25.3.12

Jak na Tokio, část 2: Jídlo a etiketa

Nejdříve si samozřejmě přečtěte první část, a také diskusi pod ní, kde je pár zajímavých informací, například že pokud jste ochotni přežít Aeroflot, letenka do Tokia se dá pořídit za 7000 Kč.

A ještě jsem zapomněl na jednu drobnost ohledně letecké cesty: Je dobré mít někde při ruce (v letadle) adresu, kde budete v Japonsku pobývat, a také propisku. Před přistáním totiž budete muset vyplnit a odevzdat formuláře pro zahraniční návštěvníky, ve kterých musíte uvést i místo pobytu v Japonsku.

BTW, budu většinou používat anglickou transkripci japonských slov, protože ta se vám bude nejsnáze vyhledávat na internetu.

Stravování

I v Japonsku je potřeba jíst a pít, že ano...

Pokud se pokusím to jaksi zprůměrovat, tak je jídlo a pití v Tokiu o nějakou desítku procent dražší, než v Praze. Samozřejmě záleží na druhu jídla a pití. Pokud máte například rádi suši nebo smažené chobotnice na špejli, pořídíte je v Tokiu výrazně laciněji, než v Praze. Naopak Karlovarské oplatky jsou zase podstatně dražší v Tokiu...

Bohužel, pro nejaponce, který neumí mluvit japonsky, je velmi obtížné najíst se v "tradičním japonském podniku".

Zaprvé budete mít problém vůbec ten podnik objevit. Budete stát před desetipatrovým barákem, na něm bude spousta informačních cedulí o podnicích, které se v baráku nacházejí, a instrukce, jak se do nich dostat. Řekněme, že tam bude stát našimi písmeny "4F", takže vyjedete do čtvrtého patra, a řekněme, že tam najdete odpovídající dveře, protože jste si zapamatovali znaky z cedule. Vejdete dovnitř a ujme se vás Japonka, která na vás začne s úsměvem švitořit, přičemž říká jednu z následujících věcí:
  • "Je mi líto, nechceme tady nejaponce."
  • "Dobrý den, máte rezervaci a členskou kartičku?"
  • "Dobrý den, pojďte dál!"
Pokud říká jednu z prvních dvou možnosti, máte smůlu, ale bude vám chvíli trvat, než pochopíte, že ji říká. Pokud říká třetí možnost, uvede vás ke stolu, přinese vám vlhký ručník a čaj, a jste nuceni se najíst, aniž byste měli možnost se předem podívat, jak to vlastně v restauraci vypadá, kdo tam jí, co se tam servíruje atd... Tedy, můžete se nechat uvést ke stolu, rozhlédnout se kolem a pak utéct, ale připadal jsem si při tom nedobře.

Často jsou v přízemí u vchodu vitriny, ve kterých jsou vyložené modely nabízeného jídla (kdysi bývaly z vosku, dnes jsou z umělé hmoty a vypadají úžasně realisticky) s názvy a cenami. To vám může usnadnit výběr (pokud si zapamatujete název a jste schopni ho později obsluze sdělit), ale neřekne vám to příliš o tom, jak vlastně jídlo chutná!

wax food

To je asi největší zákeřnost japonské kuchyně. I když z modelu / fotografie třeba správně identifikujete nekteré z ingrediencí (slanina, vejce, rýže, ryba), nebudete mít nejmenší tušení, jak moc sladké / slané / pikantní toto jídlo je. Stalo se mi, že jsem si v tokijské restauraci objednal zmrzlinový pohár (na základě jeho modelu, který vypadal skvostně). Skutečný pohár vypadal stejně jako model, ale nebylo v něm vůbec nic sladkého. Zmrzlina byla s příchutí zeleného čaje, to co jsem pokládal za liči, bylo nějaké slizké těsto bez chuti, atd...

Nepomůže vám ani metoda "ukázat, že chci to, co jí ten člověk u vedlejšího stolu", protože v tradičních japonských restauracích většinou nevidíte ostatním do talíře a stoly jsou odděleny nebo uzavřeny v kójích.

Když už jsme u toho, tak v opravdu tradičních japonských restauracích ani nezjistíte, co kolik stojí, protože používají kanji číslice. Abyste jim rozuměli, nestačí vám naučit se deset nových znaků, ale potřebujete také umět "číselnou gramatiku", například "69" se japonsky napíše "šest deset devět" a "milion" se japonsky napíše "sto desetitisíců". (Tohle ale platí opravdu jen pro "tradiční starojaponské podniky", všude jinde se používají normální arabské číslice.)

A pochopitelně, v tradičních japonských restauracích nebudete rozumět jídelnímu lístku, pokud ho budou vůbec mít.

A samozřejmě, v tradiční japonské restauraci nejsou židle a klečí se tam. A jí se tam hůlkami. Ve většině japonských restaurací vám nepřinesou nůž a vidličku ani když je budete hodně prosit. Musíte se prostě naučit ovládat hůlky. Je na to mnoho technik a je zapotřebí trénovat. To je váš boj, se kterým vám pomoci nemohu.

Opravdový tradiční kulinářský zážitek prostě můžete zažít jen v doprovodu někoho zběhlého, kdo zná tamější kulturu a jazyk. Naštěstí ale můžete tradiční japonská jídla konzumovat i vy, pokud objevíte restauraci, která je aspoň trochu zaměřená na turisty. Přitom "zaměřená na turisty" znamená často tohle.

Zajímavost: Japonské restaurace většinou neočekávají spropitné. Japonci prostě nechápou, co to je, a proč by si měli nechávat vaše peníze, když nežebrají. Budou vám usilovně vracet do posledního jenu.

Následuje pár mých oblíbených japonských jídel:

Suši


Pokud máte rádi suši, budete v Japonsku tak trochu jako v ráji. Nejen, že je tam laciné (talířek se dvěma kousky lososa / tuňáka se dá sehnat za 100 jenů, tj. něco přes 20 Kč, nejdražší kousky stojí okolo 500 jenů), ale bez větších problémů se jím můžete nasytit i jako nejaponec.

Úplně nejlepší je to v případě "suši na pásu" (kaiten zushi). Tyto restaurace často bývají přímo na úrovni chodníku a je do nich zvenku vidět, takže vidíte, do čeho jdete. Suši jezdí před vámi na pásu, vy si vyberete a sníte co chcete. K tomu je většinou zdarma čaj a sojová omáčka, za peníze další pití. Talířky mají různé barvy, které udávají, kolik který stojí. Vyprázdněné talířky necháte na stole před sebou a obsluha vám to při placení spočte (někdy pomocí elektronické čtečky a RFID tagů v talířcích!).


Mezi suši většinou jezdí i talířky s drobnými sladkostmi, vajíčko, želé atd...

Taková metoda jídla je ideální. Můžete vyzkoušet jeden talířek od každého, a pokračovat v jezení těch druhů, které vám zachutnaly. Při vstupu do kaiten zushi rovnou na prstech ukazujte, kolik míst chcete.

"Tradiční" suši restaurace nemají pás, ale jsou v nich kuchaři, u kterých si suši objednáváte. Takové suši je samozřejmě čerstvější, ale je dražší, déle na něj čekáte a musíte s kuchařem komunikovat, což má (jako každá komunikace Evropana s Japoncem) své nástrahy, a to i když objednáváte prostým ukazováním prstem.

Do kaiten zushi podniků jsem si často nosil své vlastní pití (koupené jinde) a nikdy jsem s tím neměl problémy a nikdo na mě divně nekoukal (což neznamená, že to od mě bylo normální chování).

"Sašimi" je podáváno tam, kde se podává suši, a je to suši mínus rýže. Tedy jen syrové rybí maso, ano. Mám v oblibě "sašimi na rýži", tedy jakési "velkosuši", pozůstávající z misky rýže, na níž jsou položeny nakrájené kousky ryby. Vy si to všechno polijete sojovkou a promícháte.

Ramen


Ramen vypadá jako hutná polévka, ale pro Japonce je to plnohodnotné samostatné jídlo. Jí se tak, že nejdřív hůlkami vyjíte nudle, maso a jiné větší elementy, a zbytek pak vypijete. Ramen může být  pikantní a vždy je horký.

p_2007-04-12_17-11-23.jpg

Nudle v ramenu se jedí tak, že jich chomáč naberete, strčíte si jeho konec do pusy a srkáním pak nasajete všechny nudle dovnitř, abyste je ochladili. Při tom si téměř zaručeně pocákáte ošacení vývarem, ale větší problém mám s tím, že mě hlasité srkání v restauraci irituje. Nikoliv jen moje srkání, ale hlasité zvuky všech ostatních kolem, pro které je hlasité srkání ramenu přirozenou součástí jídelní etikety! Pokud se jim chcete trochu pomstít, tak se při jídle nahlas vysmrkejte (do kapesníku). To je naopak velmi iritující pro ně.

"Tradiční" ramen restaurace často fungují tak, že u vchodu (někdy dokonce na ulici) je automat, na kterém si vyberete tlačítko se svým oblíbeným ramenem, naházíte do něj peníze, vypadne vám lísteček a s tím jdete vevnitř k pultu. V takovém případě máte opět problém, protože na automatu málokdy bývají obrázky nebo katakana.

Ovšem katakana se občas překvapivě objevuje na nečekaných, tradičně japonských místech, například "hovězí ramen" může být na lístku / tlačítku uveden jako "bífu ramen" (v katakaně!), takže je dobré ji zvládat a průběžně kontrolovat, jestli na ni nenarazíte.

Okonomiyaki


Okonomiyaki je souhrnné označení pro slané omelety, které se připravují tak, že se různé ingredience vyklopí na horký namaštěný plech a zde se míchají a smaží, aby se nakonec pocákaly nějakou omáčkou.

Správně by si to míchání měl provádět host sám, ale když kuchař vidí hosta s nešikmýma očima, většinou mu není potřeba nic vysvětlovat a postará se o všechno on.


Ingredience na okonomiyaki jsou nejrůznější. Většinou v nich je vejce a zelenina, nějaké krájené maso, a základ je občas z vařených nudlí! V různých japonských městech se vaří velmi rozdílné druhy okonomiyaki, mně například chutná to v Tokiu a nikoliv to v Kjótu.

Yakitori


Yakitori jsou kousky masa (většinou kuřecího nebo rybího) napíchané na špejli, přelité omáčkou a opečené na žhavé plotýnce. Někdy je maso mleté, někdy je na něm sýr, někdy si to celé ještě namáčíte do sojové omáčky.


Yakitori je mnoho různých druhů, v závislosti na tom, která část kuřete je použita a jak je před pečením upravována. Snědl jsem například i yakitori z vnitřností, naštěstí předtím, než mi řekli z čeho je, takže jsem si ho mohl vychutnat. Podobně jako u suši platí, že yakitori je na tři-čtyři sousta, takže můžete vyzkoušet spoustu různých a nehrozí vám nějaké vyloženě nepříjemné překvapení.

Bento


Pokud chcete prostě experimentovat, dejte si "bento", což je čtyři až deset malých krabiček, obsahujících malé porce nejrůznějšího jídla (nikdy samozřejmě nechybí rýže a miso polévka). Problém může být, že pokud vám něco náhodou zachutná, tak nebudete tušit, co to bylo a jak si to objednat někde jinde.


Já snesu hodně, ale když jsem se zúčastnil japonské svatební hostiny o dvanácti chodech, nejméně čtvrtinu z nich jsem nesnědl, protože to prostě chutnalo jako něco, co příliš dlouho leželo na skládce (rozmatlaný slaný pudink s rybou apod.). Jistě to tak chutnalo záměrně, ale prostě jsem to nesnesl.

Co se týče nápojů, ve většině restaurací vám přinesou vodu a prodají pomerančový džus ("orindžu džůsu"). S alkoholickými nápoji a kávou nemám jako abstinent a nekafař žádné zkušenosti, takže nemohu sloužit. Ale pivo, kafe a energetické nápoje jsou pro Japonce zjevně velký byznys, reklam jsem na ně viděl víc než na saké. Což je ideální příležitost k letmému nahlédnutí do světa japonských reklam, jehož zmapování by vydalo na několik dalších článků...



V Japonsku se vyskytují i nám dobře známé globální fastfoody (McDonalds, Burger King, KFC), ale jsou dražší než u nás a lepší jídlo v nich rozhodně není.

Zkusit japonskou pizzerii, špagetárnu nebo steakhouse (prostě něco nejaponského) je většinou zajímavý zážitek, protože Japonci si "steak" nebo "pizzu" představují o dost jinak, než my (na pizzu například občas dávají majonézu, steak vypadal spíš jako karbanátek). Na pozvracení to není a zaujme to. Navíc v těchto restauracích bez větších problémů přečtete jídelní lístky (když znáte katakanu, tak většině názvů jídel porozumíte).

Dále od centra klesají ceny, ale současně klesá pravděpodobnost nejaponského jídelního lístku a nejaponsky hovořící obsluhy, která je už tak malá. V Japonsku je totiž obecně velmi málo neasijských turistů. Dokonce i na těch naprosto nejturističtějších místech v Tokiu (císařské zahrady, Asakusa) je 95 procent lidí šikmookých (což nemusí nutně znamenat, že to jsou všechno Japonci).

Samozřejmě, nebudete moci / chtít chodit dvakrát-třikrát denně na jídlo do restaurace. Kde jídlo nakoupit?


   Kupování jídla


Podobně jako u nás jsou v suterénech velkých obchodních domů obrovské prodejny plné jídla. Často bývá v prvním suterénu směs mnoha fastfoodů, cukrárniček apod., a ve druhém suterénu obrovská samoobsluha. Ceny jsou zde slušné a výběr obrovský.

Často jsou zde nabízeny u různých pultů vzorky jídla zdarma, kterých se můžete slušně najíst (v závislosti na vaší drzosti).

Problém je v tom, že těchto velkých obchodních domů není mnoho a mají omezené otvírací hodiny.

Skoro nejvíc jsem při svých městských dobrodružstvích nakupoval v malých sámoškách, tzv. "convenience stores" ("konbini"), což je ideologicky něco jako u nás "Žabka", ale mnohem víc cool.

V Japonsku funguje několik konkurenčních řetězců jako "Family Mart", "Circle K", "Sunkus", "Lawson", "7-Eleven", "AM/PM" a asi jsem ještě na nějaké zapomněl. Musím znovu zdůraznit, že narozdíl od podobných sámošek v jiných zemích jsou ty japonské příjemné, bezpečné, čisté, s čerstvým jídlem, velkým výběrem a otevřeny buď pozdě do noci nebo nonstop.



Většina z nich nabízí také teplá jídla "do ruky" (různá masa na špejli, plněné knedlíčky, uzeniny atd.) a mnohá "předpřipravená" jídla vhodná do mikrovlnky:


Ceny zde jsou jen o málo vyšší než v hypermarketech a prodávají se zde i časopisy, kterými si můžete dlouho zdarma listovat a nikdo vám nic neřekne.

Většina nákupů v těchto "konbini" pro mě byla příjemným dobrodružstvím. Mají zde mnoho jídel, která důvěrně známe (ovšem občas v jejich variantách), stejně jako mnoho typicky japonských a opravdu divných jídel (igelitový pytlík s natvrdo vařenými oloupanými křepelčími vajíčky v lehké omáčce, přímo k vymačkání do pusy, za 40 Kč, mňam).

Většina "konbini" má své barevné ikonky přímo na Google Maps, což je další důvod pro mobilní datový tarif.

Pokud chcete opravdu maximálně ušetřit, pak se poohlédněte po cedulích "100 Yen Shop" (znak pro "jen" vypadá jako taková branka s ohnutou nohou):


To je ekvivalent našich vietnamských tržnic a Normy v jednom. Kromě figurek, zahradního náčiní a plastikových brýlí zde  většinou najdete i jídlo. Výběr je omezený, ale občas zde můžete koupit (neprošlý) soft drink, nanuk nebo čipsy za 2x - 3x nižší cenu než v konbini.

Krátce o etiketě


Při interakci s Japonci budete mít většinou pocit, že jsou hrozně nesmělí a hrozně slušně vychovaní. U mnohých z nich je to společensky nutná přetvářka, ale to neznamená, že by vás chtěli okrást nebo podřezat.

V jednom menším hračkářství jsem si například chtěl koupit jistou LCD hru. Měli tam vedle sebe několik základních, jednoduchých (styl "Vlk a vajíčka") a vedle nich jednu výrazně větší, evidentně luxusnější a dražší (hudební hru s animacemi a samplovanými zvuky). Na všech ale byla omylem stejná cenovka (s cenou odpovídající těm lacinějším). Odnesl jsem si tu luxusní (s chybnou cenovkou) zkusmo k pokladně, spolu s ostatními vybraným zbožím, a čekal jsem, co bude. Prodavač projížděl jedno zboží po druhém pokladním scannerem. Ve chvíli, kdy nascanoval onu LCD hru, na displeji pokladny (korektně) naskočila třikrát vyšší cena, než byla na cenovce, načež prodavač na klávesnici místo ní ručně naťukal cenu, která byla na cenovce (tu špatnou, nižší) a tu jsem také zaplatil. To všechno se stalo bez vteřiny zaváhání a bez jakékoliv komunikace se mnou, jako by to byla naprostá samozřejmost. Protože to pro japonské prodavače samozřejmost je a radši prodělá několik set Kč, než by přiznal, že v jeho obchodě jsou špatně nalepené cenovky a obtěžoval zákazníka. A tohle je jedna z věcí, které se mi na Japonsku líbí.

Japonci jsou sice slušně vychovaní, ale přitom velmi odtažití a už naše podání ruky na uvítanou je pro ně zásadní invaze do jejich soukromé zóny a vydrží ho jen proto, že vědí, že "psi z ciziny" to tak mají ve zvyku.

Poslední cestu po Japonsku jsme podnikali v doprovodu jednoho mladého avantgardního česko-německého umělce, který všechny Japonky na rozloučenou k sobě přivíjel a líbal, jak byl zvyklý z česko-německé avantgardní umělecké scény, aniž by si všímal toho, co to s nimi dělá. Něco takového je pro tradičně vychovanou Japonku asi ekvivalent toho, kdyby se vám někdo na závěr příjemně stráveného večera vychcal do obličeje - tzn. je to naprosto nečekané a extrémně ponižující. Jedna z takto obšťastněných Japonek, se kterou jsme se viděli dva dny po sobě, si mě při druhém setkání vzala nenápadně stranou a poprosila mě, abych se pokusil při druhé rozlučce nějak zabránit tomuto druhu pozdravu, protože ona se neodváží mu v tom objímání silou bránit. Už ta skutečnost, že se odvážila mě o to požádat, je indikátorem toho, jak strašně jí to muselo vadit. A to je prosím řeč o Japonce, která studovala nějakou dobu v Čechách.

Obecně platí, že Japonec vám téměř nikdy na rovinu neřekne "ne". I když mu dáte naprosto nepřijatelný návrh, na který by vám kdokoliv jiný odpověděl "No to ses zbláznil, na to zapomeň!", Japonec vám s příjemným úsměvem řekne "To je zajímavý nápad, uvidíme co se s tím dá dělat" a přítom vydává jisté drobné signály, že jste se zbláznili a máte na to zapomenout. Pokud si jich nevšimnete, mohou takhle vzniknout značná nedorozumění, jak poznali mnozí neasijští podnikatelé, kteří se snažili obchodovat s Japonci.

Je ovšem nutno podotknout, že pokud se strašlivě opijete, pak vrávoráte, falešně zpíváte a nakonec zůstanete ležet někde na ulici, Japonci pro to mají pochopení a ještě vás pohodlně umístí na lavičku. Ne že by se mi to někdy stalo (neopil jsem se nikdy v životě), ale Japoncům se to stává celkem často a společnost to akceptuje.

Nějaké podrobnější vysvětlování japonské etikety nemá smysl. Prostě se snažte být vnímaví a váš hostitel vám dá najevo, když budete dělat něco, co je opravdu hodně nesnesitelné.

Pokračování příště.

74 komentářů:

  1. Hezky se to čte. Snad se taky někdy podívám. A samozřejmě očekáváme další díly.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek ačkoliv se do Tokia nechystám, díky.

    OdpovědětVymazat
  3. Clanek super jako obvykle, ale vetsinu z nas daleko nejvic zajima, jak je to s tim osahavanim japonek, doufam ze tomu bude venovany dalsi dil o japonsku ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co te zajima ? Trestni sazby, razeni zenskych vlaku do metra, nebo sance ze te jako zenskou nekdo osaha ?

      Vymazat
    2. uplne vsechno :)

      Vymazat
    3. Zadny trestny sazby v Japonsku nejsou. Jedes metrem a osahavas nalevo napravo, kundy, prdele a curaky, vsichni drzej. Jak kde dlouho chces. Nekdy i muzes naky holce stahnout suknicku a kalhotky a primo ji ho tam vsunout. Ona drzi, vzdyt je to skolacka s copankama, brejlema a bilejma podkolenkama.
      Je slusnost se ji predem zeptat, kde bude vystupovat, abys ji to stacil udelat.
      Neudelat nekoho v metru se v Japonsku povazuje za neslusnost a v Japonsku rozhodne nechceme byt neslusni.

      Vymazat
  4. Výborný článek, díky. Táhne mě to tam hned o trochu víc.

    OdpovědětVymazat
  5. Nemyslim si, ze se tam nekdy podivam, ale tyhle clanky jsou extremne zajimave a zabavne. Diky!

    OdpovědětVymazat
  6. Ten posledni odstavec mi konecne dal pochopit prubeh jednoho vecera s mladym japoncem, ktery jsem zazila na male vesnicce tady v cechach. Klucina neumel temer anglicky, ale velice rychle se naucil rikat dve piva. Ze zacatku vecera byl velice tichy a usluzny az jsme si mysleli, ze je snad zaostali. Po prvnim pive nam usnul na stole. Po par hodinach se probral a zacal pit dal, to mi, uz ale meli nakoupeno a protoze odmital odejit s nami nechali jsme ho tam. Koneckoncu vesnice byla mala a domu trefil. Rano jsme se dozvedeli od sousedu, ze se zpil s mistnimi stamgasty (on na ne japonsky oni na nej cesky) a ve finale odesel s jednim dom pit koralku. po ceste zpivali jak ceske tak japonske lidovky (asi)a nakonec nam usnul na dvore, kam se dostal kolem osme rano. Po te co se probudil byl sice trochu pomackany, ale zase stary znamy tichy a usluzny japonec, co se porad usmival:)dodnes lituji, ze jsem prosvihla opileho japonce mezi traktoristou Pepou a jezedakem Tondou..

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímalo by mě, co si průměrný Japonec opravdu myslí v hloubi duše o cizincích, když se na ně usmívá. Někde jsem četl, že jsou velice xenofobní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. xenofobni jsou a to i k japoncum. staci byt odjinud nebo se z japonska na cas odstehovat a pak se chtit vratit zpet, a hned mate problem.
      to ale neznamena, ze by nebyli uprimne napomocni, pokud se do japonska vydate. oni vam nebudou pomahat a nebudou na vas slusni jen proto, ze se to od nich ocekava, ale proste proto, ze vam pomoci muzou a tesi je to. nemyslim si, ze cesi by byli jini. ale na rozdil od cech, japonci zridka kdy ziskaji po takovemto chovani spatnou zkusenost. proto je takoveto chovani tam tak bezne.

      Vymazat
    2. To jsou, měl jsem japonského spolubydlícího, jednou připravoval nějakou specialitu a musel jí jet nakoupit do SAPA, pražské vietnamské tržnice. Poté jídlo dlouho omýval a vařil (i když se jí syrové) a vysvětloval to tím, že Vietnamci jsou proradná a špinavá stvoření a bohužel to musel koupit od nich, páč Tesco to nevedel...

      Vymazat
    3. ja jsem povazovan za exhibicionistu a saska i mezi otrlymi ceskymi kamosi a kolegy.
      jeden z nich co dlouho byl v japonsku mi tvrdil, ze by ze me byli japonci nadseni, pry tajne
      obdivuji obdrzle excentriky. je to pravda?

      Vymazat
    4. je, staci se podivat na jejich televizni porady. pokud tvuj excentrismus nenarusi jejich intimni zonu, je to v pohode.

      Vymazat
  8. Hlavne se v Japonsku nikdy a za zadnych okolnosti nedotykejte malickem koutku ust!(jako pri "one millllion dollars" v Austin Powersovi)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Héj něco na internetu je zase špatně! A vysvětlení, co to gesto znamená chybí.

      Vymazat
    2. Ne, tohle fakt vazne, taky jsem to dost casto slysel. Tohle gesto v Japonsky ZA ZADNYCH OKOLNOSTI nedelat, pry jde i o zivot.

      Vymazat
    3. Tak jsem právě prolítnul několik stránek o řeči těla, gestech a etice v Japonsku, a tohle gesto není nikde zmíněné. Nejspíše všichni, kteří kdo kdy zkusili aplikovat již nežijí... Je tu nějaký Japanolog a nebo si budeme povídat o urban legendách?

      Vymazat
    4. Hledej "okamura finger mouth"

      Vymazat
    5. Pod timhle vyrazem sem nic nenasel...

      Vymazat
    6. Unique Japanese behavior

      http://www.youtube.com/watch?v=-AmpoVcNLwI&feature=related

      Vymazat
    7. malicek = pritelkyne, takze hadam, ze to znamena neco jako "mel jsem tu tvoju"

      Vymazat
    8. Jestli to je opravdu pravda, tak bych hádal, že to bude mít spíše souvislost s Yakuzou.
      ...
      Když gambler nedokázal splatit dluh, musel se takto zmrzačit před svým věřitelem. Nejenže byl pak poznamenaný společensky, ale byla tím oslabena jeho schopnost bojovat. Při správném uchopení samurajského meče katana je totiž právě malíček nejsilnějším prstem.
      ...
      http://yoshiko.blog.cz/0707/yakuza-zlocinecka-organizace-s-tradici

      Vymazat
    9. Heč, já mám malíček a ty ne!

      Vymazat
    10. nebo je to kombinace:

      "Another colorful Japanese gesture is the raising of your pinkie finger to indicate another man's wife, girlfriend or mistress -- or possibly all three, depending on the man. (Note: When yakuza raise their pinkie finger, the gesture means roughly the same, except that the woman has been decapitated. Really.)"

      http://www.japantimes.co.jp/text/fl20060401td.html

      Vymazat
    11. No a ted si predstavte, ze clenovi Yakuzy, o kterem nevite, ze je clenem Yakuzy, nahodou ukazete vztyceny malicek a jeste si ho prilozite ke koutku ust...

      Radeji bych gesto "one millllion dollars" v Japonsku nikde nezkousel. Na zachode v metru mozna, jinak ne.

      Vymazat
  9. Nejlepsi Okonomyaki ma byt v Hiroshime, odkud pry i pochazi. A co jsem zkusil, plne s tim souhlasim. Je tam jedna mala restaurace, kde jsem si prijemne pokecal s majiteli (mlady par) o ceskem fotbale a priprave tradicniho okonomyaki bez toho abych ja neco vedel o ceskem fotbale ci ovladal japonstinu nad ramec 50 slov a oni znali aspon zaklady anglictiny :)
    Coz doklada tu prirozenou pratelskost japoncu; obzvlast cim dal od Tokia, tim vetsi zajem vzbudite a tim vetsi pozornosti se vam dostane.

    Sushi restauraci jsem v Japonsku moc nevidel a co si vzpominam, byl jsem jen v jedne. Prislo mi, ze v San Franciscu je vetsi koncentrace sushi restauraci nez v Tokiu.
    Jinak ale Japonci ji syrove vsechno; nejen ryby. Asi Frantisek jeste nezkusil syrove konske mase, jatra ci kure... O morskych syrovych i zivych potvorach ani nemluve... Treba namet na tu pristi navstevu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Frantisek na podobne extravagance nema koule. Stejne jako je nikdy nemel dat si panaka.

      Vymazat
  10. Mar 25, 2012 06:14 PM Ty ses asi ten rizek, kterej nam tady psal o cestovce na stanici metra v centru Tokia, vid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netusim jak muj prispevek o jidle souvisi s nejakou stanici metra a jak jste prisel na osloveni rizek, ale nastesti je vas prispevek tak moc o nicem, ze je to celkem jedno.

      Vymazat
    2. Promin, omlouvam se, mel to bejt smazeny rizek...

      Vymazat
  11. Cekal jsem prispevek na tema "kokot Fuka v teplakach vykoristuje prodavace v hrackarstvi"

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý článek, ale hlavně náročný pro nás, co jsme nesnídali. Každopádně Japonsko je špica...

    OdpovědětVymazat
  13. Velmi dekuji a ocekavam pokracovani...

    PS: Namet k diskuzi - jaka je tak sance na rekneme "intimnejsi sblizeni" s japonkou (bez nutnosti financni kompenzace za zpusobenou ujmu)?

    OdpovědětVymazat
  14. Franto, porad s matematikou:

    1)Cihla váží kilo a půl cihly. Kolik kilo váží dvě cihly?

    2)Za jak dlouho naplním bazen dvěma kohoutky, když jedním to trvá 20 min. a druhým 40 min?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1)2kg (1kg+(2kg/2))=2kg
      2)13,3333... t*(1/20+1/40)=1

      Vymazat
    2. Asi ne
      x = 1 + x/2
      2*x = 2 + x
      x = 2
      Jedna váží 2 kg, takže dvě váží 4 kg... Já vám to furt říkal, krát dvě to mělo bejt...

      Vymazat
    3. Blbost, dve cihly vazi 3 kila.
      Cihla vazi kilo + jeste pul cihly. Pul cihly = pul kila, cili cihla vazi 1,5 kg.

      Vymazat
    4. Teda kdyz bereme v potaz, ze v prumernym bazenu jsou desitky tisic litru vody, tak ten "kohoutek", kterej ho naplni za 20 minut, je peknej vodopad.

      Vymazat
  15. Odpovědi
    1. Cislo 4 13,33333 ma znamenat co?

      Vymazat
  16. Viac-menej presný článok (prosím pekne je to sake, rámen a bentó, ale to je jedno), zaujímavé boli predovšetkým tie rozprávania z vlastnej ruky.
    Musím trochu doplniť časť o fastfoodoch a "západných" reštauráciách - osobne si myslím, že to je veľmi dobrá skúsenosť tam zájsť. Na prvý pohľad sa zdá, že keď to má doma, tak nemá význam tam ísť aj v Japonsku. Pravdou je ale opak, a výber býva často pojapončtený. Napríklad špagety s omáčkou z rajčín a krabieho misa (fermentovaná sója s kúskami kraba) v talianskej reštike, alebo krevetkový ebi burger v McDonalds.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj .. chudak clovek co neji ryby, pak nenajde zastani ani v osvedcenych retezcich ..

      Vymazat
    2. Neni miso jako miso, nevim ktery spagety mas na mysli, ale nejspis neslo o pastu z fermentovany soji, alebrz o hnedou brecku z kraba, ktery se taky rika miso. Krabi miso. http://www.stippy.com/wp/wp-content/zuploads/2006/12/phpcpwfuapm.jpg

      Vymazat
    3. pojapončený - keď už teda opravujeme ;-)

      Vymazat
    4. Japonec s ktorým som bol v reštike povedal, že to je miso s krabom, tak som okamžite predpokladal, že to je to regulérne miso - díky za obsvetlenie.
      A díky, život v Čechách mi prináša do prejavu aj takéto výtvory ^^;

      Vymazat
  17. článek o japonských reklamách by mě zajímal :)

    OdpovědětVymazat
  18. Mám projetou Indočínu a dá se říct,že s menšími problémy a jednodušeji. Japonci jsou hodně jiní....

    P.S.Všude v Asii nadávají na Vietnamce.Oblíbená fráze Od Thaiska po Laos: Vietnam is beautiful, the Vietnamese people, shitty people...

    OdpovědětVymazat
  19. Ohledne tech kulturnich rozdilu mi vyborny pripadal tento clanek:

    http://supacat.tumblr.com/post/33332873/sex-and-flirting-in-japan-originally-from-lj-user

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten článek je parádní, rozhodně stál za přečtení :)

      Vymazat
  20. Pane Fuko, je na té třetí fotce Vaše sestra?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikoliv, na třetí fotce je slepičí maso na špejli.

      Vymazat
    2. Hmmm, tak jestli to byl pokus o humor nebo urážku, tak ani jedno z toho se myslím moc nepovedlo... Já jsem se slušně zeptal. Nemusíte dělat humor za každou cenu.

      Vymazat
    3. na třetí fotce je fakt to maso na špejli. ženská je na druhý fotce, půlka těch barevnejch obdélníčků nejsou fotky, ale videa :)

      Vymazat
    4. no jasně, takže když jsem kvůli rychlosti nerozlišoval mezi fotkama a odkazama na video, jsem teď za debila. To je tak směšné, chachacha.

      Vymazat
    5. Horší je, že protože jste kvůli rychlosti nerozlišoval mezi fotkami a videi, je teď Františkova sestra slepičí maso na špejli. A to tedy není žádná legrace!

      Vymazat
    6. Co to je za debila ten Anonymní? Vždyť vůbec nerozlišuje mezi Fukovymi sestrami!!!

      Vymazat
  21. Stejne kvalitni clanek jako vsechny ostatni tykajici se Japonska...musim uznat, ze pri jejich cteni si rochnim ... dobra prace. diky!

    OdpovědětVymazat
  22. Pane Fuko, je na té druhé force Vaše sestra ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikoliv, to je moje ex-pritelkyne (presneji ex-ex-pritelkyne)

      Vymazat
    2. Celou dobu jsem si říkal že ten japonec na druhé fotce (třetím obdélníčku s obrázkem) je fakt divnej. Pak jsem si říkal, že to asi není japonec, ale nějakej extra divnej evropan. To že to je evropanka mě teda rozhodně nenapadlo :-)))).

      Vymazat
    3. Fukova sestra je na ty fotce napravo vzadu v koute. S Kirsten se nemaj rady a tak si odsedla, uz ji mela plny zuby.

      Vymazat
  23. Adventures: Japanese Supermarket

    http://www.youtube.com/watch?v=QYHzyLrtvBY

    OdpovědětVymazat
  24. Do Japonska jedině takto (s písní, úsměvem a humorem): http://www.youtube.com/watch?v=KHTUHT4kAOY

    OdpovědětVymazat
  25. Část o jídle mi připoměla můj semestr v Koreji, i když ta s ohledem na japonské delikatesy působí jen jako slabá kopie :-) Na japonské restaurace s plastovými maketami jídel ve výloze tam jde taky snadno narazit, obsluha angličtinou většinou nevládne a objednávání jídel na slepo je sranda :-)
    Návštěvu fast-foodů v asii můžu doporučit - takový Shrimp-burger, nebo Twister ála Pekingská kachna stojí za vyzkoušení. A ještě jedna zkušenost z korejské "italské" restaurace - Pizza Carbonara = pizza těsto na kterém jsou vylité špagety carbonara a dohromady je to zapečené v peci. Dobrota, už jsem si to jednou vařil i v Praze :)

    OdpovědětVymazat
  26. Japonci jsou zmrdi nejvyssiho kalibru a asi nikde na tyhle planete nevladne vetsi pokrytectvi, nez tam. Na jednu stranu jakoby desna cest, kdyz nekdo neco posere, tak verejna omluva a odsouzeni, je odrovnanej. Na druhou stranu se ti uklaneji a rikaj si v duchu ty zmrdanej barbare, pricemz se naopak zrovna tak muzou posrat ze vseho zapadniho.
    Ale jsme barbari, co na tom, ze ty barbary ve vsem napodobujou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jste úplně mimo a předpokládám, že o Japonsku nevíte celkem nic. Proto bych doporučil tuto knihu, která Vám vše vysvětlí. Psal ji člověk, který tam od 40 let strávil většinu svého života. Kniha perfektně vystihuje aspekty chování dnešních Japonců (první vydání je myslím z přelomu 80/90 let). http://www.amazon.com/Japans-Cultural-Code-Words-Attitudes/dp/0804835748
      Je to jedna z nejlepších knih a pomůže Vám hodně pokud chcete pochopit a "žít" v Japonsku.

      PS: je to samozřejmě v angličtině.

      Vymazat
  27. oooh, jak osviceny nazor barbarsky bratre....

    OdpovědětVymazat
  28. Mě připadali úplně v pohodě, nemám tuhle zkušenost s odtažitostí a tak.

    Jejich jídlo je prvotřídní. Naprosté dokonalé lahůdky.

    Jinak ceny jsou tam o hodně vyšší (žádných pár procent), adpoň na to jsem tedy narazil já.

    OdpovědětVymazat
  29. Rychlo dalsiu cast o japonsku, rychlo rychlo .)

    OdpovědětVymazat
  30. Abych rekl pravdu, me japonsko jidlem krapet zklamalo. Chodili jsme do restauraci, kde normalni japonci snidali nebo vecereli a vzdy tam bylo narvano. Snidane - miso soup a k tomu ham & eggs, vecere - klasicka italska pizza ci rize polita kecupem. McDonald a podobne fastfoody narvane k prasknuti. Pokud japonci jedi jeste svou klasickou japonskou kuchyni, tak to musi byt nekde za zavrenymi dvermi restauraci pouze pro japonce nebo doma.

    Osobne jsem nemel s japonci zadnou neprijemnou zkusenost, naopak se me zdalo, ze evropan je pro ne neco extra. Navic s mou vyskou skoro dvou metru jsem byl oblibeny terc skolacek, ktere delali domaci ukol z anglickeho jazyka. Na to se pripravte, pokud budete navstevovat nejake historicke pamatky, tak si vas vzdycky nejaka skupinka skolacek najde. Ukol bejva jednoduchy. Zeptat se cizince anglicky na jmeno atp. a pak se s nim vyfotit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Honbu" na cizince potvrzuji, kolega je blonďák a kdekoliv jsme se objevili, budilo to mezi školáky stejný rozruch, jak kdyby do domova důchodců zavítal Pepík Zíma...

      Jinak co se týká jídla, mně tam vše, co nám místní objednali, chutnalo. Jenom jednou jsem se spálil, když jsem si v samoobslužné restauraci vybral pohárek s krásně žlutým krémem a ony to byly syrové žloudky, bleee.

      Vymazat