26.10.22

Recenze: Ennio - 60%

Mnoho měsíců po vydání na BluRayi se překvapivě dostává do našich kin dokument o jednom z nejslavnějších skladatelů filmové hudby.

Ennio Morricone toho složil spoustu (opravdu spoustu, takže musel občas vykrádat sám sebe), umřel předloni v 91 letech a je držitelem dvou Oscarů (z toho jednoho čestného). Celovečerní dokument o něm natočil Giuseppe Tornatore, pro kterého skládal Morricone hudbu do většiny jeho filmů.


Film má dvě a půl hodiny a je skutečně ultimativním pohledem na mistrův život a tvorbu. Tornatore měl možnost natočit s Morriconem mnoho hodin původních rozhovorů, takže pokud někdy Morricone něco zajímavého zažil nebo řekl, v tomto filmu to uvidíte a uslyšíte.

Z výsledku jsem ale poněkud rozpačitý, protože mi není úplně jasné, komu je film vlastně určen. Některé pasáže jsou zjevně určeny lidem, kteří dobře znají Morriconeho, hudbu a filmovou hudbu (docela odborné analýzy jeho skladatelských metod nebo obskurních filmů z 60. let), jiné pasáže naopak pozůstávají z dlouhých citací Morriconeho nejslavnějších hudebních fláků, které musejí zpaměti znát všichni, kdo se aspoň trochu zajímají o film. A velká část filmu pozůstává pochopitelně z toho, jak všichni dokola chválí Morriconeho genialitu.

Během té dlouhé stopáže se dozvíme několik opravdu zajímavých a dojemných historek z Morriconeho osobního i profesionálního života, což mě přivedlo na myšlenku, že bych Morriconeho příběh možná rád viděl jako hraný film, ve kterém by byly mistrovy osudy trochu upraveny, aby to celé dávalo dramatický smysl. Tornatore se o to chvílemi pokouší (např. se nám snaží naznačit, že se Morricone vnitřně identifikoval s titulním hrdinou jeho Legendy o 1900), ale je toho málo a nesedí to dohromady se striktně popisným zbytkem filmu.

Pokud vezmeme v úvahu, že já patřím k naprosto nejcílovější skupině diváků tohoto filmu, tak je docela smutné, že se v mých očích jen tak tak přehoupl do nadprůměrného hodnocení. Obávám se, že pro většinu nefanoušků je to (především vzhledem k délce) film k nepřežití.

14.10.22

Audio recenze: Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa - 40%

Mozaika převážně zajímavých výjevů a rozhovorů, u které jsem většinu času nechápal, co přesně se mi tím vším tvůrci snaží sdělit. Připadalo mi, že mnohokrát popírají to, co před chvílí sami řekli.


13.10.22

Audio recenze: Válečnice [The Woman King] - 60%

Docela solidně natočené "oldschoolové" exotické historické dobrodružství, bohužel s totálně předvídatelnou zápletkou.


12.10.22

Audio recenze: Běžná selhání - 60%

Rozhodně zajímavá snaha o prolnutí nejméně dvou rozdílných žánrů, s kvalitními hereckými výkony a řemeslnou stránkou.


11.10.22

Vertical Entertainment: Proč už nerecenzuji tolik jejich filmů

Tento blogpost není recenze a je poměrně dlouhý a klikatý (což je potřebné, aby každý čtenář pochopil mou motivaci, proč tohle celé píšu).

Dalo by se říci, že jsem začal "profesionálně" recenzovat filmy v první polovině 90. let minulého století, tedy asi před 30 lety. Tehdy totiž vyšly moje první recenze v časopise Cinema. Byl jsem na ně tehdy patřičně pyšný a dodnes jsem vděčný tehdejší šéfredaktorce Ivě Hejlíčkové za to, že mě nechala do Cinemy psát a vysvětlovala mi, co mám zlepšit, protože dnes vidím, jak hrozné ty moje tehdejší recenze byly.

Od té doby jsem recenzoval filmy pro různá tištěná, zvuková, audiovizuální i internetová média. Někdy za peníze, někdy pro zábavu, většinou v nějaké kombinaci toho obojího.

Celou tu dobu, od samého začátku, pro mě bylo důležité, abych film hodnotil pouze na základě toho, jak se mi (samozřejmě subjektivně) líbil a aby moje recenze nebyla nijak ovlivněna tím, jaký vztah mám s tvůrcem / distributorem filmu. Tohle je obzvlášť v mém případě značně zrádné, protože v minulosti docházelo (a dodnes občas dochází) k tomu, že recenzuji například film, který jsem překládal (a dostal za to de facto zaplaceno od jeho distributora), nebo film, pro který jsem nějakým způsobem pracoval na jeho reklamní kampani (a ne vždy za to dostal zaplaceno).

8.10.22

Audio recenze: Tři tisíce let touhy [Three Thousand Years of Longing] - 80%

Úžasné audiovizuální ztvárnění úspěšně zabíjí nudu, i když je většina toho složitého vyprávění víceméně náhodná a "vycucaná z prstu".


6.10.22

Audio recenze: Trojúhelník smutku [Sans Filtre / Triangle of Sadness] - 90%

Nejvtipnější obžaloba kapitalistického systému od "Monty Pythonova smyslu života". Dlouho si nepamatuji, že by mi dvě a půl hodiny v kině takhle krásně utekly.


5.10.22

Audio recenze: Dobrý šéf [El buen patrón] - 60%

Šedivějící Javier Bardem neúnavně táhne tuto skorokomedii, která je příjemně nečernobílá, ale zbytečně rozvleklá.