Recenze: #jsemtady [#jesuislà] - 80%

Stéphane (Alain Chabat) má kachní restauraci na francouzském venkově, je relativně úspěšným šéfkuchařem, ale něco mu v životě chybí. Například někdo, s kým by mohl mít nějaký smysluplný lidský vztah (nerozumí si ani s vlastní rodinou).

Při objevování kouzla Instagramu se náhodou seznámí s Jihokorejkou Soo a po nějaké době ho napadne, že se prostě sebere a zaletí za ní do Soulu. Což jí oznámí až když sedí v letadle a domnívá se, že na něj Soo bude čekat na letišti. Což se nestane, a Stéphane stráví na letišti mnoho hodin a posléze dní, aniž by se mu Soo ozvala. Mezitím se ale jeho hashtag #jsemtady i on sám stanou populárními...

Francouzská komedie #jsemtady je (zjednodušeně řečeno) směsí filmů Láska přes Internet a Terminál, ale nesnaží se otrocky kopírovat ani jeden z nich, a je lepší než oba zmíněné.

Největší zásluhu na tom má Alain Chabat (známý především z tupých francouzských komedií a z Reality), kterému se povedlo ztvárnit hlavního hrdinu takovým způsobem, že nám jeho nelogické impulzivní chování připadá přirozené a dokonce roztomilé. Pokud věříme, že "pro tuhle postavu je normální chovat se zkratkovitě", tak nám tolik nevadí, když se zkratkovitě chová.

Tvůrcům se navíc podařilo dát filmu jakousi mírně "snovou" atmosféru (díky celkem sofistikovaným audiovizuálním kličkám), takže si u některých scén nemůžeme být stoprocentně jisti, jestli se vlastně staly, a jak přesně se staly. A opět platí, že pokud film úspěšně takovou atmosféru vybuduje, pak mu v mých očích projdou i méně logické zápletky (např. proč se Soo nakonec zachová přesně tak, jak se zachová).

Oceňuji i to, že film nemá jednoznačný hollywoodský happyend. Kdyby ho měl, zničil by to to, co mu předcházelo. Od režiséra Erica Lartigaua (který ve filmu hraje starožitníka) jsem nic jiného neviděl, ale překvapilo mě, jak zručně zvládá své řemeslo.

#jsemtady je především o tom, že i na stará kolena můžete zkusit něco nového a může vám to něco pozitivního přinést. A o plusech a mínusech virtuálních internetových vztahů. Není to film, u kterého se budete mlátit smíchy, ale je to vydařený "feel good movie". Vydařenější, než jsem v posledních měsících viděl. Až jsem nostalgicky zavzpomínal na staré Svěrákovy filmy.

A není to způsobeno nějakým mým momentálním rozpoložením, neboť jsem skoro současně viděl "feel good movie" Malá lež, který se mi hrubě nelíbil.