Recenze: Jiří Trnka: Nalezený přítel - 80%

Starý francouzský režisér Joël Farges přijíždí do Prahy, aby zde natočil dokument o Jiřím Trnkovi, slavném českém animátorovi, který mu učaroval už v dětství a se kterým nestihl natočit interview před jeho smrtí. Zde spolu s Terezou Brdečkovou (dcerou Jiřího Brdečky, dvorního Trnkova scenáristy) pátrají po archivních materiálech a především po slušně zachovalé kopii Trnkova eposu Bajaja.

Film tedy dokumentuje jednak životní osudy Trnky (prostřednictvím vzpomínek a archivních materiálů) a jednak proces toho, jak Farges s Brdečkovou o Trnkovi mluví a shánějí archivní materiály. Což je ozvláštněno tou skutečností, že Fargese na plátně hraje nějaký jiný starý Francouz (Brdečková hraje sama sebe) a občas je nějaká scéna hledání a vzpomínání triková / loutková / zjevně hraná (např. si protagonisté povídají v jedoucím autě, ale je záměrně zjevné, že auto stojí a za ním běží zadní projekce). Inu, proč ne.


Hlavní je, že film je zajímavý a přibližuje Trnkovu genialitu lidem, kteří o něm dnes téměř nic nevědí (a takových je překvapivě hodně). Otevřeně se hovoří i o jeho vztahu k režimu, který byl extrémně zajímavý a vyvrcholil těsně před Trnkovou smrtí jeho alegorickou Rukou. Film se krátce zamýšlí i nad tím, že Forman a Zeman se restaurují, ale ohledně Trnkových filmů pořád kde nic, tu nic. Což mi přijde bizarní vhledem k tomu, jak slavný byl Trnka za svého života (zemřel poměrně mlád) a jaký mezinárodní věhlas tehdy přinesl Československu.

Ve filmu se hodně mluví francouzsky (což je titulkováno). Bude existovat také kratší verze, kompletně v češtině, určená především pro školy. Současně s tímto filmem (s oběma verzemi) bude promítán také jeden Trnkův krátký film - Pérák a SS nebo Ruka. Bude tedy možné vidět čtyři různé kombinace tohoto titulu, takže si dejte pozor, na co do kina půjdete.