16.8.19

Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...


Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

14.8.19

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.


Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

8.8.19

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...


V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.