30.9.20

Recenze: Corpus Christi [Boże Ciało] - 90%

Mladý Polák Daniel byl právě propuštěn z pasťáku, kde si nějakou dobu pobyl za zabití. Měl by nastoupit do venkovské truhlárny, ale místo toho se začne vydávat za kněze. A protože farář musí odjet na léčení, Daniel se na jistou dobu stane jeho následníkem, což je pikantní, protože o náboženských rituálech neví téměř nic. Ale ve vesnici existuje spousta problémů, které je potřeba vyřešit. Naštěstí má Daniel některé speciální schopnosti, které mu mohou přijít vhod a u farářů se většinou nevyskytují: Například schopnost uvést někoho jednou ranou do bezvědomí nebo divoce pařit s mládeží...


Tento námět by se dal pojmout jako rozvervná komedie. Vlastně jsem si skoro jistý, že jsem něco podobného kdysi dávno viděl jako (evropskou?) komedii, ale zaboha si nemohu vzpomenout konkrétněji. Nicméně, tvůrci tohoto polského filmu pojali tento námět naprosto seriózním způsobem a pokud se dočkáme nějakého humoru, vyplývá tento humor téměř výhradně ze skutečnosti, že hlavní hrdina má občas smysl pro (velmi černý) humor mezi vší tou hrůzou a rizikem, které ho obklopuje (jeho podvod musí dříve nebo později být odhalen).

27.9.20

Recenze: Smečka - 40%

Nový český film vypráví o šestnáctiletém Davidovi, který se snaží prosadit jako nový člen mládežnického hokejového týmu "Zlínští vlci". Problém je jednak v tom, že David má cukrovku, takže mu fyzická zátěž dělá problém, a především v tom, že ho téměř všichni členové týmu šikanují.


Film mladého režiséra Tomáše Polenského (narozen 1987) se údajně snaží o realističnost, protože Polenský zná svět mládežnického hokeje i šikanu. Tohoto cíle film zřejmě dosáhl, ale je to současně i jeho problém.

Smečka totiž ukazuje, jak asi opravdu šikana funguje, ale ukazuje to velmi zhuštěně, aby se to vešlo do devadesátiminutového filmu. Takže to působí extrémně schematicky a náhlé proměny chování hrdinů jsou až směšné (děvče, které v průběhu několika minut má/nemá někoho rádo). Tvůrci se snaží rozvinout i další motivy, jako např. "Můj bohatý tatínek si koupí trenéra" nebo "I s cukrovkou mám právo být super hokejista", ale nemají na to dostatek prostoru.

21.9.20

Recenze: Bábovky - 40%

[Z oficiálního presskitu] Film Bábovky natočený podle knižního bestselleru spisovatelky Radky Třeštíkové vypráví o tom, že všichni jsme propojení a díky tomu i malé věci dokážou někdy otřást světem. Příběhy hrdinů Bábovek nám ukáží, že některá setkání dokáží navěky změnit život. Všichni jsme totiž propojeni. Vztahy, prací, náhodami, nenávistí nebo láskou. Jsme součástí té nejsložitější sítě, která je utkána z emocí, mezi nimiž nechybí humor, ironie, bolest, napětí a pochopitelně i láska a vášeň.

K tomu musím podotknout, že se nedomnívám, že všichni jsme propojeni, a že kdybych někdy v budoucnosti zjistil, že jsem nějak propojen s vesmírem Radky Třeštíkové, nejméně jeden z nás by musel zemřít. Ale popořádku.


Film Bábovky má asi 15 hlavních postav, které jsou spolu skutečně všechny propojeny. To znamená, že například:

  • A je politk a otec mladé B
  • B chodí s mladým C
  • D je otcem C a dělá pasáka své milé E
  • F je učitelkou C a milenkou G
  • H je manželkou G a kamarádkou A a jednou se náhodně vyspí se svýmn nadřízeným I
  • J je manželkou I a zdravotní sestřičkou, která pomůže F při porodu.
  • K je dcera J a I a dobrá kamarádka F (aniž by o tom věděli J nebo I)
  • K náhodou pracuje jako recepční v hotelu, kam si E vodí zákazníky a kde bydlí C, protože ho otec nenechá bydlet doma
  • L žije s A a vydává se před B za její matku
  • A tvrdí L, že skutečná matka B je dávno mrtvá, ale je to lež, protože ví, že její matkou je E (ale E ani B to nevědí)
...a tak dále. A upozorňuji, že předchozí věty nejsou náhodně vymyšlená vtipná konstrukce, ale přesný záznam vztahů několika (zdaleka ne všech) postav v tomto filmu. Aspoň myslím.

18.9.20

Recenze: Služebníci [Služobníci / Servants] - 80%

Slovensko, rok 1980. Do bohoslovecké fakulty přijíždějí noví mladí studenti. Mezitím komunistický stát tlačí na církev, aby si moc nevyskakovala. Učitelé se snaží "držet hubu a krok", protože se (oprávněně) bojí, že v případě problémů fakulta bude prostě kompletně zrušena. Rebelštější studenti ale píšou anonymní výzvy a posílají depeše do redakce Svobodné evropy. A nad tím vším se vznáší stín jakési tajemné smrti, kterou sice vidíme úplně na začátku filmu, ale její kontext dlouho neznáme...

Služebníci jsou koprodukční film (Česko / Slovensko / Rumunsko / Irsko), který rozhodně stojí za to vidět, protože po hodně dlouhé době nabízí v kinech opravdovou podívanou. Ne že by v něm vybuchovali desetimetroví roboti, ale je tak skvěle audiovizuálně realizován, že jsem něco podobného (v česko-slovenských končinách) neviděl pravděpodobně od Domestika.

Film má sice zápletku, ale je velmi řídká a (záměrně) mírně zmatená a nechronologická. Mnohé není naplno řečeno a vidíme jen fragmenty něčích existencí. Služebníci jsou především o atmosféře, ale ta je nádherně hustá.

10.9.20

Recenze: Děda, postrach rodiny [The War With Grandpa] - 50%

Robert De Niro hraje mírně senilního dědečka, kterému "vyhlásí válku" jeho dvanáctiletý vnuk (protože dědeček musí bydlet u klukovy rodiny a zabere jeho pokoj). "Vyhlášení války" proběhne písemně a tím započne epický konflikt...

Asi bych měl především upozornit, že film Děda, postrach rodiny není tak strašný, jak se zdá z popisu děje, z propagačních materiálů a z faktu, že původně měl mít premiéru v únoru 2018. Pravděpodobně to bude souviset z tím, že jde o adaptaci stejnojmenné knížky z 80. let, která byla napsána jako autobiografická (autor v ní vzpomíná na své dětství).

9.9.20

Recenze: Vyšinutý [Unhinged] - 30%

Rachel (caren Pistoriusová) má špatný den. Soudí se s exmanželem, má problémy v zaměstnání, nestíhá odvézt syna do školy a na semaforu před ní stojí nějaké auto, které odmítá vyjet na zelenou. Rachel na něj zatroubí, což neměla dělat, protože v autě sedí psychopat beze jména (Russell Crowe), který začne psychicky i fyzicky terorizovat její rodinu a přátele.

Vyšinutý je film, který není dobrý, je předvídatelný a přitom nesmyslný a především je záhadou, proč vůbec vznikl a proč si někdo někde myslel, že takováto blbost má právo na existenci. A největší záhadou je, proč se v něm objevuje Russell Crowe (dost připomínající mladého Johna Goodmana), který je snad ještě stále mezinárodní filmovou hvězdou, takže proč proboha...???

4.9.20

Recenze: Krajina ve stínu - 30%

Nový film Bohdana Slámy (na motivy skutečných událostí) vypráví osudy malé pohraniční vesnice, která v době okolo druhé světové války několikrát změnila státní příslušnost (Rakousko > Německo > Československo), z čehož pro většinu jejích obyvatel vyplynuly ve 30. až 50. letech různé větší či menší problémy (od nadávek až po popravy).

Krajina ve stínu — Česká televize

Většina filmů Bohdana Slámy se mi líbí, některé dokonce velmi (Štěstí, Venkovský učitel). Dosud všechny jeho filmy (nebo aspoň ty, které jsem viděl) byly typickými příklady "laciných, nezávislých" filmů, ve kterých sledujeme "extrémně zblízka" nějaké lidské starosti. Většinou v současnosti a většinou s minimálním rozpočtem.

3.9.20

Recenze: Mulan - 50%

Disney pokračuje v zoufalých snahách o adaptaci svých slavných animovaných filmů do podoby hraných spektáklů. A opět to dopadlo... zoufale.

Mnoho staletí stará legenda o čínském děvčeti, které se vydává za muže, aby místo zchromlého otce nastoupilo do armády (a zachránilo říši), byla Disneyem natočena jako docela slušný animovaný film v roce 1998. Měla tehdy všechno to, co se od Disneyových animovaných filmů očekávalo, to jest písničky, veselé vedlejší postavičky, humor, epickou akci a nějaké to morální poslání.

Nová hraná verze obsahuje jisté drobné náhodné elementy z animované verze, ale nejsou v ní žádné písničky, žádné veselé postavičky, velmi málo humoru, dost akce (která by chtěla být epická) a spousta morálního posrání. A je o 30 minut delší.

2.9.20

Recenze: Králové videa - 70%

Český dokument o unikátním fenoménu "ilegálně kopírovaných videofilmů", který v Česku (a Slovensku) bujel v 80. a 90. letech minulého století.


Film má podtitul "Příběh československého rychlodabingu", což je poněkud zavádějící. Věnuje se totiž celému fenoménu pirátských videokazet, včetně např. jejich získávání, množení, šíření a technických, právních a kulturních aspektů toho všeho. Rychlodabingu je věnováno (odhadem) méně než 50 procent filmu.