7.11.19

Recenze: Pardon, nezastihli jsme vás [Sorry We Missed You] - 70%

Londýnská rodina Turnerových na tom není nejlépe. Aby vyřešili svou špatnou finanční situaci, táta Ricky začne pracovat jako kurýr pro "něco jako britský UPS". Jde ovšem o frančízu, takže si musí koupit vlastní auto. Aby na něj zaplatil zálohu, musí prodat auto své manželky Abbie. Ta musí nadále jezdit do práce MHD, přičemž její práce starat se o vážně nemocné a dementní spoluobčany, kteří po sobě rozmazávají bobky. Syn Sebastian mezitím sprejuje s kamarády po zdech, občas něco ukradne a občas fyzicky napadne ředitele své školy. A malá dcerka Lisa Anne to zpovzdálí sleduje, má z toho traumata a pomočuje se...

Ken Loach je mistrem žánru "všichni jsou v hajzlu" a ani tentokrát své mistrovství nezapře. Když si Turnerovi zoufají, hádají se, nebo se snaží obměkčit své zaměstnavatele, je to všechno zahráno obrovsky působivě a všichni herci jsou skvělí.


Problém spočívá v tom, že to většina toho je strašlivě předvídatelná. Jakmile Ricky přijde se svým plánem na vlastní podnikání, okamžitě je jasné, jak hrozně se všechno podělá. Jakmile začne rodinná krize, je jasné, jak bude pokračovat. Ať se stane cokoliv špatného, je jasné, že film to podává jako obžalobu shnilého kapitalistického systému, a ani náznakem není zmíněna skutečnost, že Turnerovi jsou přehnaně optimističtí a neustále výrazně přeceňují své schopnosti a podceňují svinskost okolního světa. A podobně jako v ostatních filmech tohoto podžánru i tentokrát platí, že hlavní hrdinové jsou sice spodina a neumějí ekonomicky uvažovat, ale jsou téměř stoprocentně féroví a téměř nikdy je nanapadne využít "skulinky v systému", které neustále zneužívají všichni kolem.

Recenze: Dálava - 70%

Dospělý muž a jeho autistický teenage syn se vydávají na cestu autem z Brna do Ruska, za jeho (mužovou) ex-manželkou a dcerou, možná proto, aby napravili cosi, co se mezi nimi před lety stalo.


V průběhu tohoto dokumentu sledujeme stará home-videa a posloucháme jakousi "zpověď" (v ruštině, s titulky), kterou si muž pro svou bývalou připravuje. Ale především sledujeme cestu s různými triviálními zastávkami a drobnými komplikacemi, která vyvrcholí hledáním manželky a dcery v cíli jejich cesty. Hlavní devizou filmu přitom je pubertální autistický Griša, jehož některé hlášky dosahují sofistikovanosti Rain Mana a velmi jsem se těšil na každou jeho další větu.

4.11.19

Recenze: Amnestie - 40%

Slovensko-český film Amnestie vypráví o vzpouře vězňů v Leopoldově v roce 1990, což je ale značně zavádějící věta. Vzpoura je skutečně vyvrcholením tohoto filmu, ale věnuje se jí sotva závěrečná čtvrtina snímku. Zbytek filmu je o mnoha různých věcech, z nichž některé souvisí se vzpourou jen velmi, velmi okrajově (většina filmu se vůbec neodehrává ve vězení).


Režisérem Amnestie je Jonáš Karásek, který nedávno natočil film Kandidát. Doporučuji vám přečíst si jeho zdejší recenzi, protože Amnestie na mě v mnoha ohledech působila stejně jako Kandidát.

Amnestie má skvělou řemeslnou stránku, přičemž "řemeslnou stránkou" myslím přesně to, co vysvětluji v recenzi Kandidáta. Jonáš Karásek jistě natáčí vynikající videoklipy a jistě by výborně natočil nový reboot Mortal Kombatu. Většina scén v Amnestii je působivá tím, že mají správnou vizuální atmosféru, střih a hudební doprovod, které vytvářejí patřičnou atmosféru. Ale u mnoha z těch scén je velmi nejasné proč postavy dělají to, co dělají, a proč je zrovna tato scéna smutná nebo hořce ironická nebo plná naděje. A především: Co má kurňa tato scéna společného s předchozími scénami s týmiž postavami!?!