24.5.20

Recenze: #jsemtady [#jesuislà] - 80%

Stéphane (Alain Chabat) má kachní restauraci na francouzském venkově, je relativně úspěšným šéfkuchařem, ale něco mu v životě chybí. Například někdo, s kým by mohl mít nějaký smysluplný lidský vztah (nerozumí si ani s vlastní rodinou).

Při objevování kouzla Instagramu se náhodou seznámí s Jihokorejkou Soo a po nějaké době ho napadne, že se prostě sebere a zaletí za ní do Soulu. Což jí oznámí až když sedí v letadle a domnívá se, že na něj Soo bude čekat na letišti. Což se nestane, a Stéphane stráví na letišti mnoho hodin a posléze dní, aniž by se mu Soo ozvala. Mezitím se ale jeho hashtag #jsemtady i on sám stanou populárními...


Francouzská komedie #jsemtady je (zjednodušeně řečeno) směsí filmů Láska přes Internet a Terminál, ale nesnaží se otrocky kopírovat ani jeden z nich, a je lepší než oba zmíněné.

21.5.20

Recenze: Malá lež [The Farewell / 别告诉她] - 40%

Do čínského města se sjíždí velmi rozvětvená rodina (jejíž někteří členové žijí v USA a jiní v Japonsku), aby se rozloučila s babičkou, která má rakovinu a zbývají jí údajně jen tři měsíce života. Babička ale pravdu o svém zdravotním stavu nezná, a domnívá se, že se celá rodina sjela kvůli svatbě mladého vnuka.


Malá lež je film podle osvědčeného schématu: Schází se mnohočlenná rodina, která se dlouho nesetkala a její členové k sobě nemají vždycky nejlepší vztahy. Oficiálně je to komedie, a párkrát jsem se při ní mírně pousmál - téměř vždy tomu, co říkala a dělala mírně praštěná a stále energická babička. Ovšem nebylo to zdaleka dost na to, abych se při filmu nenudil.

19.5.20

Recenze: Emma. (2020) - 70%

Emma Woodhousová je krásná, inteligentní a slušně zajištěná mladá slečna na anglickém venkově někdy na počátku 19. století. Je mírně rozmazlená a neustále by ráda tlačila lidi kolem sebe (převážně chudší a méně inteligentní) do činů, které jsou pro ně podle ní nejlepší. Což se ne vždycky ukáže být dobrým nápadem.


Kniha Jane Austenové "Emma" byla zfilmována už několikrát. Někdy "normálně", někdy "experimentálně zmodernizovaně". Nejnovější verzi režírovala (jako filmový debut) slavná fotografka Autumn de Wildeová. To znamená, že některé záběry polaskají oko, ale rozhodně nejde o takové vizuální exhibice, jaké naznačovaly plakáty tohoto filmu. A něco podobného platí pro většinu aspektu tohoto filmu. Jsou fajn, ale nic úžasného.

15.5.20

Recenze: Poslouchej - 60%

Adam (Aleš Bílík) a Eliška (Kristýna Podziková) spolu žijí ve vztahu, který po pár letech už moc nefunguje. Takže si Adam vezme v práci volno, aby se vydali na společnou dovolenou na venkov a slepili, co se dá.


Český film Poslouchej rozhodně není triviální záležitost, přináší něco, co je v dnešních českých filmech vzácné, a není úplně debilní. Pokud vám takové stručné hodnocení stačí, pak vám doporučuji nic dalšího o filmu nečíst, nedívat se na trailery a upalovat do kina. Protože pokud o filmu nebudete předem nic vědět, je to bonus.

12.5.20

Recenze: Lov (2020) [The Hunt] - 50%

Partička lidí, kteří se navzájem neznají, se probouzí někde v lese, nachází bednu plnou zbraní a záhy je začne někdo zabíjet. Začíná lov!

Filmy na téma "partička lidí je někým / něčím lovena" tu jsou již mnoho desetiletí a budou tu nadále. Má cenu dívat se zrovna na tenhle? Odpověď na tuto otázku není triviální.


Film má především celkem originální twist, spočívající v tom, že "lovci" nejsou tradiční "zvrhlí milionáři", ale "morálně nadřazení liberálové", kteří po celých USA pochytali různé "vidláky, konspirační teoretiky a fanatiky přes zbraně" a nyní je chtějí lovit. "Lov" se ovšem poměrně brzy změní v cosi jako "férový boj skupiny proti skupině", přičemž téměř všichni na obou stranách jsou líčeni jako směšní a neschopní idioti! To znamená, že zatímco "lovení" mluví o "globalist cucks who run the deep state", "lovci" se navzájem varují před špatným používáním genderů a "cultural appropriation", a mají jako bojového poradce (protože sami zbraním moc nerozumí) chlapíka, který byl bojovým poradcem při natáčení filmu Slzy slunce...

2.5.20

Paní Fuková

(Tento post není o filmu)

Včera byl první Máj, lásky čas, takže jsem se vydal k Máchově soše se psy:


Mimochodem, to vpravo je Adolf, někteří ho možná ještě neznáte.

A s manželkou:

Ano, mám čerstvě manželku. Jmenuje se Ilča (tedy občanským jménem Ilona) Fuková. Známe se rok, je z Plzně, je učitelka a je to bezva. Je to dokonce tak bezva, že to ve mně vzbuzuje jistou (velmi mírnou) depresi. Totiž:

Podobně jako asi většina lidí jsem se většinu svého života snažil najít někoho, se kým si budu dlouhodobě dokonale rozumět. A protože skutečně dokonale rozumět (v exaktně gramatickém smyslu toho slova) si nemůže nikdo s nikým, bylo to hledání ve skutečnosti o tom, aby ta míra porozumění byla dostatečně velká. Tak velká, abych si mohl říct "Jo, teď si rozumíme tak dobře, že to s jinou už líp nepůjde." Což si, logicky, nemohu říct předtím, než poznám všechny ostatní ženy na světě, se kterými bych potenciálně někdy mohl žít. Což, logicky, nikdy nepoznám... Takže to ve skutečné skutečnosti bylo o hledání někoho, s kým si budu rozumět tak dobře, že není pravděpodobné, že bych mohl potkat někoho, s kým bych si rozuměl líp. Což zní hrozně neromanticky a nikdy dříve jsem si to v hlavě takhle doslovně neformuloval, ale bylo to tak (a odvážím se tvrdit, že to tak je u většiny lidí, ať si to racionálně uvědomují nebo ne).

Ta "mírná deprese" pramení z toho, že se mi shodou náhod (nebo čeho) podařilo po 30 letech hledání "té pravé" najít ženu, se kterou si rozumím nesrovnatelně lépe než se všemi předchozími. Po 30 letech! Poté, co jsem se už skoro smířil s tím, že partnerku podle svých představ najít nemohu, neboť pokud vůbec existuje, žije někde daleko, nebo je šťastně zadaná. A už jsem to skoro vzdal. Tu depresi nemám kvůli sobě, ale kvůli ostatním lidem, se kterými se třeba kamarádím, kteří jsou z mého pohledu fajn, a kteří také hledají "tu pravou" / "toho pravého" a spokojují se s málem, protože jsou přesvědčeni o tom, že "toho opravdu pravého / opravdu pravou" nikdy nenajdou. A často mají pravdu, i když jsou třeba jejich nároky výrazně "normálnější" (a tudíž kompatibilnější s vícero exempláři opačného pohlaví), než ty moje. Neboť takhle funguje pravděpodobnost. Což je smutné.

Pravděpodobnost mi tedy přihrála Ilču (a Ilče přihrála mě). Přes Tinder. Náhodou jsme oba zadali dost velký kilometrový limit (Praha - Plzeň). Náhodou Ilča zadala věkový limit "až do 50 let" (kdyby zadala "do 49", neseznámili jsme se). Náhodou jsme stejní ve spoustě věcí, které většině ostatních lidí připadají divné až zvrácené. A nevadí nám, že se ostatní diví tomu, jaké divné až zvrácené věci spolu děláme. Například:

Na společném nákupu
Co jsem vlastně chtěl tímhle postem říct? Shrňme si to:

  1. Konečně mám paní Fukovou.
  2. Ať hledáte jakkoliv dlouho a jste jakkoliv spokojeni, z čistě matematického hlediska je téměř jisté, že pro vás někde existuje někdo lepší. Tragédie je v tom, že nemůžete vědět, zda ho někdy v životě potkáte a zda vám tudíž stojí za to dále hledat. Já už vím, že jsem našel, dál nehledám, a přál bych vám totéž, neboť je to super pocit.
  3. Pokud máte dost silný žaludek na to, abyste se probrodili hromadou sraček, Tinder funguje.


P.S: Ilča je skutečně moje první "paní Fuková", neboť ta předchozí byla "paní Fuková Hložková".

29.4.20

Trollové 2: Začátek konce kin?

Současná situace, ve které je značná část světových kin zcela mimo provoz (a do těch, která nejsou mimo provoz, se chodí málo), samozřejmě není příjemná majitelům kin ani filmovým distributorům / studiím. Některé filmy mají odložené premiéry, jiné jdou přímo na VOD (tedy na internetové televize a jinou digitální distribuci). To první se týká velkých filmových hitů, to druhé se týká lacinějších "polobéček", jako třeba nového rebootu Scooby-Doo. Na tom všem není nic divného nebo neočekávaného.

Stojaté vody ovšem slušně rozčeřil Universal, který svůj nový film Trollové: Světové turné dal rovnou k dispozici na VOD. A to byl jen začátek toho čeření.

Může vám připadat, že není nějak extra velký rozdíl mezi novým animovaným Scooby-Doo a novými animovanými Trolly, ale skutečnost je taková, že od Trollů se očekávaly několikanásobně vyšší tržby, rozhodně přes 100 milionů dolarů.

A co se nestalo: Noví Trollové utržili za tři týdny na americkém VOD okolo 100 milionů dolarů, tedy ne o mnoho méně než 116 milionů, které utržili první Trollové v amerických kinech za první tři týdny promítání.


15.4.20

Herní směs

(Tento post není o filmu)

Na vaše četné žádosti vám přináším pár víceméně náhodných tipů na méně známé novější i starší hry (stolní i videohry), které vám mohou ukrátit nudu, pokud se náhodou v této hrozné době hrozně nudíte:

11.4.20

Můj COVID19

(Tento post není o filmu)

Tady na svém webu jsem vyrobil jednoduchý skript, který zobrazuje data o současné pandemii, která jsem nikde jinde neviděl, totiž aktuální procento pozitivních testů v daném dni. Takové číslo mi připadá zajímavější než absolutní počet nakažených.

8.4.20

Moje kopce

(Tento post není o filmu)

Vzhledem k aktuální situaci kina nehrají a pokud koukám na filmy, tak na nedávné klasiky, které moje drahá polovička zatím neviděla. Tudíž nemám co recenzovat.

Tudíž napíšu jenom o takové jedné úplně nesouvisející blbosti, která vám může pomoci trochu ukrátit nudu při skoro detektivním pátrání:

V Čechách samozřejmě máme různé kopce a o většině z nich samozřejmě ví Google. Například kopec Říp, Zlatý kopec u Přezletic nebo Křížový vrch u Chotěšova. Na tom není nic zvláštního.

Ovšem co řeknete na to, že i František Fuka má na Googlu svůj kopec nedaleko dálnice D1, který najdete, když do Google Maps zadáte "Vrch+FF, Chocerady"? A nejen to, mám svůj kopec také u legendárního městečka Rakvice ("Vrch+FF, Rakvice") a dokonce i u Pekingu ("Vrch+FF, Beijing"). Vlastně, můžete zkusit vyhledávat "Vrch+FF, Cokoliv" (kde "Cokoliv" je nějaké místo na zeměkouli) a skoro vždycky najdete nějaký pahorek Františka Fuky, který se u toho místa nachází.

A nemusíte je ani hledat v Google Maps, funguje to i v normálním Google vyhledávání!


A teď se můžete pokusit zapátrat po tom, co to je doopravdy a jak to funguje (ne, nejsou to kopce Františka Fuky).

Pokud budete úspěšní, objevíte jednu featuru Googlu, která vám může někdy hodit.

Pokud jste bezradní, jistě někdo prozradí správné řešení v diskusi níže...

14.3.20

Recenze: Zapomenutý princ [Le Prince oublié] - 40%

Trailer (viz níže) na tuto francouzskou rodinnou komedii tvrdí, že "Každý večer před spaním se Sofiin tatínek stane princem v jejich kouzelném světě." I z jiných propagačních materiálů se dozvíme, že "Tatínek každý den vypráví své dceři...". Ovšem o tom film Zapomenutý princ není!

Film začíná pohádkovým příběhem, který má asi 10 minut a je prvním a posledním pohádkovým příběhem, který ve filmu uvidíme. Dojde k němu totiž těsně předtím, než dcerka "dospěje" a "poprvé se zamiluje" (je jí 11 let) a nadále už nechce, aby jí byly vyprávěny pohádky.


To ale neznamená, že se film odehrává v realitě. Polovina se ho odehrává mimo ni, ve fantaskním světě, který není světem "příběhů, které táta vypráví", nýbrž světem, ve kterém se herci / producenti / režiséři tátových příběhů snaží vyrovnat se skutečností, že už nebudou potřeba. Dceruška mezitím začne toužit po příbězích s novým princem (který vypadá jako její skorokluk, samozřejmě), ale pokud nějaké takové příběhy proběhnou, nevidíme z nich ve filmu ani sekundu. Sledujeme pouze dobrodružství Prince (tedy tátova alter ega), který se snaží stát se ve "snovém studiu" opět relevantním. Což se přibližně v poměru 1:1 prolíná s reálným světem (přičemž "Princ" a "skutečný táta" si pravděpodobně navzájem vůbec neuvědomují existenci jeden druhého, přestože je oba hraje tentýž Omar Sy).

10.3.20

Recenze: Bloodshot - 50%

Vin Diesel je hardcore zabiják, který se kromě elitního armádního výcviku vyznačuje také tím, že zemřel, byl znovuoživen a má v krvi nanoboty, kteří ho okamžitě uzdravují (viz trailer níže) a také mu nějakým záhadným způsobem instantně zašívají ty šaty, které má zrovna na sobě.

Kromě toho má Vin Diesel implantované falešné vzpomínky, které ho nutí zabíjet lidi, o kterých se (mylně) domnívá, že zabili jeho ženu - ale ve skutečnosti jsou to obchodní konkurenti megazlouna (Guy Pearce), který Diesela sestrojil z armádní mrtvoly.


Může vám připadat, že spoileruji, ale trailery na tento film dementně vyzrazují většinu zápletky, včetně některých překvapivých zvratů. Pokud jste viděli trailer, znáte více než hodinu filmu.

29.2.20

Recenze: Frčíme [Onward] - 60%

Kdysi dávno (vlastně ne, před pár desítkami let!) byl svět plný kouzel a magie. Elfové, trpaslíci a zlobři se spolu vydávali na dobrodružné výpravy, barbaři i čarodějové bojovali s draky, aby získali poklady, a tak dále. Pak ale byla objevena elektřina a spalovací motor, což bylo pohodlnější než čáry, a na magii se zapomnělo.

V "dnešním" světě tedy stále žijí elfové, trpaslíci a zlobři, ale chodí spořádaně do práce a do školy, jezdí v autech, létají v letadlech a stravují se ve fast foodech.

Elfovi Ianovi je dnes 16 let a jako dárek dostane čarodějnou hůl a kouzlo od otce, kterého nikdy nepoznal (a chtěl by). Za pomoci kouzla může otce vyvolat na 24 hodin z mrtvých, ale nepovede se to, a tatínka je jen polovina (dolní). Ian se tudíž se svým starším bratrem Barleyem musí vydat na oldschoolovou fantasy výpravu pro magický krystal, který je zapotřebí k tomu, aby tatínek měl i horní polovinu. A mají na to jen 24 hodin.


Mám rád kvalitní a originální "world-building". Pokud filmaři vymyslí svět, který je jako náš, ale ještě celkem nedávno v něm běžně fungovala kouzla, pak by se dalo říct, že se jim podařilo mě zaujmout a jsem zvědavý, jak ten svět vypadá. A jak vypadá?

27.2.20

Recenze: Neviditelný [The Invisible Man] - 60%

Cecilia (Elisabeth Mossová) uteče od svého milionářského přítele, který je psychopat a ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery. O pár týdnů později se dozví, že přítel zemřel, ale stále má neodbytný pocit, že kolem sebe cítí jeho přítomnost. Zbláznila se, nebo je na tom něco pravdy?

Mno, zmiňme snad jen to, že ex-přítel byl expertem na optiku, měl ve sklepě svého domu laboratoř s divnými skafandry, a film se jmenuje Neviditelný...


Leigh Whannell umí natáčet slušné filmečky za málo peněz (viz nedávný Upgrade) a proto mu Universal dovolil, aby rebootoval jejich Neviditelného s Johnnym Deppem ještě předtím, než tento film vznikl (což je pravděpodobně nějaký rekord). Místo velkofilmu s megahvězdou tedy vznikl minifilmeček s rozpočtem menším než 10 milionů dolarů. Což nemusí být nutně na závadu.

24.2.20

Recenze: Volání divočiny [The Call of the Wild] - 60%

Bernardýn-kólie Buck je ukraden svému pánovi a odlifrován do Yukonu, kde musí ve sněhu tahat sáně s poštou a prožívat různá dobrodružství, až se ho konečně ujme hodný dědula (Harrison Ford) a Buck může v sobě objevit svůj zvířecí instinkt (a souložit s vlky).


Tato filmová adaptace se původní knihou inspiruje jen velmi volně. Je v ní méně brutálního dramatu, méně penisů, méně souložení s vlky a méně bílých mužů. Také je v ní více CGI, což byl pro mě úplně největší problém.

20.2.20

Recenze: Ježek Sonic [Sonic the Hedgehog] - 50%

Modrý turboježek Sonic se za pomoci hodného policajta (James Marsden) snaží utéct šílenému doktoru Robotnikovi (Jim Carrey) a najít svoje ztracené magické kroužky. Pokud vám předchozí věta náhodou nedává perfektní smysl, nemusíte číst dál.


Filmy podle videoher mají většinou ten problém, že buď jsou dobré a nedrží se předlohy (Rampage), nebo se drží předlohy a nejsou to dobré filmy (Silent Hill).

18.2.20

Recenze: V síti (plná verze) - 60%

Tento stominutový film, nevhodný pro mládež do 15 let, existuje také v podstatně kratší verzi, která je mládeži přístupná a určená především k promítání ve školách (a jmenuje se V síti za školou). Neviděl jsem ji a zabývám se zde pouze plnou verzí.
V síti je dokument (nebo bych přesněji řekl "sociální experiment"), ve kterém se tři plnoleté, mladistvě vyhlížející herečky vydávají za dvanáctiletá děvčata, vytvoří si profily (falešné) na několika online službách a my můžeme sledovat, jaká spousta úchylů je kontaktuje a jaké fotky a videa jim posílají.


Film má několik celkem jasně oddělených částí:

V první z nich sledujeme, jak filmaři na konkurzu vybírají vhodné herečky, přičemž většina z nich prozradí, že se (když byly neplnoleté) samy s internetovými predátory setkaly.

Pak jsou vybrány tři herečky a vidíme, jak se stěhují do realistických kulisy tří dětských pokojíčků (a koupelny).

Pak sledujeme zakládání falešných profilů, první žádosti o kontakt (několik desítek za prvních pár minut) a první diskuse s predátory.

Patřičně hardcore to začne být někdy v polovině filmu, kdy se konečně protrhne hráz a jsme zaplaveni hromadou penisů a masturbace.

No a posledních 20 minut je věnováno tomu, že jsou někteří z "ulovených" predátorů natáčeni při osobním setkání s protagonistkami / tvůrci.

17.2.20

Recenze: 1917 - 60%

Dva vojáci se jednoho dubnového dne roku 1917 vydávají někde ve Francii do území nikoho, aby ostatním jednotkám sdělili, že musí zrušit útok. Pokud se jim to nepodaří do úsvitu, stovky britských vojáků padnou do německé pasti.

Sam Mendes (režisér posledních bondovek, ale také Americké krásy) natočil válečné drama, které se (s jedním přerušením) odehrává kompletně v reálném čase a vypadá jako kdyby bylo natočeno v jednom záběru (což není pravda, na rozdíl od některých jiných filmů).


Film 1917 pro mě (bohužel) je především ukázkou toho, jak dobře Hollywood zvládá své řemeslo. Co se týče syrových emocí následkem válečných hrůz, mé oči zůstaly naprosto suché a musím přiznat, že jsem se ke konci i dost nudil. Ale vezměme to jedno po druhém:

13.2.20

Když dva dělají totéž...

Před pár dny jsem se v recenzi filmu Chlap na střídačku divil tomu, že má tak strašný film tak originální a potenciálně vtipný základní námět. A také jsem tvrdil, že scenáristou filmu je jeho režisér Petr Zahrádka, což jsem si vyvodil z toho, že na plakátu je napsáno "Film Petra Zahrádky" a scenárista na něm není uveden:


Ve skutečnosti je autorkou scénáře Alexandra Leclère a celý film je kopií dva roky starého francouzského filmu Garde Alternée (doslova "Střídavá péče")

Pro osvěžení, toto je trailer Chlapa na střídačku:



A toto je trailer na Garde Alternée:



A toto jsou plakáty obou filmů:


A do dalších dohadů se nebudu pouštět.

Recenze: Fantasy Island [Blumhouse's Fantasy Island] - 10%

Kdesi na opuštěném tropické ostrově sídlí luxusní hotel, kterému šéfuje záhadný pan Roarke (Michael Peña). Přilétá sem pět hostů, kterým zde mají být (jako výhercům nějaké blíže nedefinované soutěže) "splněny jejich sny". Není jasné, co přesně to obnáší, ale má to jistá zvláštní pravidla, například "Pokud se přání začne plnit, nedá se to přerušit před jeho přirozeným koncem" nebo "Každý má jen jedno splněné přání" nebo "Epstein didn't kill himself".


Fantasy Island je vzácný film, který má slušný rozpočet a vznikl ve velkém studiu, ale je naprosto nepodařený ve všech ohledech, od základního konceptu, přes casting a scénář až po herecké výkony, režii a střih (který se jistě snažil zachránit mnohé z toho, co se nepovedlo v předchozích fázích natáčení). Fantasy Island je takový strašný bordel, že by mě upřímně zajímalo, jak vlastně vypadal jeho původní námět, kdo a proč ho schválil, a co přesně se kdy stalo, že výsledek vypadá takto.

12.2.20

Recenze: Sviňa - 40%

Slovensko, 1999. Mafián Wagner si zavolá poslance s přezdívkou "Bobo", na kterého má kompromitující materiály (video, na kterém souloží s nezletilou prostitutkou) a udělá mu nabídku, která se neodmítá: Bobo založí politickou stranu (nazvanou "Strana"), stane se premiérem a půjde Wagnerovi na ruku.

Slovensko, 2012: Strana vyhrává volby (neboť ji podporuje církev) a Bobo se stává premiérem. Story začíná...


Film Sviňa (podle románu, který jsem nečetl) je typickým představitelem současného česko-slovenského politického thrilleru. Tvůrci rozhořčeně poukazují na to, jak je většina politiků morálně zkažená a zkorumpovaná, a jak se neštítí trestných činů, včetně těch nejzávažnějších.

Značná část podobných filmů má problém s tím, že je v nich příliš mnoho postav, které dělají příliš mnoho sviňáren najednou, takže výsledek není dostatečně působivý, nebo je dokonce nepochopitelný. Viz například Amnestie, Kandidát nebo Hranaři.

Sviňa nemá problém s nepochopitelností. Má omezený počet hrdinů (z různých sociálních vrstev) a její děj je velmi přehledný. Což je dobře.

Co není dobře: Celá zápletka je strašlivě šablonovitá a až nechtěně vtipná tím, jak extrémně polopatické v ní všechno je a jak černobíle je nám vysvětlováno komu máme fandit a komu ne.

  • Církev je zkorumpovaná a kněz nerad souloží s prostitutkami, protože má radši děti.
  • Wagnerova milenka provozuje dětský domov, kam jsou svážena neplnoletá děvčata a jsou zde z nich vychovávány prostituky pro politiky. Zdejší ošetřovatel je gangsta a má na hlavě vytetovaného Ježíše.
  • Wagnerova milenka mu při sexu říká "Ave ty", na což on odpovídá "Ave já".
  • Hodný mladý novinář je všemu na stopě, ale je zabit, což vede k tomu, že se v církvi hne svědomí a přestane mafiány podporovat
  • Naštěstí se podaří prolomit heslo do novinářova počítače (protože ho má napsané na fotce hned vedle počítače), jsou v něm nalezeny všechny kompromitující materiály, která jsou zveřejněny a vedou k masovým demonstracímm a vítězství demokracie (asi).
  • Na konci to vypadá, že Bobo bude konečně zatčen, takže doma chlastá u pracovního stolu, na kterém stojí jeho fotografie s Donaldem Trumpem.



Film má necelých 100 minut, takže i když děj není nijak složitý, je přece jen značně zhuštěný, což vede k tomu, že mnohé postavy postihne nějaký dramatický osud dříve než bychom je stačili poznat, natož si k nim vytvořit nějaký vztah. Například dvě holky v dětském domově si slíbí, že "Budou jako sestry a nikdy se neopustí", aniž by spolu předtím prohodily jediné slovo. Dalo by se říct, že film Sviňa obsahuje jen samá vyvrcholení a žádnou předehru, která by těm vyvrcholením dávala nějakou váhu. V celém filmu neexistuje myslím ani jedna postava, která by nebyla stoprocentně černobílá a šablonovitá.

A bohužel, na rozdíl od Červeného kapitána nebo Oni a Silvio, Sviňa není nijak audiovizuálně zajímavá a svá vyvrcholení nám předkládá rutinním, téměř televizním způsobem. Nějaká výraznější stylizace a dravější tempo by filmu výrazně prospěly.

I když film začíná titulkem, že všechny události jsou smyšlené, je zjevné, že tvůrci "odvážně tnou do živého" a "vyjadřují se k palčivým projevům dnešní společnosti". Což je samozřejmě skvělé alibi a kdybyste se tvůrců zeptali, který slovenský církevní hodnostář že to souloží s dětmi, tak byste se jistě dozvěděli, že nikdo, protože je to smyšlené, nudge nudge wink wink... Ostatně, na Slovensku to s tou mafií nebude tak žhavé už z toho jednoduchého důvodu, že tento film byl uveden do slovenských kin a jeho tvůrci stále žijí.

Jistě se budou ozývat hlasy, že "tento film je nutno vidět, protože ve Slovenské politice se děly (a dějí) podobné dramatické věci". Což je argumentace, se kterou nesouhlasím a rozhodně si nemyslím, že jakýkoliv film "je nutno vidět" jen z toho důvodu, že se snaží vyprávět o něčem skutečném, dramatickém.

Sviňa by pravděpodobně chtěla být něčím kontroverzním a odvážným, ale není. Naopak, dává jisté nezanedbatelné části publika přesně to, co tato část chce, bez riskování, bez zajímavých nápadů a bez zápletky, která by fungovala sama o sobě, jako filmová zápletka.

11.2.20

Recenze: Judy - 50%

Téměř k nepoznání strhaná Renée Zellwegerová v titulní roli životopisného filmu o Judy Garlandové...

Mno, víte vůbec, kdo to byla Judy Garlandová? Já věděl pouze o tom, že hrála hlavní roli ve starém Čaroději ze země Oz. Takže jsem si schválně nic dalšího nezjišťoval a těšil se, co zajímavého se dozvím.


A byl jsem nepříjemně zklamán, neboť z tohoto filmu se o Judy Garlandové dozvíme velmi málo. Naprostá většina se ho totiž odehrává na sklonku jejího života, kdy se snaží vydělat nějaké peníze zpíváním v londýnském kabaretu (protože v Anglii byla populárnější než doma v USA). To je proloženo několika krátkými flashbacky, především do jejího dětství, kdy byla bezmocnou dojnou krávou společnosti MGM. Dozvíme se, že je téměř na mizině, že se s jedním z mnoha manželů handrkuje o své dvě děti, a že je extrémně nespolehlivá umělkyně následkem svých neuróz, konzumace drog a / nebo alkoholu.

7.2.20

Recenze: Chlap na střídačku - 20%

Jiří Langmajer má dvě děti se svou dlouholetou manželkou (Ivana Chýlková). Kromě toho má milenku (Lucie Žáčková). Když manželka milenku odhalí, přijde za ní s neobvyklým návrhem: Protože s Langmajerem stejně už nespí, ale záleží jí na rodině, je ochotna se o něj podělit. Tj. Langmajer se má týden co týden stěhovat mezi manželkou a milenkou. Langmajer po krátkém zaváhání souhlasí a tak začíná humor...


Je to pro mě překvapivé, ale nedokážu si aktuálně vzpomenout na žádný mainstreamový film, který by se jako hlavní dějové linii věnoval tomuto vděčném námětu, který nabízí tolik potenciálních možností.

Chlapa na střídačku napsal a režíroval Petr Zahrádka, který dosud pracoval na televizních projektech, které jsem (naštěstí) neviděl. A nevylučuji, že jako podzápletka nějakého televizního seriálu by Chlap na střídačku mohl být skoro přijatelný. Skoro. Mohl. Ale není.

5.2.20

Recenze: Birds of Prey - Podivuhodná proměna Harley Quinn [Birds of Prey and the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn] - 50%

Po rozchodu s Jokerem ztratila Harley Quinn (Margot Robbieová) svou nedotknutelnost, takže ji všichni chtějí sejmout, mimo jiné sadistický majitel nočního klubu s přezdívkou Black Mask (Ewan McGregor). Aby Harley přežila, musí získat typického MacGuffina, v tomto případě diamant, v jehož struktuře jsou zakódovaná hesla ke švýcarským kontům mafie, nebo něco podobně nesmyslného.

Diamant víceméně "náhodou" ukradla mladá asijská zlodějka (Ella Jay Bascová) a jdou po něm mimo jiné Black Canary (zpěvačka v McGregorově klubu - Jurnee Smollett-Bellová), postarší policajtka (Rosie Perezová) a sexy střelkyně s kuší Huntress (Mary Elizabeth Winsteadová).


Nejdříve si vyjmenujme klady filmu (což bohužel nebude příliš dlouhé):

  • Margot Robbieová (také producentka filmu) se v hlavní roli velice snaží a dává do svého šklebení a akčních scén, co může.
  • Některé kostýmy a kulisy jsou celkem nápadité, ale ne vždycky. Z neznámého důvodu je většina scén šedivá, špinavá, hnijící, skoro jako v nedávném "realistickém" Jokerovi. Což je u filmu, jehož hlavní hrdinka bojuje pomocí humoru, třpytek a legračního kladiva, dost zvláštní. Když se film doškobrtá k akčnímu finále v rozpadlém lunaparku, nebyl jsem nijak ohromen a nostalgicky jsem vzpomínal na Batmany Tima Burtona a na novější videohry s Batmanem.
  • Akční scény mají fajn choreografii a nevypadají jako kdyby postavy byly digitální nebo pověšené na drátech. Ale je jich málo a nedosahují dostatečného šílenství. Scéna s auty (v traileru níže) je akčním vyvrcholením filmu, těsně před koncem.

4.2.20

Recenze: Modelář - 80%

Kryštof Hádek prožije cosi zásadního v Izraeli (přičemž vybuchne teroristova bomba) a vrací se do Prahy, kde se tak nějak poflakuje a řeší něco, co souvisí s tím Izraelem. Jeho dávný kamarád, režisér reklam Jiří Mádl, mu zavolá, že potřebuje rychle někoho, kdo by uměl pilotovat dron s kamerou. Hádek to umí a stane se Mádlovým spolupracovníkem pro další podobné projekty.

"Další podobný projekt" spočívá v tom, že si nějací aktivisté zaplatí videodokumentaci svého anarchistického happeningu (umístění nafukovacích prasat na budovu ministerstva) a mezi řečí zmíní, že se koná polotajná finanční sbírka na atentát na prezidenta Zemana.

Souhrou různých náhod se Hádek dostává více a více do kontaktu s českou politikou (zuří prezidentská kampaň), snaží se pracovat na té tajuplné záležitosti z Izraele a je stále více a více v konfliktu s Mádlem, který je toho názoru, že v dnešní společnosti je především zapotřebí "držet hubu a krok" a vydělávat prachy.

To je základní rozehrávka děje nejnovějšího filmu Petra Zelenky Modelář, která se dále ubírá opravdu nečekanými cestičkami. Napadlo vás třeba, že Hádek nakonec v zájmu vyššího mravního principu provede dronem atentát na Miloše Zemana? Neprovede. Provede něco ještě nečekanějšího! (Na konci článku jsou spoilery.)


Po Ztraceni v Mnichově, který pokládám za nejlepší český film posledních pěti let, natočil Zelenka opět něco, co je nepředvídatelné, unikátní a lépe napsané a zrežírované než drtivá většina českých filmů. Opět je to hořce humorný příběh o nestandardních jednotlivcích, na který jsou navěšeny složitější obecné otázky morálky, odpovědnosti a trestu, které se týkají celého světa.

2.2.20

Něco o pedofilii

Nestává se často, abych dostal (anonymní) e-mail údajně od "Československé pedofilní komunity (ČEPEK)". Tudíž ho zde přetiskuji bez jakýchkoliv úprav, neboť ho pokládám v různých ohledech zajímavý:
Dobrý den, 
v rámci crowdfundingové kampaně na dokument V síti bylo nabídnuto, že ti, kdo přispějí 15000 Kč, budou zmíněni v titulcích na závěr dokumentu. Přispěla i  Československá pedofilní komunita. Nešlo o žádnou provokaci, ale byla to snaha přispět na dobrou věc a ukázat společnosti, že chceme být prospěšní. Na předpremiéře bylo vše v pořádku. Ovšem před pár dny/měsíc před premiérou oznámili autoři dokumentu, že na požadavek od některého z generálního partnerů ČEPEK z titulků odstraní a částku vrátí.  Je velice pokrytecké, že autoři dokumentu, kteří se snaží informovat o sexuální nástrahách, zatají fakta o tom, kdo opravdu se snaží jim v tomto pomoci, a přitom za partnera projektu přijme pornografický server amateri.com. 
Doklad o zaplacení https://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?p=43972#p43972Vyjádření o odmítnutí spoluúčasti https://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?p=45640#p45640Stránky té finanční sbírky https://www.hithit.com/cs/project/6099/v-sitiWeb dokumentu se  seznamem partnerů (dole) https://www.vsitifilm.cz/
Omlouvá se za svou anonymitu, ale je víc než zjevné že to je zapotřebí.
Osobně mi na tom přijde nejzajímavější to, že výkonná producentka filmu ustoupí od něčeho, co jí (podle jejích vlastních slov) "připadá jako hezké gesto" jen proto, že se to nelíbí koproducentovi. Pamatujte na to, až vám budou nějací filmaři zase vysvětlovat, že filmy produkují podle svého nejlepšího svědomí a ne podle finančních tlaků...

29.1.20

Recenze: Gentlemani [The Gentlemen] - 80%

Guy Ritchie se po dvaceti letech vrací k tomu, co ho "udělalo", tj. k žánru legrační současné britské gangsterky.

Slizký bulvární reportér / soukromý detektiv Hugh Grant navštíví Charlieho Hunnama, který je pravou rukou marihuanového bosse Matthewa McConaugheyho, a učiní mu nabídku, která spočívá v tom, že když dostane (Grant) hodně peněz, nezveřejní v novinách brutální odhalení o McConaugheym, které by zničilo připravovaný prodej jeho drogového impéria jinému "investorovi" (za 400 milionů dolarů).


To je ovšem velmi zjednodušené, neboť kromě samotné nabídky Grant Hunnamovi vypráví zapeklitou historii toho, co se dělo a děje, přičemž některé části té historie Hunnam zná, jiné ne, a některé zná jinak, než je Grant vypráví. Kromě toho je Grant filmový fanoušek, celou svou story už sepsal jako filmový scénář, a netají se tím, že některé věci vypráví záměrně tak, aby vypadaly filmověji.

27.1.20

Recenze: Daria - 0%

Čekali jsme dlouho, ale konečně jsme se opět dočkali! Dočkali jsme se českého filmu, který je tak bizarní a špatný, až je zábavný a doporučuji jeho návštěvu. Naposled se to stalo tuším u filmu Isabel, a film Daria s ním má ledacos společného (např. démony a Norberta Lichého)!

Toto je nejen fotografie z filmu Daria, ale současně také rekonstrukce mého psychického rozpoložení při sledování filmu Daria
Pokud by šlo o film od nějakého renomovaného tvůrce, bez problémů bych věřil, že jde o sofistikovaně jemnou parodii. Teoreticky je to pořád možné. Ale vzhledem k tomu, že ho režíroval celovečerní debutant a scenáristou byl autor této věci, pokládám to za krajně nepravděpodobné.

Prvních pár minut filmu jsem byl neironicky natěšený, neboť po prvním záběru děvčete s hezkými nahými ňadry v posteli následovaly animované úvodní titulky s údernou písničkou, které byly slušně stylové (comicsově animované jako třeba cutscény ve hře "Darkest Dungeon") a psychedelické - vyskytoval se v nich mimo jiné čínský drak a Satan (několikrát). Že by se v našich končinách konečně podařilo natočit něco takhle stylizovaného? Inu, nikoliv... Ale je to složitější.

24.1.20

Recenze: Bídníci (2019) [Les Misérables] - 40%

Toto francouzské drama se odehrává na současném pařížském předměstí a nemá nic společného se stejnojmenným románem Victora Huga (tedy nejde o nějaké jeho sofistikované "přenesení do současnosti" jako třeba Romeo a Julie Baze Luhrmanna). Aspoň co si pamatuji děj muzikálové verze Bídníků.


Tři policajti (jeden z nich nováček) řeší konflikt mezi lokálními muslimy a cikánskými cirkusáky: Někdo ukradl malé cirkusové lvíče! Pachatel, malý černoušek, je brzy vypátrán (protože se lvíčetem pochlubí na internetu), ale při pokusu o zadržení je policistou poněkud necitlivě zraněn. Film je následně o tom, že se policajti snaží, aby se neprozradilo, že kluka zranili, a tudíž pátrají po dronu, který je při tom natočil.

22.1.20

Recenze: Příliš osobní známost - 10%

U nového česko-slovenského filmu Příliš osobní známost jsou nejdůležitější dvě skutečnosti: 1) Tvůrci tvrdí, že je to komedie, takže pokud je zrůdný a strašidelný, je to zřejmě chyba. 2) Vznikl podle slavné knihy (hádejte, jestli jsem ji četl), takže je možné, že za jeho celkovou šílenost nemohou pouze filmaři, ale také autorka knihy. Následují spoliery spojené s best-of tohoto filmu.


Začněme od prvního záběru filmu: Jsme ve vesmíru. Vidíme CGI rotující Zeměkouli. Ozve se populární song, ale divně tlumený. Před kamerou pomalu proletí kniha "Příliš osobní známost". Před kamerou pomalu proletí rádio (které zřejmě hraje ten song). Rádio odletí a táhne za sebou kabel. Na konci kabelu je automobil, ve kterém sedí postava ve skafandru (a které nevypadá jako vesmírná Tesla Elona Muska). Auto odletí. Kamera rychle najede na Zeměkouli, někam doprostřed oceánu, tisíce km od nejbližší pevniny. Uvidíme ryby. Kamera se vynoří. Jsme na pláži, kde se opalují turisti. Začíná film.

O ničem z toho (kniha, auto, rádio, oceán, ryby) se samozřejmě už dále film nezmiňuje a samozřejmě nevyplyne žádná souvislost, která by tomu záběru dala později nějaký smysl. Tudíž laťka WTF je od počátku nastavena velmi vysoko.

21.1.20

Recenze: Malé ženy [Little Women] - 80%

Nová adaptace (napsaná a režírovaná Gretou Gerwigovou) extrémně slavného (a starého) románu o osudech čtyř sester v dobách Americké občanské války.

Především si musím odbýt tu skutečnost, že knihu jsem samozřejmě nečetl a předchozí filmovou adaptaci jsem viděl, ale už zapomněl. Podle Wikipedie to ovšem vypadá, že tento nový film obsahuje jisté velmi radikální změny oproti předloze, takže se nemusíte bát, že byste se v kině nudili.


I když se děj odehrává především za války Jihu proti Severu, válka je jen jakési zlo v pozadí a vůbec ji neuvidíme. Nejvíce se na ději projevuje tím, že otec čtyř slečen někde bojuje a o domácnost se tudíž musí starat samotná matka (Laura Dernová) a děvčata, která dospívají v malé ženy.

I když jde o historický film, Gerwigová udělala maximum pro to, aby měl co říct současným divákům (a divačkám). To znamená, že se hrdinky i přes poněkud archaickou mluvu chovají velmi současně a dialogy jsou velmi živé a bleskové (občas to dokonce vypadá, že jsou improvizované). Film se nezvpírá dobovým zvyklostem (například nic nezmůže proti skutečnosti, že žena je de facto majetkem muže), ale dává jasně najevo, že ne všichni jsou s tím úplně spokojeni.

16.1.20

Recenze: Dolittle - 10%

Tak především: Jako člověk tak starý, že ještě pamatuje, když se Dolittle jmenoval Bolíto, vás musím informovat, že tento nový film není remake 20 let stalého filmu s Eddiem Murphym, nýbrž nová adaptace 100 let staré knížky, která má k originálu o něco blíže než ta verze s Murphym (aspoň se odehrává v přibližně stejné době).

Doktor Dolittle (Robert Downey Jr.) žije na svém panství se zvířátky, se kterými umí mluvit, a má deprese z toho, že před lety někde na cestách zahynula jeho milovaná manželka Lily. Když tu přichází mladé děvče z královského paláce a informuje Dolittla, že mladá královna Viktorie je vážně nemocná a když umře, Dolittle přijde o své panství. Proto se Dolittle vydává hledat mytický "Rajský strom", který jediný může královnu uzdravit. S ním jedou samozřejmě zvířátka a taky mladý kluk, který se na začátku filmu náhodou na panství objeví a jehož existence nemá žádný důvod. Což platí pro většinu věcí v tomto filmu i pro film samotný. Ale popořádku.


Nový film Dolittle režíroval Stephen Gaghan, který napsal Traffic, režíroval Syrianu a pokud vím, nikdy v životě nenatočil nic zábavného nebo vhodného pro děti. Když počátkem roku 2019 studio zjistilo, že výsledný produkt není dost zábavný a vhodný pro děti, nechalo ho zásadně předělat Jonathanem Liebesmanem, režisérem hororu Pád do temnot a prequelu Texaského masakru motorovou pilou (a nových Želv ninja, ale to už není tak vtipné). A kupodivu, výsledek přesně podle toho vypadá!

15.1.20

Recenze: Mizerové navždy [Bad Boys For Life] - 50%

Léta běží, Marcus (Martin Lawrence) už je dědeček a chce nechat detektivování, zatímco Mike (Will Smith) se pořád nedokázal usadit a místo životní partnerky chce najít někoho, kdo ho skoro zabil. A strašlivě se mu pomstít...


16 let po druhém filmu a 25 let po prvním filmu přichází třetí díl trilogie, ve kterém opět nejde o děj, ale jen a pouze o atmosféru a spektákl. A místo Michaela Baye ho režirovali dva belgičtí arabové. A hlavní padouška je mexická čarodějnice - jediná žena, kterou kdy Mike miloval. A Michael Bay v něm hraje ceremoniáře na svatbě. A taky v něm hraje "Khaled (DJ Khaled) Khaled". A když v něm policisté chtějí odhalit dodávku ilegální munice, tak "sledují 4chan". A všechny předchozí věty jsou pravda...

14.1.20

Recenze: Richard Jewell - 80%

V roce 1996 někdo v parku v Atlantě odpálil při koncertu bombu a zranil sto lidí. A jednoho zabil. Díky duchapřítomnosti sekuriťáka Richarda Jewella nebylo obětí víc, neboť batoh s bombou náhodou objevil a podařilo se mu většinu lidí evakuovat. Následně byl Jewell oslavován jako hrdina, ale velmi brzy se stal podezřelým, neboť to začalo vypadat, že bombu nastražil sám, aby získal slávu a uznání. Aniž by byl obviněn, Richard Jewell byl brutálně pomlouván v médiích a FBI mu udělala ze života peklo. Jewell samozřejmě trval na své nevině, ale...


Čím méně toho o skutečném životě Richard Jewella víte, tím víc se vám asi bude líbit tento nový film Clinta Eastwooda, neboť se okolo Jewella děly skutečně bizarní věci. Eastwood divákovi ukazuje, jak je FBI prohnilá, jak jsou média "fake news" a jak se Jewellův advokát (Sam Rockwell) snaží svého klienta ochránit. To je víceméně standardní záležitost.

10.1.20

Recenze: Pod vodou [Underwater] - 50%

Kristen Stewartová a přibližně pět dalších lidí se snaží zachránit holý život na podmořské těžní stanici, která se pozvolna hroutí (a v jejím okolí na mořském dně, více než 10 km pod hladinou).


Není spoiler (pokud jste viděli trailer) když napíšu, že Pod vodou se snaží být "jako Vetřelec, ale pod vodou". Tedy něco jako Leviathan (například). Inu, proč ne. Proč neudělat další variaci na totéž.

Tvůrci ovšem zapomněli na to, že Vetřelec nebyl úspěšný díky tomu, o čem byl, ale díky tomu, jak byl natočen. Díky tomu, že Ridley Scott uměl pracovat s tempem filmu, dokázal nám hlavní hrdiny patřičně představit, a věděl, kdy méně je více.

9.1.20

Recenze: Maják [The Lighthouse] - 70%

Konec 19. století. Na malý ostrůvek u pobřeží USA přijíždí Robert Pattinson, aby dělal několik týdnů nového pomocníka zdejšímu strážci majáku (Willem Dafoe). "Několik týdnů" se ovšem výrazně protáhne následkem nepřízně počasí. A také následkem šílenství obou protagonistů.


Tento obrázek je skutečný záběr z filmu. Ano, film je černobílý a je natočen ve čtvercovém formátu, podobně jako nejstarší existující filmy. Maják vůbec dělá spoustu věcí ve stylu hodně starých filmů. Natočil ho Robert Eggers, který už ve své Čarodějnici dokázal, jak má rád Novou Anglii minulých století a filmařinu minulých desetiletí.

Označit Maják nálepkou "horor" je příliš zjednodušující. Stane se v něm pár brutálních věcí a hodně nevysvětlitelných věcí, ale stylizace je od samého začátku tak extrémní, že nemá smysl jakkoliv diskutovat o tom, co se "doopravdy" stalo. Včetně toho, jestli oba hrdinové existovali a jestli existoval samotný maják. Tím méně má smysl snažit se nějak analyzovat chování hrdinů, neboť jsou zjevní magoři už od začátku, přičemž Dafoe je pravděpodobně lamposexuál a Pattinson rybosexuál (ve filmu uvidíme i detailní záběr vagíny mořské panny). A už vůbec nemá smysl diskutovat o tom, jak to vlastně nakonec všechno dopadlo a co bylo v té lampě.

8.1.20

Recenze: Cats - 30%

Kočka Victoria (Francesca Haywardová) je odhozena na smetiště a zde se setkává s partou "Jellicle Cats" (také kočky) a poznává, jaké to je být volná, tančit, zpívat, být na drogách, zemřít, tancovat se šváby, létat balónem a tak dále.


"Cats" jsou původně mega-úspěšný divadelní muzikál Andrewa Lloyda Webbera z roku 1981, který se vyznačuje tím, že v podstatě nemá žádný děj a je velmi gay (čímž myslím "rozverný" i "homosexuální"). Vznikl sice na motivy konkrétních básní T.S. Eliota, ale je pouze o tom, že spolu kočky dvě hodiny dovádějí, aby zjistily, která je nejkočkovitější a může za odměnu umřít (?) a přijít do kočičího nebe (??). Asi. Především je ale o tom, že se můžete dvě hodiny dívat na většinou mladé tanečníky a pěvce, svíjející se ve velmi přiléhavých kostýmech v extrémním makeupu.

Pod názvem "Kočky" byl tento muzikál uveden i u nás, ovšem filmová verze má (v češtině) jiné texty a jiná jména většiny postav, což je důvod toho, proč je v této recenzi uvádím v angličtině. Neboť jsem filmová jména zapomněl a mám problém spárovat si filmové postavy s divadelními předlohami - film má totiž výrazně pozměněné libreto a jeho tvůrci se pokusili dát mu něco jako souvislý děj. Což je jedno z mnoha bizarních rozhodnutí ohledně tohoto filmu, ale zdaleka ne to nejbizarnější.