusí zachránit svůj rozpadající se dům. Podaří se prodat půdu? Schválí se výstavba výtahu? Přestane si ta stará paní tahat do svého bytu černochy jako sexuální otroky, což ruší ostatní obyvatele...?


Základní "twist" této nové české komedie spočívá v tom, že se téměř celá odehrává v jedné nudné místnosti a nehrají v ní skoro nikdo jiný než oněch deset vlastníků bytů. Jde tedy o čistě konverzační záležitost, která má být vtipná, satirická, a pochopitelně má vygradovat až do extrémů, při kterých všichni přítomní odhalí svá nitra a stanou se z nich zvířata. Ale pořád to má být vtipné.

15.11.19

Recenze: Karel, já a ty - 80%

Saša (Jenovéfa Boková) a její manžel Karel (Miloslav König) si "dávají pauzu", neboť mají manželskou krizi. Saša začne dočasně bydlet u  bydlet u Dušana (Miroslav Faderholz, což je falešné jméno), což je poloúspěšný bubeník a lidový filosof, který se nedávno rozešel s dlouhodobou přítelkyní, teď by možná někoho chtěl, ale rozhodně by nechtěl Sašu, jsou jenom kamarádi, to dá přece rozum. A Saša by možná chtěla někoho jiného...


41letý Bohdan Karásek tento film napsal režíroval, sestříhal, složil k němu hudbu a hraje v něm hlavní roli (tj. Dušana, který je na plátně ze všech nejvíc). Něco z toho pod pseudonymem.

Bohdan Karásek má nesporný talent a dokáže natočit něco, co má smysl, aniž by na to potřeboval peníze. Konkrétně to znamená, že tento film nemá filmové svícení, kostýmy ani kulisy (natáčel se v pražských ulicích a bytech, pravděpodobně ruční kamerou), a už vůbec nemá triky nebo akční scény. Má jen hrstku herců, kteří se v různých permutacích scházejí a povídají si, což se zdá být aspoň částečně iprovizované.



Pokud se smíříte s výše uvedenými skutečnostmi (a s tím, že na něco takového jdete do kina za peníze a nekoukáte na to na YouTube), pak je film téměř bezchybný a většina českých filmařů by měla velmi zpozornět a učit se, jak se dají různé věci různě říct, různě zahrát, a jak peníze nejsou ve filmové branži to nejdůležitější!

Jedinou vadou na kráse pro mě byla dvouhodinová délka, během které mi plky hlavních hrdinů už začínaly trochu lézt na nervy a Karáskovy proslovy mi začínaly připadat jako příliš intelektuálně-onanistické.

Ale vzhledem k tomu, že toto začalo až někdy po dvou třetinách filmu, je nutno před Bohdanem Karáskem smeknout klobouk a těšit se, co dalšího natočí.

14.11.19

Recenze: Le Mans '66 [Ford v Ferrari] - 70%

V 60. letech se automobilka Ford rozhodla (po neúspěšném pokusu o koupi krachující automobilky Ferrari), že sestrojí nové auto, které vyhraje legendární 24hodinový závod Le Mans. Za tímto účelem Ford naverboval dva experty: Závodníka (a nyní automechanika) Carrolla Shelbyho (Matt Damon), který před několika lety Le Mans vyhrál a britského automechanika (nyní závodníka) Kena Milese (Christian Bale).


Film Le Mans '66, režírovaný Jamesem Mangoldem (Logan: Wolverine, Identita), je solidní řemeslo. Ano, to jsou ta správná slova. Solidní řemeslo. Znamená to, že v něm jsou všechny ty scény, které očekáváte, tzn. konflikty mezi dvěma hrdiny, konflikty se šéfy, konfikty s konkurenčními stájemi, teplé rodinné okamžiky a vzrušující závody. A všechny ty scény jsou velmi profesionálně natočené a zahrané. Ale...

7.11.19

Recenze: Pardon, nezastihli jsme vás [Sorry We Missed You] - 70%

Londýnská rodina Turnerových na tom není nejlépe. Aby vyřešili svou špatnou finanční situaci, táta Ricky začne pracovat jako kurýr pro "něco jako britský UPS". Jde ovšem o frančízu, takže si musí koupit vlastní auto. Aby na něj zaplatil zálohu, musí prodat auto své manželky Abbie. Ta musí nadále jezdit do práce MHD, přičemž její práce starat se o vážně nemocné a dementní spoluobčany, kteří po sobě rozmazávají bobky. Syn Sebastian mezitím sprejuje s kamarády po zdech, občas něco ukradne a občas fyzicky napadne ředitele své školy. A malá dcerka Lisa Anne to zpovzdálí sleduje, má z toho traumata a pomočuje se...

Ken Loach je mistrem žánru "všichni jsou v hajzlu" a ani tentokrát své mistrovství nezapře. Když si Turnerovi zoufají, hádají se, nebo se snaží obměkčit své zaměstnavatele, je to všechno zahráno obrovsky působivě a všichni herci jsou skvělí.


Problém spočívá v tom, že to většina toho je strašlivě předvídatelná. Jakmile Ricky přijde se svým plánem na vlastní podnikání, okamžitě je jasné, jak hrozně se všechno podělá. Jakmile začne rodinná krize, je jasné, jak bude pokračovat. Ať se stane cokoliv špatného, je jasné, že film to podává jako obžalobu shnilého kapitalistického systému, a ani náznakem není zmíněna skutečnost, že Turnerovi jsou přehnaně optimističtí a neustále výrazně přeceňují své schopnosti a podceňují svinskost okolního světa. A podobně jako v ostatních filmech tohoto podžánru i tentokrát platí, že hlavní hrdinové jsou sice spodina a neumějí ekonomicky uvažovat, ale jsou téměř stoprocentně féroví a téměř nikdy je nanapadne využít "skulinky v systému", které neustále zneužívají všichni kolem.

Recenze: Dálava - 70%

Dospělý muž a jeho autistický teenage syn se vydávají na cestu autem z Brna do Ruska, za jeho (mužovou) ex-manželkou a dcerou, možná proto, aby napravili cosi, co se mezi nimi před lety stalo.


V průběhu tohoto dokumentu sledujeme stará home-videa a posloucháme jakousi "zpověď" (v ruštině, s titulky), kterou si muž pro svou bývalou připravuje. Ale především sledujeme cestu s různými triviálními zastávkami a drobnými komplikacemi, která vyvrcholí hledáním manželky a dcery v cíli jejich cesty. Hlavní devizou filmu přitom je pubertální autistický Griša, jehož některé hlášky dosahují sofistikovanosti Rain Mana a velmi jsem se těšil na každou jeho další větu.

4.11.19

Recenze: Amnestie - 40%

Slovensko-český film Amnestie vypráví o vzpouře vězňů v Leopoldově v roce 1990, což je ale značně zavádějící věta. Vzpoura je skutečně vyvrcholením tohoto filmu, ale věnuje se jí sotva závěrečná čtvrtina snímku. Zbytek filmu je o mnoha různých věcech, z nichž některé souvisí se vzpourou jen velmi, velmi okrajově (většina filmu se vůbec neodehrává ve vězení).


Režisérem Amnestie je Jonáš Karásek, který nedávno natočil film Kandidát. Doporučuji vám přečíst si jeho zdejší recenzi, protože Amnestie na mě v mnoha ohledech působila stejně jako Kandidát.

Amnestie má skvělou řemeslnou stránku, přičemž "řemeslnou stránkou" myslím přesně to, co vysvětluji v recenzi Kandidáta. Jonáš Karásek jistě natáčí vynikající videoklipy a jistě by výborně natočil nový reboot Mortal Kombatu. Většina scén v Amnestii je působivá tím, že mají správnou vizuální atmosféru, střih a hudební doprovod, které vytvářejí patřičnou atmosféru. Ale u mnoha z těch scén je velmi nejasné proč postavy dělají to, co dělají, a proč je zrovna tato scéna smutná nebo hořce ironická nebo plná naděje. A především: Co má kurňa tato scéna společného s předchozími scénami s týmiž postavami!?!

31.10.19

Recenze: Abstinent - 50%

Devatenáctiletý Adam je dobrovolně v protialkoholní léčebně, kam se dostal poté, co v opilosti způsovil vážnou dopravní nehodu (kvůli které ho čeká soud). Zdejší jeho pobyt je proložen hojnými flashbacky do předchozích měsíců, kdy se u něj závislost objevila a dosáhla kritické úrovně...


Nový český film 35letého debutujících režiséra Davida Vignera není vyloženě špatný. A nic lepšího o něm napsat nemůžu.

30.10.19

Recenze: Hra [The Play] - 80%


Film v koprodukci Česko / Chile / Francie / Jižní Korea. Režírovaný chilským režisérem. Odehrávající se mezi českými intelektuály. Černobílý. Doprovázený klasickou hudbou (nebo hudbou, která imituje klasiku). Tedy pravděpodobně něco, co je (aspoň pro mě) téměř k nepřežití...?

Film Alejandra Fernándeze Almendrase s Jiřím Mádlem. Elizavetou Maximovou a Marikou Šoposkou (odehrávající se v Česku a natočený s českými herci v českém jazyce) vypráví vpodstatě extrémně triviální story divadelního režiséra (Mádl), který chce zoufale dokopat k premiéře svou razantní re-interpretaci antického dramatu, přičemž nemá čas na svou manželku a čerstvé dítě, a zanedlouho se zaplete s novou mladou divokou herečkou. Což samozřejmě neskončí dobře. (Všechny zápletky a podzápletky děje by se bez problémů daly odvyprávět za jednu minutu.)


Přesto mě ale film dosti potěšil, neboť jeho tvůrce má velmi pevnou ruku a velmi jasnou vizi toho, co a jak chce natočit. Totiž pokusil se natočit svůj film jako retro záležitost, stylizovanou do podoby filmů, které se točily někdy před 50 lety. Konkrétně se mi vybavovalo Loni v Marienbadu nebo Spalovač mrtvol. Ale zdůrazňuji, že mluvím o filmové stylizaci a nesnažím se tímto srovnáním naznačovat, že Hra je extrémní nepochopitelné WTF nebo černá komedie! Snažím se vysvětlit, že Hra (odehrávající se v současnosti) používá archaické filmařské postupy, dělá to zcela záměrně a její tvůrci jsou zjevně velmi, velmi schopní.

25.10.19

Recenze: Terminátor: Temný osud [Terminator: Dark Fate] - 60%

Mladé mexické děvče (Natalia Reyesová) je pronásledováno novým Terminátorem (Gabriel Luna) a chráněno vojákyní z budoucnosti (Mackenzie Davisová), důchodkyní ze současnosti (Linda Hamiltonová) a posléze i nadčasovým hodným Terminátorem (Arnold Schwarzenegger). Bitva o budoucnost lidstva začíná dnes! Popáté...


Natáčet další pokračování Terminátora je těžké z toho jednoduchého důvodu, že první dva filmy k tomuto tématu řekly vše, co se říci dalo. Jen díky tomu, jak revoluční a epická byla akce ve druhém filmu, se diváci v roce 1991 moc nezabývali zjevnými paradoxy a nesmysly (například "proč Skynet neposlal zabijáka do nějaké jiné doby?"). Dá se něco nového říct k tématu "člověk versus nezastavitelný zabijácký robot z budoucnosti"? Nejsem si jistý. Ale Terminátor: Temný osud se o to ani nesnaží. Je to opět ten samý příběh: Zdánlivě bezmocná oběť, zdánlivě nezastavitelný Terminátor, schopný ochránce (v tomto případě dva), pár honiček, pár přestřelek, nějaký jednoduchý časový paradox, a nakonec příslib dalšího pokračování (které zatím není vymyšleno).

Ale pojďme na to, zatím bez spoilerů (spoilery jsou na konci článku a jsou označeny):

Kampaň tohoto filmu je vystavěna na tom, že ho opět produkoval James Cameron (který neprodukoval díly 3, 4 a 5) a že jde o "návrat ke kořenům". Film sice zcela ignoruje existenci dílů 3, 4 a 5, a vrací se v něm Linda Hamiltonová (Sarah Connorová), ale jinak působí přesně jako kdyby šlo o další mírně zoufalý pokus, jak zcela vydojené filmové sérii vdechnout nějaký nový život tím, že se "něco udělá trochu jinak", ale přitom se budeme držet zcela stejné šablony.

23.10.19

Recenze: Poslední aristokratka - 20%

Nejnovější komedie Jiřího Vejdělka je adaptací slavné knihy, kterou jsem nečetl (a divadelní hry, kterou jsem neviděl). A v tomto případě bych si ji možná rád přečetl (nebo spíš nějaké delší shrnutí jejího děje), protože by mě zajímalo, zda je knižní předloha podobně ultradementní jako její filmová adaptace! Ale popořádku...

Newyorčan Frank (Hynek Čermák), jeho žena Vivien (Tatiana Dyková) a jejich pubertální dcera Marie (Yvona Stolařová) zdědí rozpadlý zámek Kostka v Čechách a vydávají se na něj, aby zde rozprášili popel svých české předků, kteří zemřeli v USA. Zjišťují, že zámek je v dezolátním stavu a obývá ho pouze stoický kastelán (Martin Pechlát), bodrá vesnická hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář Krása (Pavel Liška).

Tím začne zcela předvídatelná nezápletka, jejímž cílem je, aby po hromadě nesouvisejících humorných scének všichni tři Američané objevili lásku k českému jídlu, českému alkoholu a k českým zámkům, a upustili od svého počátečního záměru nemovitost prodat.


První náznak toho, že s touto adaptací něco není v pořádku, je její název: Film by se logicky měl jmenovat "Poslední aristokrat" nebo "Poslední aristokrati", ale jmenuje se Poslední aristokratka, což je odkaz buď na Frankovu manželku nebo na jeho dceru, které obě jsou jen velmi okrajové postavy. Manželka pouze objevuje půvab českého nezdravého jídla a dělá hlouposti (neboť je retardovaná) a dcera pouze objevuje půvab českého nezdravého jídla a mladého hraběte ze sousedního zámku (neboť je nadržená). Ani jedna z nich neudělá nic, co by nějak ospravedlňovalo, že se podle ní film jmenuje.

(UPDATE: Knižní předloha je údajně založena na tom, že jde o vyprávění Frankovy dcery. To se z filmu zcela vytratilo.)

22.10.19

Recenze: Zombieland: Rána jistoty [Zombieland: Double Tap] - 60%

Uplynulo téměř přesně 10 let a máme tady pokračování zombie komedie Zombieland, které se (logicky) odehrává 10 let po prvním filmu. Takže Abigail Breslinová už není roztomilá holčička, ale obtloustlá teenagerka, a ostatní tři... Ostatní tři (Harrelson, Eisenberg, Stoneová)  vypadají víceméně stejně!


Zápletka se točí kolem toho, že Breslinová se trhne, uteče s hipísákem do Memphisu (za Elvisem) a pak do hipísácké komunity, a zbývající tři se ji vydávají hledat / zachránit před hipísáky. Kromě toho se Stoneová na chvíli rozejde s Eisenbergem, který si okamžitě nabalí náhodně se objevivší "barbínu" (Zoey Deutchová), která je nadržená, hezká, ale hrozně blbá.

21.10.19

Recenze: Sněžný kluk [Abominable] - 50%

Mladá Yi náhodou objeví na střeše svého paneláku schovaného Yetiho a za pomoci dvou svých kamarádů ho musí dopravit do Himalájí, za jeho rodiči (ten třímetrový Yeti je totiž dítě). V patách je jim pochopitelně zlá vědecká organizace (ze které Yeti utekl) se zlým šéfem a ještě zlejší podšéfovou.


Nejzajímavější na tomto novém animáku od DreamWorks je skutečnost, že vzikl v koprodukci s Čínou a je zaměřen především na čínské obecenstvo. To znamená, že hlavní hrdinové jsou Číňani a celý film se odehrává v Číně (padouši jsou kupodivu běloši, provozující čínskou filiálku). Protagonisté záhy opustí město a vydávají se na cestu krásnou čínskou přírodou, přičemž proběhne několik honiček se zlouny a ukáže se, že malý Yeti umí čarovat (ovládá přírodu a živly silou vůle).

17.10.19

Zloba: Královna všeho zlého [Maleficent: Mistress of Evil] - 30%

Protože první díl Zloby utržil hodně peněz, máme zde druhý díl. A zatímco první díl byl "tak trochu zbytečný a zmatečný", druhý je totálně zbytečný, nesmyslný a zhola nezajímavý.


Už v prvním filmu byla chatrná story zlé královny, která je vlastně hodná, vydojena až na krev. Není tudíž překvapením, že námět tohoto pokračování vypadá jako výplod nějakého jednoduchého skriptu na autoamatické generování filmových pokračování. To znamená, že tam musí být velká bitva, roztomilí pišišvoři, nedorozumění, pravá láska, potrestaný padouch a mezirasová tolerance. A mezi to se nastrká něco, co velmi vzdáleně připomíná zápletku. Velmi vzdáleně.

16.10.19

Recenze: První akční hrdina / První akční dokument - 40%

Do našich kin se dostává vpravdě neobvyklý počin, to jest krátká akční komedie (necelých 30 minut) a dokument o akčních scénách v českých filmech (necelá hodina), obojí od mladého Jana Haluzy.


Nejdříve k té akční komedii:

Jiří Mádl se stane hlavním hrdinou v akčním filmu poté co je "opravdový" hlavní hrdina "omylem" zabit. Ovšem Mádl nehraje herce. Mádl se skutečně vyskytuje v akčním filmu (je zraněn, krvácí), který v reálném čase "vytvářejí" dva chlapíci ve skrytém studiu. Nejde o zápletku ve stylu Chaty v horách, materialistické vysvětlení neexistuje a inspirací zjevně byl Schwarzeneggerův Poslední akční hrdina. Ale v Prvním akčním hrdinovi se nevyskytuje žádná "magická vstupenka" nebo něco podobného, co by tu nadpřirozenost nějak "vysvětlovalo".

13.10.19

Recenze: Staříci - 90%

Z USA přilétá do Prahy Vlastimil (Jiří Schmitzer), veterán Druhé světové války, nyní upoutaný na invalidní vozík. Na letišti ho vyzvedává jeho dávný kamarád a politický spoluvězeň Antonín (Ladislav Mrkvička), který ještě může chodit, ale ani on na tom není nejlépe. A proč to setkání? Inu, oba kamarádi se dohodli, že v ČR společně najdou a zabijí starého komunistického prokurátora, na kterého je justice krátká.


I když by se ze synopse mohlo zdát, že Staříci mají něco společného s nedávnou Teroristkou a ještě více s Tlumočníkem, tento film naprosto hravě strčí oba do kapsy a není kopií ani jednoho z nich.

Především, oba protagonisté jsou na tom zdravotně hodně špatně a mají problémy s těmi nejzákladnějšími úkony (například přesun o 5 metrů nebo vyměšování).

12.10.19

Recenze: Dobrá smrt [The Good Death] - 80%

Slovensko-český dokument o Britce Janette Butlinové s nevyléčitelnou nemocí (svalovou dystrofií), která se rozhodne vydat do Švýcarska a zde provést "asistovanou sebevraždu", nebo jak se tomu říká, aby měla důstojnou smrt.


Filmaři měli to obrovské štěstí, že narazili na Butlinovou, která je jednak velmi racionální a jednak velmi otevřená (bývalá nudistka), takže jim dovolila extrémně intimní přístup k sobě a své rodině. Vidíme nejen její monology, ale i její diskuse s nejbližší rodinou a přáteli, ve kterých se řeší to, co se chystá udělat, a různé praktické věci, které s tím souvisí (např. co bude s domem a co bude s jejím popelem). Je to všechno velmi opravdové a velmi, velmi emocionálně intenzivní.

10.10.19

Recenze: Pražské orgie - 30%

V roce 1976 se slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman (Jonas Chernick) vydává do komunistické Prahy, aby zde z velmi bohémské čtyřicetileté spisovatelky Olgy (Kseniya Rappoportová) vymámil rukopisy cenných židovských povídek a vyvezl je do USA, kde mohou být publikovány.


Je mi úplně jedno, do jaké míry je film věrný literární předloze od Philipa Rotha. Je možné, že předloha byla dementní a film je její věrnou adaptací. Je možné, že předloha byla skvělá a film je její dementní adaptací. Je mi to jedno. Hlavní je, že film Pražské orgie je dementní.

Vlastně, ono je to ještě horší...

7.10.19

Recenze: Blíženec [Gemini Man] - 40%

Henry Brogan (Will Smith) je elitní odstřelovač pro tajnou službu a má toho dost, tudíž odejde do důchodu. Brzy ale zjistí, že byl falešně obviněn a byla na něj byla nasazena tajná agentka, která ho sleduje (Mary Elizabeth Winsteadová). Uteče s ní před vládními zabijáky, přesvědčí ji o své nevině, ale jeho největším sokem se stane jeho o 23 let mladší verze, vzniklá jeho naklonováním...


Film Blíženec především svým námětem a scénářem působí jako něco z dávno minulých desetiletí (není divu, pracovalo se na něm přes 20 let). Celá ústřední zápletka (t.j. důvod toho, proč zlý Clive Owen pošle na Willa Smithe jeho mladší genetickou kopii) je naprosto nesmyslná (nemyslím z genetického hlediska, ale z hlediska toho, co Owen chce a jak snadné je toho dosáhnout) a existuje jen proto, aby tvůrci mohli postavit starého Willa Smithe proti jeho digitálně omlazené kopii (což se stane až po hodině filmu a není to nijak úžasně využito). Téměř úplně všechno v tomto filmu (dialogy, scény, zvraty) je jako z hodně starého "straight-to-video" filmu. Kdyby se to takhle natočilo v roce 1990 s Chuckem Norrisem, možná by z toho dneska byla nostalgická klasika. Ale v roce 2019 to působí až bizarně archaicky.

6.10.19

Recenze: Narušitel systému [Systemsprenger] - 80%

Devítiletá Benni (Helena Zengelová) má problémy s chováním. Naprosto zásadní problémy s chováním, vzniklé následkem psychických problémů i výchovy. To znamená, že zásadně neposlouchá, pořád ječí, sprostě nadává, vždycky musí být po jejím a občas někoho zmlátí, nebo na něj dokonce vezme nůž. Taková ještě extrémnější verze Grety Thunbergové. Matka se o ni starat nedokáže a nemůže a ve většině dětských výchovných zařízení už s ní mají nepříjemné zkušenosti a nechtějí ji. Ale jeden mladý chlapík má radikální plán, jak jí (možná) pomoci...


Německé drama Narušitel systému stojí především na úžasném hereckém výkonu hlavní představitelky, k jejíž postavě cítíme současně lítost a nenávist. Lítost, protože se šance na její "normální" život valem snižuje, a nenávist, protože zcela záměrně ubližuje všem kolem sebe. Je ve své komplexnosti naprosto uvěřitelná a klkidně bych věřil, že jde o reálné problémové dítě, natočené skrytou kamerou.

4.10.19

Recenze: Tiché doteky - 40%

Mladá Češka Michaela začíná pracovat jako au pair v nóbl zahraniční rodině. Postupem času zjišťuje, že rodina je "nějaká divná", mimo jiné intenzivně fyzicky trestá svého malého synka a zúčastní se divných skupinových setkání s jinými divnými rodinami.

Michaela (přejmenovaná touto rodinou na "Mia") se zde dočká psychoteroru, normálního teroru a konečně i přeformování vlastní osobnosti k obrazu své "nové rodiny".


Tiché doteky jsou koprodukční mindfuck ve stylu Slunovratu nebo Domestika, tzn. sonda do života normálního člověka, který je vystaven divným vlivům okolí tak dlouho, až v něm dojde k nějakým extrémním psychologickým změnám.

1.10.19

Recenze: Parazit [기생충 / Parasite] - 70%

Protagonisty (jiho)korejské černé komedie Parazit je rodina Kimových (dva rodiče, syn a dcera ve středoškolském věku), která žije ve špinavém bytu v podzemí a snaží se nějak přežít. Zajímavá šance se jim naskytne ve chvíli, kdy syn může začít doučovat dceru bohaté rodiny Parkových (také rodiče, syn a dcera). Aby to ale mohl dělat, musí se samozřejmě vydávat za studenta z lepší rodiny - jinak by si ho elitářští Parkovi vůbec nepustili do domu.

(Další odstavec je možno brát jako spoiler, ale kdybych ho nenapsal, nemůžu o filmu psát nic dalšího.)

Mladému Kimovi se podaří Parkovým doporučit svou sestru jako art-terapeutku, která dostane na starost syna Parkových. Společně se jim pak podaří k Parkovým přetáhnout i svého otce (jako osobního řidiče pana Parka) a matku (jako hospodyni). Dojde tedy k tomu, že je celá rodina Kimových zaměstnána v domě Parkových, aniž by Parkovi tušili, že je jejich služebnictvo v nějakém vzájemném příbuzenském vztahu a že jde o nuzáky (všichni používají falešná jména a mají padělaná vysvědčení / doporučující dopisy).

A co z toho všeho vyplyne? Inu, rozhodně něco zcela jiného, než byste si mohli myslet.


U Parazita se mi velmi líbila jeho formální stránka. Kamera, osvětlení, střih, to všechno má velmi pečlivou koncepci a perfekcionismus, téměř se blížící Davidu Fincherovi. Tato "sterilnost" je samozřejmě ve zvláštním kontrastu s komediální zápletkou, tudíž jsem napjatě čekal, jak to celé dopadne.

A z toho, jak to celé dopadne, mám poněkud rozpačitý pocit.

Během první poloviny filmu (vyspoilerované výše) se totiž dějí jisté trochu divné věci, které jsem považoval za náznak nějakého chystaného překvapivého zvratu. Například:
  • Kimovi se při svém "přetvařování" chovají bezchybně distingovaně a sofistikovaně, v rozporu s tím, že to mají být ignorantští nuzáci bez vzdělání (aspoň v případě rodičů) a při dialozích mezi sebou se projevují jako ignorantští nuzáci.
  • Extrémně složitý plán Kimových vychází jen díky tomu, že se všechny ostatní postavy chovají vždy přesně podle jejich plánů, jako kdyby s nimi byly domluvené (ale nejsou).
  • I když si všichni čtyři členové rodiny najdou skvěle placenou práci, nadále žijí ve svém hnusném malém bytě a stěžují si, že musejí žít v hnusném malém bytě.
  • Existuje postava, která zná pravdu a kdykoliv se může vrátit z ciziny a vše prozradit Parkovým (se kterými má blízký vztah), načež budou Kimovi bez peněz a pravděpodobně i za mřížemi. Kimovi si s tím ale nedělají žádnou starost a zcela tuto skutečnost ignorují.
To vše mě vedlo k teorii, že se posléze ukáže, že Kimovi jsou ve skutečnosti milionáři a na chudinu si pouze hrají, protože je to vzrušuje. Nebo něco podobně překvapivého. Ovšem mýlil jsem se.Ve druhé polovině se začne film ubírat naprosto neočekávanými cestičkami, o kterých psát nebudu. Ale jsou natolik neočekávané, že mi téměř připadaly jako nějaký další film, nesouvisející s tím prvním, hodinovým.

Ony výše zmíněné "trochu divné věci" nijak vysvětleny nejsou a naopak dojde k mnoha dalším věcem, které jsou nejen překvapivé, ale nemají naprosto žádnou logiku. (Například: Proč by někdo tři automaticky rozsvěcované lampy nad schodištěm připojoval ještě navíc ke třem samostatným vypínačům, umístěným hluboko ve sklepě domu, a neovládajícím nic jiného v domě? Protože je to nezbytné pro zápletku...)



(Parazit rozhodně není thriller, jak by se možná mohlo zdát z jeho upoutávky.)

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se smířil se skutečností, že v Parazitovi nejde o jeho zápletku, o logiku děje a o smysluplnost chování postav, a že jde pravděpodobně o podobenství o sociální nerovnosti. Podobně jako jsem se u podobenství My dost dlouho mylně domníval, že jde o horor se zápletkou...

Ke konci se pak film zvrhne v přehlídku nečekaných (a občas roztomile brutálních) vinět, které většinou pobaví, ale je nutno u nich zcela vypnout mozek a zapomenout na většinu toho, co se ve filmu dělo předtím. Film skončí dojemným dlouhatánským voiceoverem a jiným voiceoverem, který na něj odpovídá, přičemž divák má zapomenout na to, že první voiceover musel být vysílán morseovkou a druhý nemohl být nikdy doručen adresátovi. Ale pro maximálně emocionální závěr tam ty voiceovery být musely, aniž by si scénář dával práci s logickým odůvodněním jejich existence...

Parazit je film, který mě zpočátku velmi zaujal, ale od své poloviny se zvrhne v něco, co působí značně náhodně a nemá to o mnoho hlubší smysl, než "chudí jsou nasraní na bohaté a bohatí opovrhují chudými", pro artověji založené diváky "kapitalismus je prohnilý, #ResistNow". Ale od začátku do konce to hezky vypadá a nudné to není.

P.S: Je také velmi pravděpodobné, že českému divákovi některé vtipné okamžiky uniknou následkem kulturní a jazykové propasti. Nechci nijak kritizovat české titulky (korejsky neumím), ale v některých scénách jsem měl intenzivní dojem, že právě bylo řečeno něco, co mělo být vtipné, ale nedocházela mi pointa (např. opakované zmínky o zkrachovaných stáncích se sušenkami).

30.9.19

Recenze: Joker - 80%

80. léta minulého století, New York Gotham City. Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) žije se svou pološílenou matkou a sám rozhodně taky není normální. V dětství prožil otřes mozku a nyní má specifickou mentální poruchu, spočívající v tom, že se hystericky směje, když je nervózní.

Kromě toho je Arthur chudý, bez přátel a bez partnerky, většinou nezaměstnaný a chtěl by být stand-up komikem, jako slavný Murray Franklin (Robert De Niro), jehož televizní show pravidelně sleduje.


Jokera spolunapsal a režíroval Todd Phillips, který se proslavil především trilogií Pařba ve Vegas, ale natočil i jiné věci, které dávaly tušit, že nemá problém se složitějším a méně srandovním materiálem. V Jokerovi se velmi snažil natočit "anti-superhrdinský" film. Není v něm snad vůbec nic, co by se dalo označit za "akční scénu", nejsou v něm žádná super-udělátka a nikdo v něm nemá armádu poskoků (aspoň ne v tradičním smyslu). Odpověď na otázku "Je ve filmu Batman?" je složitější, ale rozhodně v něm není ve své obvyklé podobě a rozhodně není důležitý pro zápletku.

25.9.19

Recenze: Národní třída - 40%

Filmová adaptace stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše vypráví o chlapíkovi s přezdívkou Vandam (protože "dělá 200 kliků jako Van Damme"). Vandam je tak trochu enigma: V některých věcech sympaťák, v jiných zmrd. Někdy poměrně inteligentní, jindy zcela vypatlaný... A hlavní zápletka se točí kolem toho, že jeho oblíbená hospoda (s jeho oblíbenou hospodskou) má být zavřena, pokud se rychle někde nesežene asi milion korun. Takže Vandam zapojí všechny své schopnosti a status pseudocelebrity - říká se o něm totiž, že právě on dal první ránu 17. listopadu 1989 na Národní třídě! Ale není úplně jisté, zda tam byl jako demonstrant nebo jako "mlátička"...


Knižní předlohu jsem nečetl, čehož v tomto případě trochu lituji, neboť by mě docela zajímalo, co ve filmu vychází z knihy, a co nikoliv. Film má totiž poněkud netradiční "snovou" atmosféru, u které mi nebylo úplně jasné, co je záměr, a co je neschopnost tvůrců.

Začněme tím, že film se pravděpodobně odehrává v současnosti (podle smartphonů a věku některých postav), ale přitom jeho scény působí retro dojmem, jako by se odehrávaly někdy před 20 lety. Depresivní sídliště, rozpadající se hospoda, zlí developeři a všudypřítomné brblání o tom, že "to nám ta sametová revoluce teda moc nepomohla".

23.9.19

Recenze: Jiří Suchý - Lehce s životem se prát - 80%

Dokument o životě a tvorbě Jiřího Suchého, významné postavy divadla Semafor.


Nejdříve asi něco o mém vztahu k Jiřímu Suchému: To jméno znám a vím, že měl cosi společného s divadlem Semafor a s písničkami obecně. Ovšem klidně bych si ho spletl s Jiřím Šlitrem nebo Jiřím Grossmanem (vizuálně i co do tvorby). Semafor mě prostě nikdy příliš nezajímal.

21.9.19

Recenze: Nabarvené ptáče - 30%

V souvislosti s česko-koprodukčním velkofilmem Nabarvené ptáče se každou chvíli zmiňuje, že "rozděluje publikum" na "ty, kteří jsou z něj nadšeni" a "ty, kteří jsou z něj šokováni". Netuším, nakolik je to pravda, a nakolik je to součást propagační kampaně, ale mohu s pýchou oznámit, že se mi povedlo zařadit se do třetí skupiny. Nebyl jsem totiž ani trochu nadšen, ani trochu šokován, jen jsem se strašlivě nudil a místy smál na nesprávných místech (ale zdaleka ne dost).

Je ale možné, že to není neschopností Václava Marhoula (režie, scénář, produkce), ale tím, že Marhoul velmi cíleně a konzistentně stvořil něco úplně jiného, než bych v životě chtěl vidět. Důležitou informací pro vás může být, že Tarkovského filmy mi připadají velmi nudné (i když Tarkovského styl oceňuji a obdivuji) a Nabarvené ptáče mi připadá jako nevydařený pokus o jejich co nejpřesnější imitaci (a také o imitaci Vláčila, když už jsme u toho)...

Ale teď pár slov k ději: Film vypráví o cestě malého chlapce (odhadem dvanáctiletého), který někdy za druhé světové války putuje někde po Evropě a dějí se mu všemožné ošklivé věci. Víc bych o ději napsat nemohl ani kdybych chtěl, neboť v něm všechno je záměrně neurčité a nedořešené. Tudíž nevíme (a zřejmě nemáme vědět), zda celé putování trvalo půl roku nebo pět let, kolik km chlapec ušel, kolika zeměmi prošel, a za kým/proč vlastně putuje. Ve filmu se mluví několika jazyky, z nichž jsem pochytil (pravděpodobně) češtinu, polštinu, ruštinu a nějaký další slovanské jazyky/dialekty, které jsem nedokázal identifikovat. Scény, ve kterých se nemluví česky, jsou opatřeny českými titulky (s pravopisnými hrubkami, což pravděpodobně záměr není).


Je to ale celkem jedno, neboť ve filmu se skoro vůbec nemluví a konkrétně hlavní hrdina řekne během celého snímku asi 30 slov, z nichž většina jsou citoslovce, když se mu děje něco ošklivého. Což se mu dějě pořád. Zajímavé je, že na protagonistu občas jiní lidé mluví různými jazyky, ale on na to většinou nijak nereaguje, takže není jasné, kterým z těch jazyků rozumí.

19.9.19

Recenze: Rambo: Poslední krev [Rambo: Last Blood] - 50%

Mexičani unesli, zdrogovali a zabili Rambovu neteř, takže dostanou přes držky. Tolik k zápletce.


Sylvester Stallone, který je sám schopným režisérem a natočil před lety velmi slušného Ramba 4, se překvapivě rozhodl svěřit režii pátého (a prý úplně posledního) Ramba nezkušenému člověku, který dosud natočil pouze podivnost Moje letní prázdniny. Nevím, proč se to stalo, ale je to škoda, protože pátý Rambo je z celé série s přehledem, bez jakýchkoliv pochyb, nejhorší.

13.9.19

Recenze: Ad Astra - 70%

Blízká budoucnost. Lidstvo si víceméně podmanilo Sluneční soustavu a začíná zjišťovat, zda někde u okolních hvězd není inteligentní život. Jedním z těch, kdo to zjišťoval, a před mnoha lety hrdinně zahynul někde u Neptunu, byl astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones v epizodní roli). Nyní, o několik desetiletí později, se jeho syn Roy (Brad Pitt), také slavný astronaut, dozvídá, že jeho otec možná žije a možná provozuje (stále někde u Neptunu) experimenty, které by mohly zničit celé lidstvo. Royovi je nabídnuto, aby se vydal na Měsíc a pak na Mars, kde se nachází silný vysílač, kterým by se mohl pokusit s otcem spojit.

A taková nabídka se neodmítá.


Režisér (a spoluscenárista) James Gray (Ztracené město Z a jiná ne úplně tradiční dramata) natočil pomalou, inteligentní, málo akční sci-fi s hlubokou myšlenkou, ale s velkým rozpočtem. Tedy něco, co tu dost dlouho nebylo.

5.9.19

Recenze: Noční můry z temnot [Scary Stories to Tell in the Dark] - 50%

Rok 1968. Několik teenagerů vleze do starého strašidelného domu a zde najdou prokletou knihu. V té se začnou samy od sebe objevovat strašidelné příběhy, které většinou končí smrtí někoho z hlavních hrdinů nebo někoho z jejich blízkého okolí. Klíčem ke zlomení kletby je samozřejmě duch šíleného děvčete, které kdysi bylo v domě uvězněno...


Norský režisér André Øvredal (Lovec trollů) natočil v produkci Guillerma Del Tora horor, který v jistých divácích bude poměrně dost rezonovat. Ale bohužel ne v českých divácích. Vznikl totiž na motivy stejnojmenné knižní kolekce krátkých hororových povídek z 80. let, která je především v USA velice slavná a poměrně kontroverzní, neboť je určena teenagerům a někteří lidé si myslí, že je pro ně příliš strašidelná.

30.8.19

Recenze: Angry Birds ve filmu 2 [The Angry Birds Movie 2] - 40%

Ne, nebudu psát o čem jsou Angry Birds ve filmu 2. Ani nemůžu, protože jsem to zapomněl ještě než film skončil.


Vzpomínám si, že tam byl nějaký třetí ostrov a na něm ptačí padouška s velkým dělem na velké ledové koule. A že to nakonec dobře dopadlo. Následující trailer mě dost překvapil, protože v něm bylo několik scén, které jsem si vůbec nepamatoval. Což neznamená, že ve filmu nebyly. Jenom se mi prostě už zcela vykouřily z hlavy.



Tento film je jako epizoda Toma a Jerryho, ale místo sedmi minut má přes 90 minut. Je agresivní, hlasitý, pestrobarevný, divoký, hyperkinetický atd. atd... Je v něm mnoho gagů, které jsou slušně vymyšlené a slušně natočené. A pousmál jsem se při nich (kdyby mi bylo méně než 10, asi bych se jim smál nahlas). Ale kdyby byl film dvakrát delší nebo dvakrát kratší nebo přeházený a pozpátku, bylo by to jedno. O čem to bylo, to jsem zapomněl ještě předtím, než to skončilo.

Upoutávka na třetí díl
Takže úplně přesně totéž jako první díl, a příště už nepůjdu.

A kdyby moje recenze Angry Birds ve filmu 2 dopadla takhle, spokojený bych s ní nebyl...

22.8.19

Recenze: Anna - 70%

Rok 1990. Padá železná opona a v nastalém chaosu se KGB a CIA přetahují, kdo urve v Evropě větší kus koláče pro sebe. Důležitou roli v tom hraje špičková smrtící supersexy agentka Anna (Sasha Lussová), která sice pracuje pro KGB, ale Cillian Murphy z CIA by si s ní také velmi rád promluvil...


Film Anna Luca Bessona je vydařenou variací na podobné téma, které se nepovedlo dobře zpracovat ve filmech Atomic Blonde nebo Rudá volavka. Není v něm tolik akce jako v Atomic Blonde a nebere sám sebe tak vážně jako Rudá volavka, ale jeho děj a postavy mají smysl. Tedy, smysl v rámci žánru "překombinovaná špinážní akční blbost".

20.8.19

Recenze: Přes prsty - 30%

38letá Linda (Petra Hřebíčková) a výrazně mladší Pavla (Denisa Nesvačilová) jsou spoluhráčky v beach volejbalu (kde jsou na každé straně hřiště jen dva hráči). Pavla by pomalu chtěla mít dítě se svým partnerem (cameo Vojtěcha Dyka), což Linda nese nelibě, neboť je svobodná, bezdětná a beach volejbal je jediným smyslem jejího života, obzvlášť vzhledem k blížícímu se zásadnímu mistrovství.

Katalyzátorem zápletky se stane nový správce volejbalového hřiště Jíra (Jiří Langmajer), který je sexy motherfucker, má tajemnou minulost, chtěl by obě děvčata osouložit (nikoliv současně), ale myslí to s nimi vlastně dobře.


Musím uznat, že plodný scenárista Petr Kolečko (Masaryk, Okresní přebor) napsal scénář, který mě docela zaujal a pravděpodobně byl lepší než scénář většiny českých komedií. Postavy v něm pravděpodobně byly nějak slušně definované, záplatka byla originální a přitom ne zcela vycucaná z prstu, vtípky byly originální a dialogy byly břitké.

16.8.19

Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...


Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

14.8.19

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.


Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

8.8.19

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...


V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.

31.7.19

Recenze: Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw [Fast & Furious Presents: Hobbs and Shaw] - 90%

Američan-Samoan Hobbs (Dwayne Johnson) a Brit Shaw (Jason Statham) se strašlivě nesnášejí (po tom, co spolu prožili v Rychle a zběsile). Musejí se ale dát dohromady, neboť to po nich chce CIA. Shawova sexy sestra Hattie (Vanessa Kirbyová) v sobě má totiž programovatelný nanovirus, který za několik desítek hodin zabije nejen ji, ale většinu obyvatelstva planety. Autorem viru je supertajná všemocná organizace, která mimochodem nahackuje všechny databáze, takže se celý svět mylně domnívá, že Hobbs, Shaw i Hattie jsou teroristi. Kromě toho za všemi třemi vyšle geneticky vylepšeného nesmrtelného kybervojáka Brixtona (Idris Elba) s inteligentní samořídící motorkou, který je má buď přetáhnout na stranu zla, nebo zabít, nebo aspoň dostat ven z Hattie ten virus. Což jde pouze pomocí ruského přístroje na (jiné) tajné superzákladně někde u Černobylu. A tak dále, a tak podobně...

Jo, a ještě jsem zapomněl zmínit, že Hattie je členka komanda MI6 a superhackerka.


V 80. letech se natáčely akční filmy, které byly dějově naprosto dementní, jejich zápletka neměla smysl, jejich hrdinové neměli naprosto žádnou hloubku, a byly postaveny pouze na svalech a charismatu hlavních představitelů (Schwarzenegger, Stallone, Willis, Van Damme), špičkových akčních scénách a jednoduchém humoru (který vycházel především z charismatu hlavních hrdinů a občas z komických vedlejších postav). Takové filmy se už moc netočí. Zkoušeli to třeba Expendables, nicméně ti byli spíše nostalgická záležitost pro důchodce.

Není náhodou, že ve filmech, které se v posledních letech svou atmosférou úspěšně blížily akčním peckám 80. let (aniž by působily jako retro), často hráli Dwayne Johnson a Jason Statham, neboť oni patří do maličké hrstky současných herců, kteří se na něco takového hodí fyzicky i herecky, a nejsou ještě důchodci. Jako další mě z hollywoodský herců napadá snad jen John Cena a Vin Diesel, nebo možná Keanu Reeves, kdyby hodně moc posiloval...

29.7.19

Recenze: Slunovrat [Midsommar] - 90%

Partička mladých Američanů se vydává ze studijně-rekreačních důvodů na tradiční pohanský festival slunovratu do odlehlé švédské vesnice a zjišťuje, že je to festival velmi netradiční. To vše v novém hororu od mladého mistra Ari Astera, tvůrce Děsivého dědictví.

Tak nějak by mohla znít krátká synopse filmu Slunovrat. Ale je to velmi zjednodušející, možná až zavádějící synopse, která velmi trivializuje to, o čem film je, a může způsobit, že na něj do kina nepůjdou ti, kterým by se nejvíce líbil (a naopak).


Pokud totiž na základě reklamní kampaně očekáváte tradiční hororový scénář "naivní Američani jsou postupně brutálně likvidováni severskými domorodci", budete notně zklamáni, už jen proto, že něco jako "brutální likvidace naivního Američana" poprvé proběhne až ve třech čtvrtinách filmu, a těch brutálních likvidací je podstatně méně, než by divák od hororu očekával.

23.7.19

Recenze: Dětská hra (2019) [Child's Play] - 60%

Ve Vietnamské továrně nespokojený dělník vypne "sociální inhibitory" v procesoru robotické panenky s umělou inteligencí, takže se na americký trh dostane jeden exemplář, který není tak bezpečný jako ostatní (stejně vypadající) panenky a říká si Chucky (z důvodů, které nejsou vysvětleny). Konkrétně se to projevuje tak, že nemá problémy s mučením a zabíjením živých bytostí, včetně lidí. Jak se s jeho existencí vypořádá mladý asociální Andy (Gabriel Bateman) a jeho svobodná matka Karen (Audrey Plazaová)?


Norský režisér Lars Klevberg natočil remake / reboot slavné hororové série z 80. (a pozdějších) let, který nabízí především rozpačitou otázku: "Proč?" Chuckyho eskapády jsou přesně tím druhem filmu, na kterém se digitální triky 21. století nemají šanci nijak zásadně projevit (a Klevberg se dokonce chlubí tím, že ve valné většině filmu je Chucky poctivě mechanický, nikoliv CGI). A v jeho existujících deseti (nebo kolika?) filmech už jistě bylo předvedeno všechno černohumorové a hororové, co téma "vraždící dětská panenka" může nabídnou. Nebo snad ne?

15.7.19

Recenze: Lví král (2019) [The Lion King] - 60%

Disneyho Lvího krále sice nemám tolik v oblibě jako Krásku a zvíře nebo Malou mořskou vílu (především kvůli nic-moc písničkám),  ale pořád ho pokládám za významný film své doby s mnoha nadčasově působivými scénami.

Tudíž jsem k nejnovějšímu "live-action" remaku přistupoval s jistými obavami, které se částečně naplnily.


"Live-action" je v uvozovkách, protože ve filmu není nic live. Úplně všechno, co vidíte na plátně, je kompletně, totálně CGI. A je to obdivuhodné. V celém filmu není ani sekunda, při které bych si řekl "tahle scéna vypadá nějak divně nepřirozeně". Ani sekunda. CGI příroda je naprosto dokonalá. Dokonalá jsou i zvířata. Co do vzhledu. Co se týče animace, občas něco vypadá trošičku divně, ale je toho minimum. Rozhodně jde o další milník co se týče fotorealistického CGI. Což je možná až na závadu (viz dále).

12.7.19

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.


Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.